TEST: Specialized Camber Expert Carbon 29

Rychlosti se nebojí

Když si uvědomím, jakou cestu ušel model Camber od svého představení, nedivím se tomu, že je dnes tam, kde je. Devětadvacítka se 120 mm zdvihu, koncipovaná a nazvaná jako trailbike se ve skutečnosti chová spíš jako hobby XC bike, na kterém sice sedíte více vzpřímeně než na Epicu, ale jinak je bike hodně rychlým společníkem a kromě znatelné nadváhy oproti XC segmentu si s ním co do rychlosti v ničem nezadá.

Nafouknout a seštelovat obě dvě odpružené jednotky je dílem pár minut. U vidlice jde o klasiku kolem 80-100 PSI, vzadu vám s optimálním tlakem buď pomůže Autosag systém, nebo si Foxe nahustíte "na pocit" podle toho, kam a jak se hodláte právě vydat. Regulační kolečko nového Brainu, které je umístěno na horní části válcové nádržky, uchycené k levé části zadní stavby, má jen pár poloh, takže si snadno najdete buď tvrdší, nebo měkčí "mozkovnu".

Hned první nasednutí překvapí možná až příliš vzpřímenou polohou. Pohodlná jsou i relativně vysoko umístěná řídítka, na něž si díky tomu rychle zvyknete.Spolu s nízko položeným středem si na kole okamžitě připadáte poměrně bezpečně a vysloveně se těšíte na absolvování prvního techničtějšího sjezdu, kde devětadvacítková kola spolu s teleskopickou sedlovkou a 68,5° hlavou udělají s vaším pocitem jistoty opravdu hodně.

V tomto ohledu se nový Camber podobá více novému Stumpjumperu než Epicovi, ostatně pokud tato dvě kola postavíte vedle sebe, bude vám chvíli trvat, než jednoznačně řeknete, které je které. Rozdíly v rámu a geometrii sice nějaké jsou, ale oba modely vypadají na první pohled opravdu stejně.

Kdo jste někdy měl kolo s Brain odpružením, asi mi dáte za pravdu, že je jeho funkce opravdu jedinečná. Nejenom, že nemusíte řešit žádné lockout páčky na řídítkách, ale za chvíli se přistihnete, že prostě ani nijak neřešíte, kdy tlumič pracuje a kdy nikoliv. Zadní stavba se při šlapání prakticky ani nehne, zatímco při nájezdu do terénu začne pracovat úplně normálně, jakoby ji Brain vůbec neomezoval. Typické chrupnutí doprovázející otevření tlumiče a jeho propružení tak, jak jsem si ho pamatoval z předchozích generací, se již téměř vytratilo.

Nemohl jsem si pomoct a na jednu testovací jízdu jsem schválně Brain úplně vypnul, abych vyzkoušel, jak se bike bude chovat. Pohupování zadní stavby bylo najednou znatelné i při šlapání, ale nijak zásadně to nevadilo, protože jsem měl ambice to zkoušet v terénu, nikoliv na silnici a v kořenových výjezdech ze sedla by zadní stavba pracovala i při zapnutém brainu. Jediný rozdíl oproti obrainovanému seškrcení mi přišel v přeci jenom rychlejších a o poznání citlivějších reakcích na menší nerovnosti. V praxi se bez Brainu prostě FSRko chová jako klasický aktivní čtyřčep, který známe třeba ze Stumpjumpera FSR nebo Endura. Pochopitelně že jeho hranice jsou omezeny 120 mm zdvihem, ale přiznám se, že mi nebyla ani tahle tvář Cambera v terénu vůbec cizí, protože pokaždé nemusíte hltat kilometry a šetřit každý watt zapnutím Brainu.

Co se mi líbilo, byla 750 mm široká řídítka se střízlivým ohybem. Díky osazení Sramu 1x11 bylo řadící centrum na pravé ruce, zatímco páčka teleskopky na ruce levé pod řídítky. Vizuálně je tahle varianta krásně vyvážená, chvilku mi ale trvalo, než jsem si přestal levou rukou bezděčně snižovat sedlovku, aniž jsem to měl v úmyslu jenom proto, že jsem podvědomě čekal reakci přesmykače. Holt nevýhoda dlouholetého Shimanisty.

Mimochodem když už jsme u těch převodů, tak osmadvacetizubový převodník u mě vytvářel rozporuplné reakce. Jakkoliv jsem s ním vyjel v podstatě všechno, co jsem vyjet chtěl a potřeboval, tak v opačném případě "rychlojízdy" byl poměrně dost limitujícím faktorem, díky kterému bych asi spolujízdu v pelotonu dvou a trojplackových kolegů zbytečně brzdil. To je ale jediná daň za jinak bezproblémově fungující sadu. Sramu bych jen doporučil přidat možnost vícečetného odřazování jedním stiskem páčky, protože občas nacvakat ten ideální převod při rychlém rozjezdu by se dalo srovnat s datlem hledajícím pod kůrou stromů svou potravu.