TEST: Intense Primer PRO

Hurá do terénu

Jak už jsem řekl, na Primera jsem se hodně těšil, nejenom kvůli tomu, že jde o prémiovku v ceně lidového rumunského vozu, ale hlavně proto, že mě zajímalo, jak se Intense popasoval s vyladěním geometrie a zdvihu, který určuje to hlavní - pocit z jízdy a míru zábavnosti celého kola.

Hned v úvodu mě celkem zarazilo, jak vypadá toto kolo v eLku. Elkové rámy mívají totiž výrazně výš posazeny horní rámovou trubku, zatímco zde je slopping opravdu hodně výrazný a fakticky je výška sedlovky vyhnána nahoru jen různě dlouhým zpevňujícím trojúhelníkem. Důvod je prostý. Použitý virtuální systém odpružení musí mít čep horního vahadla stále na stejném místě, takž se dá říct, že výška rámu je v tomto místě identická pro všechny velikosti. Ty se od sebe pak liší pouze v délce přední části rámu a výšce zmiňovaného sedlového trojúhelníku.

Pocitově si po nasednutí připadáte opravdu hodně dobře, protože celkově nižší těžiště i standover vám dávají nejenom perfektní prostor pro kolena, ale zlepšují i celkovou ochotu kola k rychlým změnám směru.

Charakterní chameleon

Odpružení má dvě stránky, které se projeví podle toho, jak si ho naladíte. Osobně se přiznám, že jsem většinu času strávil na kole nastaveném na 130 mm zadního zdvihu. Snížení na 115 mm je otázkou minuty, protože stačí vytáhnout imbus a šoupnout oko tlumiče do druhé dírky na vahadle. Ta spodní vám sice pocitově ubere pár centimetrů zdvihu, ale na rovinatějších profilech tratí nebo cyklostezkách pak pofičíte ještě o něco rychleji a pocitově blíž již zmiňovanému XC biku.

Celkově mám ale z této možnosti volby pocit, že chtěl tvůrce tohoto modelu jen tak nějak po americku zašlápnout dvě mouchy jednou ranou, aby nemusel dělat další opravdu "XC specific" model 110/110 mm. Nicméně tohle je jen můj názor a co my víme, jestli Intense nemá už nakreslený opravdový XC full se vším, co k němu patří. Soupiska ambasadorů, která obnáší hlavně sjezdaře a jezdce gravity disciplín sice příliš nenaznačuje, že by se Jeff Steber (majitel značky Intense pozn. redakce) chtěl pouštět nějak intenzivněji do XC segmentu, ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy...

Více tlaku, méně zdvihu resp. větší aktivita odpružení pro vyšší zdvih. Asi tak bych popsal ideální rozdíly ve foukání kola, na kterém víte, kam chcete jet a podle toho si upravíte tlaky v odpružení. Svého Primera si tak můžete buď víc přiblížit XC biku, nebo mu popustit uzdu a na vyšším zdvihu vyslat do trailů. O virtuálech se dlouho říkalo, že mají perfektně vyladěný charakter odpružení vzhledem k podnětům vznikajícím při šlapání, ale malinko pokulhávají jak v aktivním začátku odpružení, tak občas i v progresi na konci zdvihu. Pro JS Tuned Suspension toto v podstatě neplatí. Vlastně bych řekl, že ani obecně už toto neplatí, protože i jiné virtuály dnes chodí výrazně jinak, než tomu bylo před deseti roky, kdy s virtuály začalo ve velkém více značek.

Střela po rovině

I s vyšším zdvihem ale rozhodně nemůže být řeč o žádném lenochovi. Stačí se opřít pořádně do pedálů a Primer vystřelí vpřed během okamžiku. Reakce na pedál je bryskní a ačkoliv přeci jenom dojde k malému propružení tlumiče, tak je to propružení natolik minimální, že ho sotva zpozorujete. V záběru v techničtějších výjezdech pak přijde docela vhod, že tlumič zvládá požírat případné příčné nerovnosti, protože tím pomáhá kolu držet maximální grip a tím minimalizovat prokluz potažmo zbytečné ztráty energie.

Pravdou je, že když jsem věděl, jaký mě čeká výjezd, raději jsem tlumič dal do prostřední polohy, abych částečně omezil jeho snahu odtlumit mě od terénu, protože ve větších kopcích už to s plně otevřeným tlumičem byla přeci jenom trochu houpačka, ale to už tak bývá, pokud jedete někam s cílem využívat maximálně odpružení, že si musíte nejprve nějak "protrpět" jedno nebo více stoupání. A nutno podotknout, že se vám na tomhle kole bude "trpět" docela pohodově :-).

Trailmaster jak se patří

Primární určení Primera je všem si jasné. Prim bude hrát zábava, užívání si trailů a singletracků s tím, že se jeho majitel nemusí bát na něm seskočit i nějaký ten dropík, položit se do klopené zatáčky, nebo to jen tak rozdupat a svištět lesem po oblíbené cestičce. Geometrie je vyladěna, řekl bych, naprosto optimálně. Delší rám není při posazení na kolo vůbec tak dlouhý, jak byste čekali a přitom nabídne příjemně sportovně vzpřímenou polohu za řídítky. Tak akorát krátký představec si buď můžete dát v rámci podložek co možná nejníž a udělat si nízko položený kokpit, který mají rádi spíš žiletkáři, nebo naopak nechat všechny podložky dole, jako jsem to udělal v mém případě, a dát tak prostor i jiným prioritám.

Souhra stejných zdvihů se ve výsledku nejlépe projeví právě na trailech, kde maximálně pracujete s těžištěm a přitom současně využíváte potenciál svého těla. Kopírovat terén současně rukama i nohama a maximálně využívat také schopností kola je v tomto případě opravdový zážitek. Když řeknete, zatočí. Když zatáhnete, vyskočí. Jakkoli jde o devětadvacítku, tak nemáte problém se s ním vejít téměř kamkoliv.

Na opravdové Enduro to samozřejmě úplně není, ale pokud umíte řídit bike i ve strmějších pasážích, tak vás teleskopka nekopne a můžete jít hodně za sedlo ve sjezdech, kam byste se na XC biku sotva odhodlali najet.

Minivýhrady s poznámkou

I v tomto případě jsem se tak nějak přistihl při tom, že jsem chtěl najít nějakou byť sebemenší chybku alespoň v rámci komponentů nebo nějakých detailů na rámu. Je otázkou, zdali jsou zjištění takovéhoto charakteru u obdobných kol vůbec relevantní nebo nikoliv, nicméně na pár věcí, které se mi nelíbily, jsem přeci jenom narazil.

Tou první a řekl bych, že nejzávažnější, je opravdu mírně řečeno podceněná ochrana spodní rámové trubky. Jednak je vyrobena z poměrně slabé měkké gumy a jednak je docela diskutabilní její připevnění na samotný rám, které je na bázi oboustranky, která samozřejmě na rámu drží o poznání lépe než na pružné hmotě a obávám se, že při celoročním provozu a občasném výletu do bláta s následným vapkováním bude jen otázkou času, kdy o ni přijdete.

Druhým důvodem zvednutého obočí byly bohužel brzdy. Ano, šlo o brzdy nové, nezajeté, ale i po zhruba dvou stovkách kilometrů jsem z nich neměl pocit, že by mě dokázaly stoprocentně podržet v delším sjezdu, aniž by ztrácely na účinku. Daleko jistější bych si přišel prostě s Guidy, ale chápu, že hmotnost v tomto ohledu zvítězila.