TEST: Yeti SB 4.5c

Další z rodu chameleónů

Poslední dobou se běžní i prémioví výrobci předbíhají v tom, aby jejich systémy fungovaly co možná nejlépe, byly co možná nejodolnější, nejlehčí a nejspolehlivější. Prémioví výrobci k tomu pak zpravidla přidávají ještě jistý punc originality, kterou běžně nespatříte, za což vás ale donutí v případě vašeho zájmu vytáhnout pro někoho třináctý plat, pro jiného téměř celoživotní úspory.

Popisovat nebo hodnotit ať už kladně, nebo záporně tuhle přidanou hodnotu, nemá valný smysl, nicméně výjimečnost dnes testovaného kola je natolik zjevná, že by vás mohla přimět k zamyšlení nad otázkou zdali nemá v případě Yeti SB 4.5c opravdu něco do sebe onen šibalský cenový příplateček :-)

Abychom od začátku věděli, o čem se bavíme, tak testovaný rám s tlumičem u nás po podzimním zdražení vychází na 106 100,- Kč, což není pravda úplně malá sumička.

Hned první nasednutí a polaskání se zeleňákem dává tušit, že to nebude běžné svezení. Na první pohled masivní a robustní rám s nikterak subtilní, o to však tužší zadní stavbou překvapí nízkou hmotností. Jedenáct a půl kila s třicetčtyřkou vidlicí vyniká lehkostí zejména ve vzduchu. Odlepit ho od země nevyžaduje vůbec žádnou sílu. Kdykoliv si zamanete, prostě vzlétnete.

Obecně nejsem příznivcem "bombení" tlumičů a vidlic s cílem co možná největší eliminace propružení. Proto nastavuji na obou jednotkách hodnoty blížící se spodní hranici náležející mé hmotnosti a poprvé vyrážím tehdy ještě do prosluněného lesa na suché traily rozhodujíc se, jestli dám ve 14° dlouhé, nebo ještě krátké kalhoty. Na prosinec dilema vskutku netradiční. Doslova za pár dní pak všechno zbělalo sněhem a zamrzlo mrazem - ideální podmínky pro pravého Yetiho...

Testovací okruh začíná tradičním stupňujícím se výjezdem, kde je možné volit jak přímou rovnou stopu, tak si naordinovat poskakování po příčných kořenech. Zvědavost mi pochopitelně nedala a s nejlehčím pastorkem na kazetě to piluju napříč vystouplým smrkovým kořenivem. Pocit? Neuvěřitelný. Kolo jde bez zaváhání okamžitě za pedálem, přitom nejen že neztrácí trakci, ale navíc naprosto s klidem kopíruje vše, co mu přijde do cesty bez jediného proklouznutí. Sedím v sedle, nakloněn nad řídítka, nicméně nijak zásadně těžiště cpát dopředu nemusím, přitom přední kolo drží na zemi jako přibité. To jsou momenty, na které vzpomínám vždy, když na stejném místě krotím jiné neposedné biky a říkám si, jak je možné, že to někdy jde a jindy je to nepřekonatelný problém?

Jediné, co mi pocitově trošku vadí, je zřejmě horší tuhost představce nebo řídítek. Když za ně vezmu a pořádně se do nich opřu, cítím, že oproti sloupku vidlice pracují. Ve sjezdu to tak markantní není, ale právě ve výjezdu, kdy při pomalé jízdě vnímáte tyhle věci daleko víc, je popsaná záležitost nejvíc patrná.

Zadní stavba ve výjezdu pracuje. Nedá se o ní rozhodně říct, že je zcela netečná vůči impulsům od šlapání, neřku-li terénním nerovnostem. Míru aktivity hodně ovlivňují jednotlivé polohy na tlumiči, což je na virtuál docela zajímavý paradox. Ovšem ještě větší paradox vám bike naservíruje při rychlé jízdě z kopce.

No vlastně nevím, jestli tomu vůbec říkat paradox. Sám výrobce totiž leccos naznačuje poměrně zásadní kombinací papírově nevyváženého předního a zadního zdvihu. Strašně rychle si totiž zvyknete jak na položený (alespoň na dvacetdevítku) hlavový úhel, tak na 140 mm předního sametového zdvihu, který pobere naprosto všechno. Chod zadní stavby pak předčí nejenom papírová očekávání, ale také ta vaše osobní.

Přiznám se, že kdybych si nepřečetl černé na bílém, že má rám vzadu opravdu zdvih "jen" 115 mm, tak bych tipoval minimálně 130 možná i víc, tak totiž zadní stavba působí.

Praxe v terénu pak dává jsně najevo, že na své si přijdou příznivci až opravdu hodně vzadu posazené progresivity. Zadní stavba se rozhodně nebojí jít do zdvihu a její aktivita je vpravdě příkladná. Na druhou stranu cvaknutí dorazu se mi dosáhnout nepodařilo. Switch Infinity technologie evidentně přesně kontroluje tuhle poslední dorazovou pojistku nejenom díky skvělému tlumiči, ale také nastavené kinematice, v rámci které se spodní posuvný čep zadní stavby v závěrečných centimetrech zdvihu vrací zpět blíže ke středu proti pohybu zadní osy. Trochu je to vidět také v rámci krátkého videa, které jsme pro vás z testu tohoto kola sestříhali.

Hledat chyby na tomhle kole je opravdu poměrně těžké. Objektivně totiž žádné neexistují. Otazníky může vyvolávat životnost dvou minipístků, ovšem ta se nedá posuzovat po 14 dnech testování, ale spíš tak po sezoně provozu. Vše ostatní jako rozevlátý kokpit, pískání a horší účinnost brzd, nebo specifická kombinace předního a zadního pláště je otázkou osobních preferencí, a nelze podle nich hodnotit kvalitu samotného rámu, který, jak by řekl expert Pepa, bychom si okamžitě zaparkovali do naší autosalonové garáže s 98% hodnocením :-).