TEST: Kona Hei Hei Race DL

Život je jako bonboniéra…

Já si letos zatím vybral ty bonbóny s nejlepší náplní. Jak tomu rozumět? Na tento bike jsem se těšil krom výše popsaných zkušeností s oběma loňskými hliníkovými modely i z dalšího důvodu. Konu Hei Hei Race Dl jsem přebíral bezprostředně pro testu kola Cannodale Scalpel Si Carbon 3, ze kterého jsem skoro trapně hýkal radostí. Zajímalo mě tedy bezprostřední porovnání. A od prvních kilometrů s touto Konou jsem měl jasno. Hei Hei se Scalpelu prakticky vyrovnává v jízdním projevu snad ve všech podmínkách. Do kopce uhání stejně dobře (až na jedno "ALE", ke kterému se dostanu u zpřevodování) a z kopce se mi zdá ještě krapet jistější. Hmotnost byla v daných konfiguracích totožná. Opět s jedním "ALE" a to napíši hned. Tím jsou lehounké pláště na Hei Hei, které lehce degradují jeho schopnosti. Čím na první pohled Scalpel předčí Hei Hei, je pro někoho originalita vzhledu a pak také bezkonkurenční boční tuhost rámu a přepákování. Tím nechci naznačit, že je Hei Hei blátíčko, ale u Scalpelu je toto dovedeno k dokonalosti. Kona jej pak s přehledem předčí v pohodlí poskytovaném zadní stavbou. Ale tento test je o Koně Hei Hei. Takže nechám porovnávání dvou perfektních kol a pojďme zpět, k testovanému biku.

Hei Hei - co by se dalo zlepšit

Začnu trochu kritikou. Neberte mě samozřejmě 100% vážně, ale dost mě mrzí, že v centrále Kony nečtou mé recenze. Už před rokem by se tam ti jinak šikovní chlapíci dočetli, že k tak perfektnímu kolu, jakým je Hei Hei, se opravdu pláště Maxxis M340 Maxxlite 29x2.0" prostě nehodí. Buď to nakoupili v akci, nebo je to falešná hra na váhu kompletního biku. Maxxlite totiž váží fantastických 450 g, ale garantuji vám, že byste je do náročnějšího terénu nechtěli. Ano, po asfaltu a na pevném povrhu to jede jako vítr, ale poslat takto obutý bike do sekce kořenů a kamenů ve mně vyvolávalo pocity vskutku nedobré. A proto můj vlastní Hei Hei, který se již smířil s pozicí dočasného dárce orgánů, propůjčil krom obligátních pedálů, košíku na bidon, držáku sporttesteru i pláště. Konkrétně ze stejného hnízda, tedy Maxxisu, ale model Ikon 2,20" v základní kevlarové podobě. Ano a váha je rázem na každém kole + 150 g a celková hmotnost biku je rázem o 300 g nahoře. Tu já ale naštěstí až tak neřeším. Na Ikonu jede Hei Hei možná trochu pomaleji, ale pořád je to solidní kvapík a i přes svůj univerzálnější a nepříliš dramatický vzorek je jistota v terénu o několik úrovní výše. Ruku v ruce s tím jde i objem pláště a následná možnost většího rozsahu práce s tlakem. Na začátku zmiňovaná skupina modelů Hei Hei Trail je právě Ikonem osazena na zadním kole a vpředu dokonce sekunduje vzorek Ardent.

U každého ze tří modelů Race jsou vzorky plášťů jiné. Základní "hliníkáč" má i letos právě Ikon, testovaný Race Dl šlupičky Maxxlite a top model Supreme používá pláště Maxxis Pace 29x2.1" U tohoto vzorku nemůžu soudit, nemám s ním zkušenost.

Tak to je z negativních věcí vše. Vlastně ještě maličkost, ale to namítnete, že je můj problém. Na tom předchozím "nejmenovaném" testbiku byl nejlehčí převod 32x46 zubů. Zde na Koně 34x42. Většinu kilometrů jsem si vystačil i s tímto nejlehčím převodem, ale za uši jsem dostal, když jsem Hei Hei vzal na výlet do karlovarských lázeňských krpálů. Tam jsem na oněch 6 zubů navíc vzpomínal s dojetím ne v oku, ale v nohách.

Takže teď je to co se kritiky týká již vše. Alespoň vidíte, že jsem objektivní. Tyto drobnosti není tak drahé napravit a pro někoho to ani zápory být nemusí.

Hei Hei - už jen chválíme

Do rámu je vetknut tlumič Rock Shox Monarch Rl. Pomocí minimalistického raménka přepákování poskytuje zadní stavbě klasický XC zdvih 100 mm. Pro závodníky doporučuji nastavení SAGu 20 %, pro ty, kdo rádi pohodlí, klidně 25-30 % statického zanoření tlumiče. Na doraz se pak stejně kvůli příkladné progresivitě nepodíváte a vás bude zadní odpružení hýčkat prvotřídním pohodlím a citlivostí i k malým podnětům. I když pak bude častěji v permanenci páčka blokace. No vidíte, ukončil jsem kritiku, tak musím napsat. Je super, že chybí dálkový lock-out, alespoň je místo na řídítkách a mám možnosti si protáhnout záda. Ne vážně, za ten "dálkáč" bych se přimluvil.

Odpružení Kona nazývá Fuse Independent Suspension. Fakticky se jedná o systém, pro který se dnes používá charakteristické označení zeropivot a který spočívá pouze v jediném čepu umístěném u středového složení a pružné zadní stavbě s vahadlem, které zpevňuje celou konstrukci a zajišťuje přesné propojení a napákování s tlumičem. Tak vzorně, jak chodí tlumič RS Monarch, běhá vpředu i vidlice Reba od téhož výrobce. Doporučený tlak je klasicky uveden na levé vnější noze vidlice. Tlumič na svou váhu tlakuji na 170 psi. Moje váha je tajná, ale prozradím, že je to zhruba 1,7 násobek váhy Naira Quintany :-).

Co se pohonu týká, tak sada od Sramu fungovala naprosto bez připomínek a kliky Race Face tuto harmonii nijak nenarušují. Brzdy? I když jsem zastánce Shimana, tak musím říci, že fungovaly dobře a nemohu si stěžovat. Velkou pochvalu si zaslouží tuhé a lehké ráfky. Během celého testu vykazovaly prvotřídní parametry. A jediné, co zadní ráfek dokázalo rozhodit, byl závod Pražské schody, kdy jsem trochu podcenil tlak v pneumatikách, resp. jej nechal na hodnotách, které běžně používám. Při tomto extrémní podniku dostávalo celkově kolo solidně za uši a bohužel mi i 3x spadnul řetěz, který se následně nepěkně podepsal na vzhledu klik Race Face několika stříbrnými šrámy na černém eloxu. Nutno podotknout, že Zámecké schody bylo jediné místo, kde bych měl potřebu použít vodítko řetězu.

Co se vlastních komponentů týká, tak Kona dodala (pokud je to její vlastní výrobek) řídítka, představec a sedlovku. Poloha za řídítky této Kony je, no taková přirozená a uvolněná. Nad představec putovaly dvě podložky a velikost L je při mých 185 cm výšky naprosto ideální. Použité sedlo od WTB patří k těm pohodlnějším kouskům. Na některých fotkách ale místo něj uvidíte jiné sedlo, které mám na test. Ale trochu zpět. Právě kokpit napomáhá k perfektním jízdním vlastnostem a jistotě v sedle Kony Hei Hei. Velmi dobře tvarovaná a hlavně 750 mm široká řídítka s průměrem 35 mm v kombinaci se 70 mm dlouhým masivním představcem a hlavovým úhlem 69° dodávají Koně vyvážený mix jistoty a ovladatelnosti. Na tom má samozřejmě podíl i moderní geometrie. A ještě se k tomu vrátím. Tak silně mi jízdní projev připomíná Cannondale Scalpel (s těmi drobnými odlišnostmi, které jsem uváděl) ale Kona to podává jinak, tak nějak samozřejmě a bez květnatých marketingových zdůvodnění.

Z kopce se na Hei Hei dostávám v některých měřených pasážích (ano, i mé Křivoklátsko je poseto Strava segmenty) k limitům, které pokud budu chtít posunout, tak jedině až nafasuji nějaký trail bike a to nebude posun nijak omračující. Tak skvěle ovladatelný a suverénní je Hei Hei v technických pasážích. Ano, pokud přezujete na "normální" pláště.
Stejná radost je to s tímto bikem i do kopce. Žádná nervozita, Hei Hei jede jako z praku. Zadní stavba vzorně kopíruje terén, ke zvedání předku nedochází i díky zvolenému nejlehčímu převodu.