TEST: Amulet e-Rival 650B+

EVBike v praxi

Samotnou kapitolou je chování a funkce elektrického pohonu EV Bike. V rámci testovacího kola jsme měli možnost sedlat nejsilnější provedení označené jako (750W, 48V). V rámci něj byl nahrán také nový software, který umožnuje programovat šest stupňů dopomoci místo původních tří. Daleko jemnější nastavení spolu s možností omezit i maximální výkon pro jednotlivé stupně tak umožní optimalizovat nejenom sílu elektropohonu v různých typech stoupání, ale současně také i o něco prodloužit dojezd.

Výhodou pohonů EV Bike je navíc poměrně snadná možnost nastavení maximální rychlosti, při které se motor vypíná, takže jsme si mohli sami vyzkoušet, jakou "motorku" z vašeho kola udělá nastavení maximálky na 45km/hod a věřte, je to docela fičák.

V praxi se na pětačtyřicítku ale dostanete jen na rovných úsecích cest, případně na silničních přesunech, protože ušlapat ji v terénu na kořenech a v zatáčkách není v podstatě možné. Navíc musíte počítat s tím, že ve vyšších rychostech budete díky vyšší hmotnosti kola výrazněji neohrabanější a zejména při brzdění pak počítejte s delšími dráhami na zastavení.

750W motor je však neobyčejně skvělým pomocníkem v náročných i velmi příkrých stoupáních. Jeho napřevodování je uzpůsobeno tak, že i s 43 zubovým převodníkem nemá žádný problém vytáhnout vás kamkoliv, kde udržíte trakci zadního kola spolu s těžištěm biku na uzdě. Dílem za to může opět geometrie, dílem pak rekordní točivý moment motoru 80Nm (špičkově dokonce údajně až 100Nm), což jsou hodnoty, které nenabízí v současnosti žádný ze sériových výrobců elektropohonů.

Pochopitelně, že všechna plus mají i své mínusy. Tím mínusem, ale jak se to vezme, je v tomto případě dojezd. On totiž výkon motoru a vysoký točivý moment potřebuje také dostatek energie pro svůj provoz a nás pochopitelně zajímalo, co všechno vydrží, když ho opravdu nebudeme šetřit.

Vydržel dost a díky mnoha opakovaným pokusům s intenzivní zátěží můžeme říct, že možná až překvapivě dost.

Asi byste teď chtěli číst, že na jedno nabití jsme ujeli devadesát kilometrů někde v Alpách a baterka v cíli ještě nebyla úplně mrtvá. To by byl samozřejmě zázrak z říše perpetuum mobile. My, jelikož jsme měli trailbike předurčený pro větší blbnutí, jsme volili profil plný prudkých i poměrně dlouhých stoupání a to samé platilo i o sjezdech. To vše doplněné jen o minimum rovinatých pasáží, aby se dojezd zbytečně neprodlužoval :-)

Zařazený maximální stupeň dopomoci, při kterém motor tahá, co to dá, a to jak z kopce, tak i do kopce. Slušným pomocníkem nám pak byla Strava, která nejenom, že zaznamenala přesný výškový profil testovací tratě, ale také časové limity především ve výjezdech, které jsme postupně na biku pokořovali přidáváním výkonu. Výsledkem bylo pochopitelně několik vrchařských KOMů na našem kontě. I k jejich rozboru se ještě krátce dostanu.

Dojezd, hodnocený v kilometrech, je údaj opravdu poněkud matoucí a nevypovídající o tom, co kolo dokáže. Je totiž ovlivněn mnoha faktory, z nichž ty nejhlavnější jsou hmotnost jezdce a profil trati. V našem případě to obnášelo 95 kg jezdce v plné polní, který během několika testovacích jízd dokázal baterii zcela vybít na 20-45 km. Vždy šlo o maximální stupeň dopomoci, která byla nastavna po celou dobu testovací jízdy a ve všech případech, a to je zajímavé, se profil tratě vešel mezi 700 - 800 nastoupaných výškových metrů.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud byste na kole jezdili v mírnějším terénu bez náročnějších stoupání a střídměji volili úroveň dopomoci motoru, mohou se reálně dojezdové vzdálenosti prodloužit na dvojnásobek výše uvedených a navýšit se o něco mohou, i pokud jste menší a vážíte míň než já.

Zajímavý pro mnohé bude také pohled na časomíru jednotlivých měřených úseků. Podotýkám, že patřím mezi šedý průměr, co se týká natrénovaných výjezdových časů, takže vrchařské KOMy rozhodně nejsou mou doménou a ponechávají mne zcela klidným. Uvedu jeden konkrétní příklad za všechny. Zhruba dvoukilometrové stoupání s převýšením cca 150 výškových metrů, které běžně jezdím kolem 12 minut průměrkou lehce na 9 km/hod. KOM na kranici 9 minut. S 20,5kg elektrokolem jsem ho dal za poloviční dobu, to jest 6 minut s průměrkou 19,5 km/hod, přičemž Strava dopočítala výkon 545 W oproti průměru cca 250 W jedinců z první desítky.

Skutečný pocit, který jsem na známém stoupání Zabitou roklí s elektrobikem měl, se dá popsat jen těžko. Tam, kde točím běžně frekvenci menšího převodníku a stoupám s rojem komárů nad hlavou, mi na tomhle elektrobiku hlavu příjemně ofukuje okolní vzduch a dvackou si to ze sedla švihám hodně svižně vstříc další táhlé zatáčce a horizontu. Jasně, na trojku by čas tak rychlý asi nebyl, ale nadřel bych se úplně stejně.