TEST Merida Ninety Six 6000

Dost teorie, jde se na kolo

Po vyladění tlumiče, nastavení sagu, fouknutí vidlice a plášťů přesně na mou hmotnost můžu konečně vyrazit. Usednutí za řídítka je trochu překvapením. Posez je hodně posunut dopředu, váha až nezvykle přesunutá nad řídítka. Skoro mám pocit, jako bych neměl jet na kole, ale spíše utíkat. Pohodlný posez rozhodně nečekejte, tohle je prostě závoďák se vším všudy, který naprosto kopíruje dnešní trend v XC, kdy vás kolo nenechá jen tak klidně šlapat, ale nutí vás se hnát kupředu. Rozložení váhy a posunutí nad řídítka je logické, protože kolo je nutné řídit takřka neustále, takže ani tady v tom ohledu toho moc neodpustí.

První cesta do terénu je malinko neklidná, chvíli se nemůžu srovnat se zmiňovaným rozložením váhy nad řídítky. Kolo jde ale velmi ochotně za pedály, nutí mě jet, rozhodně se neloudám. V terénu je to lepší, než jsem čekal! Stroj se tam cítí jako doma, jeho touha jezdit rychle je ještě markantnější.

Posez nad řídítky je hodně dravý a tak, jak jsem se s ním nemohl ze začátku srovnat, tak ho tady oceňuji! Nejen, že kolo chce jet, ale nechává řízení 100% na jezdci, vůbec nemá touhu vám do toho "kecat" nebo něco dělat jen tak za vás. Kam potřebuji, tam to kolo prostě jede. Tohle mám na strojích rád, vím, co mohu čekat, žádná nečekaná reakce, nepřesné zatočení.

Ve vysoké rychlosti je ale lehce nestabilní, to se dalo čekat. Potřebuje prostě pevnou ruku, která ví, co dělá a kam kolo pošle. Dílem je to vinou poměrně strmého úhlu řízení, ale část přisuzuji i malým 27,5" kolům. Hravě si pak poradí s těžkými pasážemi, pokud víš, kdy popustit uzdu a kdy podržet řídítka. Prostě nečekejte, že tenhle stroj bude něco dělat za vás.V případě krizové situace a intenzivního brzdění pak počítejte s částečnou deaktivací zadní kyvky. Stavba znatelně ztuhne, takže o využití celého zdvihu nemůže být ani řeč. Tohle je trochu rozporuplné. Ubírání zdvihu při intenzivním brzdění snižuje kontakt s terénem, což prodlužuje brzdnou dráhu a snižuje pohodlí. V případě, že s tím počítáte, tak to může být i výhoda. Kolo se díky "ztuhnutí" stává čitelnější a dá se lépe nasměrovat tam, kam je potřeba. Záleží tedy na preferenci jezdce, co od kola čeká a jaký styl mu více sedí. Mně osobně to nevadí a v duchu si jen vzpomínám na oblíbené povzbuzování ve sjezdech "pusť ty brzdy"...

Prudké a technické výjezdy jsou pro kolo úplná brnkačka. Stačí, aby byl slušný motor a chuť pasáže zdolat a jde to samo. Rozložení váhy dává dostatek stability i v tom nejprudším výjezdu, vůbec nemám potřebu korigovat prokluzování kola posouváním se na sedle. Místo pro přisednutí kola najdu takřka automaticky, žádná velká věda. Kolo jde skvěle za pedály a to zde přisuzuji pro změnu malým kolům. Zato delší přesuny v terénu nejsou silnou stránkou sedmadvacítek. Malá kola jsou prostě znát a nejedou tak jako devětadvacítky.

Osazení funguje dobře, bez výhrad. Jednotlivé převody volím bez problémů, řazení je poměrně krátké s jasným dorazem a typickým cvakotem. Brzdy fungují také dobře, dávkování je dost citlivé, jasný je i bod dotyku desek s kotoučem, brzdy nevadnou ani při intenzivnějším brzdění. Tohle GéiXo se Sramu fakticky povedlo. Vidlice a tlumič je ověřená klasika fungující už značnou dobu, není se nad čím pozastavovat, stačí se na ně spolehnout a jezdit a jezdit :-).