TEST: Cannondale Habit Carbon 3

Kam s ním? No přece na trail

Katalogově se Habit řadí i díky svému zdvihu do kategorie Trail. Co si však pod pojmem trailbike vlastně představit a jak moc tam Habit zapadá? To jsem se snažil během testu zjistit.

Osobně si při pojmu trailbike představím univezrální kolo vhodné do středně težkého terénu, a tak jsem se s Habitem na taková místa vydal. Co by to ale bylo za testování, kdybych se nesnažil najít limity daného kola, a tak jednou z lokací, která je pro takové testování víc než vhodná, je mostecký Ressl, který jistě mnoho z vás okusilo při Extremebike maratonu či jednom z dílů endurosérie. Místní traily prověří jezdce i techniku, a to jak cestou nahoru, tak i dolů.

Hned po prvních kilometrech v terénu dává Habit tušit, že nebude škatulkovým kolem. Díky jeho příznivé hmotnosti a zároveň velmi slušné tuhosti v záběru jde většina vydané energie tam, kam má, a kolo výborně stoupá. Ve výjezdech zkouším obě polohy tlumiče, ale v terénu nakonec nechávám odemčeno, protože při správném tlaku, v mém případě 220 PSi, je tlumič ideálně aktivní a pomáhá zadnímu kolu držet kontakt s podkladem, a to i tím nestabilním. Jediné místo, kde jsem tlumič zamykal, byly asfaltové přejezdy. Za vhodné považuji i zvolené převody, a ač zastánce jednopřevodníku, občas si rád ulevím v těžkých výjezdech s malým převodníkem (forma přeci jen po zimě není ještě ideální :-).

Ovládání mi zprvu přijde díky krátkému představci trochu moc živé, po chvilce si však zvykám a naopak oceňuji přesné a jisté zatáčení, obzvlášť na kamenitém podkladu a klikatých cestách nahoru i dolů.

Svůj díl na jistotě v zatáčkách, a to nemalý, má vidlice Lefty. Pro spoustu lidí velice rozporuplná záležitost, stačí však krátká chvíle v terénu a všechny předsudky musí jít stranou. Díky systému jehličkových ložisek, po kterých vnitřní kluzák zajíždí do těla vidlice, je celek neskutečně tuhý, ale hlavně pružení zůstává i při velkém zatížení v krutu stále aktivní.

Díky inovovanému ovládání vidlice není žádný problém přepínat režim chodu i za jízdy v terénu, osobně jsem si však většinu času nechával pružení plně aktivní.

Funkční přední část kola více než důstojně doplňuje i zadní odpružení. Chvílemi se mi až nechtělo věřit, že mám pod zadkem "jen" 120 mm a to navíc s pružným dílem zadní stavby místo čepu. Inženýři v Cannondalu ale očividně vědí co dělají, protože tohle se jim prostě povedlo.

Jediným limitem ve sjezdech tak zůstávaly brzdy Deore, které ač jinak bezproblémové, při vyšším zatížení v dlouhých rozbitých sjezdech začaly trochu vadnout. Dalším mínusem je snad ještě absence teleskopické sedlovky, která by v technických pasážích přišla víc než vhod.

Když už jsem u hodnocení osazení, rozumně zvolené mi přijdou pláště, kdy nový vzorek Nobby Nicu dobře vede a zadní Rocket Ron vzorně odvaluje s tím, že když je třeba, umí i podržet.

Pochvalu musím vystřihnout i sedlu Fabric, které mi svým tvarem naprosto vyhovovalo a bylo velice pohodlné, navíc se i díky absenci jakýchkoliv zbytečných parádiček dobře čistilo od bláta zpět do původní slušivé zelené barvy.