Trans Brdy 2006

Další ročník populárního brdského marathónu je za námi. Dovolte nám netradiční ohlédnutí za tím, jak ho viděl jeden z jeho účastníků ...

Autor: Petr Bureš

Tak se sešel rok s rokem a na balkoně na mě opět pomrkává můj bike. No co se dá dělat? Asi se zase budu muset podívat jaký změny na něm zanechala letošní zima. jak se to podepsalo na utažených šroubech, mém bezdrátovém tachometru a na jiných důležitých věcech. první zjištění je, že muj tachometr zcela zemřel :o( No co zavolám bratrovi a už se na mě směje nový VDO s funkcemi, kterým pomalu ani nerozumím. Ale hlavní je, že mám něco nového co mě jako loni donutí vystartovat na maraton. Týden před výjezdem se s bratry denně ubezpečujeme, že nikdo z nás nemá nic najeto. Přesto jsem nakonci s nulou stál pouze já. No ale nemuselo mě to stresovat. Jeden btratr cca 320 a druhý asi jen 50 - to zní jako že bych jim měl stačit.

Takže po týdení přípravě a sehnání náhradních dílů startujeme vozidlo a jedeme směr Lety. Jako každý rok se nám nepodařilo trefit stejnou cestu, takže jsme opět přijeli do Let z jiného směru než loni. no nic. Připevňujeme na sebe čipy, oblékáme se a konečně přijíždíme ke startu. Bratr byť o mém fotoaparátu prohlásil urážlivě že je to pastička je nakonec rád za to, že běžím na začátek startovního pole udělat pár fotografií těch nejlepších. A skutečně tam stáli. poprvé a taky naposled jsem viděl ty, kteří když já opouštím první občerstvovačku se blíží k cíli. Cestou na konec druhé startovací vlny, tedy místa odkud jsme letos s bratry startovali my jsem ještě pořídil jednu zajímavou fotografii. Chlapci asi opravdu nechtějí vést ani gram navíc :o) A konečně je odstartováno - zaslechli jsme výstřel a už jsme se pomalu hrnuli ke startu. Ani jsme se moc nezastavili a startovala i druhá vlna. v tu chvíli jsem si ještě neuvědomoval, že je to jeden z posledních okamžiků, kdy kolem sebe vidím spoluzávodníky. Ani se mi nezdálo - a spolu s bratry jsme se v tom navzájem utvrzovali - že bysme jeli tak pomalu... Dokonce jsme občas i někoho předjeli, ale to všechno bylo jen zdání, které nás asi klamalo...

No každopádně jsme na první občerstvovačku dojeli ještě s několika jinými cyklisty. Bohužel fotografii dalších stoupajících bikerů těšících se na první občerstvení se mi oproti loňskému roku pořídit nepodařilo. A věřte, že porouchaným fotoaparátem to nebylo. Prostě za námi už nikdo nestoupal. Ale jako loni nás potěšily přijemné dívčiny, které stále ochotně doplňovaly naše picí vaky. Dokonce jsme si domluvili rande na další občerstvovačce s Terezkou :o) No jsme občerstvení i osvěžení a necháváme za sebou posledních pár kolegů a vyrážíme na dalších úmorných 20 km. Na druhé části trasy kromě probodaných duší vidíme na zemi i ne zcela standardní vybavení závodních biků jako jsou odrazky z předních i zadních kol a k upřímnému smíchu doprovázenému dusivým kašlem nás donutil jeden cykista, který měl dokonce za slunného dne v zádu zapnutou červenou blikačku. To se opravdu na závodech nevidí často co? Bohužel i on nás pokořil a za chvilku nám světélko mizí v nenávratnu. To už se ale opravdu na rozcestích orientujeme podle žlutých šipek a natažených mlýk. Žádný peloton už nás nevede. Na 30. kilometru zastavujeme abychom to co jsme vypili vrátili zpět přírodě. Dáváme si jednu sušenčičku ale stále nás nikdo nepředjížtí. V tuto chvíli si již uvědomujeme, že letošní výsledková listina pro nás nebude příliš povzbuzující. Měníme stanovený cíl z “nějak se umístit” na “dojet dokud bude ještě v cíli někdo kdo by na nás čekal“. Každopádně se loučíme s možností odvézt si nějakou Pavel Boudnýcenu z losované tomboly, protože je nám jasné, že tu už asi nestihneme.

Tak jako loni nás pobavila výšková prémie... Alespoň u mě bylo rozhodnutí jednoduché - opouštím sedlo svého oře a začínám šlapat táhlý půlkilometr pěšky. Těsně před druhou občerstvovačkou opět nasedám, to jen proto abych na domluvené rande nedošel jako zpráskaný nemohoucí pes :o) Tak jsem tam jako nemohoucí dojel. Opravdu toho už mám docela dost a proto, když se ozve od pultíku, že jsou tam poslední tři koláčky zmobilizuji poslední zbytky sil a ženu se pro ně. Vyhrál jsem - koneckonců asi proto, že už není pomalu s kým závodit a onen výkřik občerstvovače asi stejně patřil jen mě.

Poslední dvacítka už vím že není moc náročná, přesto se musím moc přemlouvat abych vyrazil. Pomáhá mi v tom i začínající mrholení, které na trase každoročně zastihne opravdu jen ty poslední z posledních. Na poslední dvacítce pořizuji poslední fotografie, protože už nemám s kým závodit a proto není divu že jsou to fotografie mých bratrů, kteří jako jediní drží moje tempo. Najednou je slyšet blížící se kolo - fotím kolemjedoucí “účastníky zájezdu” a vydávám se na poslední kus trati, který už dojedu na jeden zátah.

Do cíle přijíždíme již za vytrvalého mrholení, ale přesto je v cíli ještě někdo kdo chce naše čipy - to znamená, že pořád čekají, že nekdo ještě může být na trati. To mě trochu zahřálo na duši. Vítězové už jsou dávno vyhlášeni, vyhrál prý Pavel Boudný a Ján Svorada se musel spokojit až s druhou polovinou prvnií desitky, ale přiznám se, že v tuhle chvíli je mi to jedno.

Tombolu jsem sice nestihl, ale semifinále hokeje jsem viděl ve frontě na tolik toužebně očekávané jídlo. Naši hokejisté postupují do finále a to je asi jediná radostná zpráva, která mě v cíli čeká.

Jdu si umýt kolo - žádná fronta - to je jedna z výhod pozdního dojezdu. Poslední výhodou je, že i parkoviště je již téměř prázdné a proto nemám problém s odjezdem. Doma jen letmo kouknu na výsledky a vidím, že za naším bratrským triem se do cíle doplazilo ještě 30 závodníků. Dalších 60 pak nedojelo vůbec, ale nedostatkem sil to nejspíš nebylo. Spíš je zklamali jejich stroje. Oproti loňskému umístění to není nic moc, ale je pravda, že letos jsme poprvé startovali v kategorii od 30-40. Asi už jsme prostě starší. No nic, příští rok to zkusíme znova a pokud to bude podobné fiasko, zvážíme svou další účast na dalších podobných kláních :o) Ba ne, jezdíme pro radost a konečně i proto, že je to jedna z mála možností vidět se s rodinnými příslušníky. Tímto bych chtěl poděkovat organizátorům za tuto možnost - pokecat si s bráchama 6 hodin, to opravdu nemám umožněno každý den. Tak bikingu zdar a hlavně ať vždy dojedeme zdraví.

 

Další info : ZDE
Text : Jiří Bureš
Foto : Jiří Bureš a Michal Červený

Přečteno - 4565x Tagy: mt mx mém bezdrátovém tachometru a na j
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #15 Tomik - vloženo: 07.06.2006 v 10:21:56

    mila Terezko - Ahoj Terezko, tvoje zprava nas vsechny velice potesila. Akorat jsme zkonstatovali, ze fotka sice ujde, ale skutecnost je nepomerne lepsi.
    Za rok urcite zase pojedeme a na obcerstvovacky se moc tesime.
    Akorat nas napadlo, jestli by jsme se nemohli videt treba driv a mimo obcerstvovacky?!?
    Proste takovy randicko mimo maratony, bez tlaku casu a strachu,jestli nejakej ten kolacek jeste zbyde.
    Jeli bysme za tebou treba na kraj sveta - klidne i do Let, nebo do Berouna...
    Cusky Tomik

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #14 Teri - vloženo: 29.05.2006 v 13:37:57

    No kluci ta fotka se vám opravdu vyvedla. Možná kdybyste si furt nechtěli domlouvat nějaký randíčka, tak by jste dojeli líp :-) ale ten sraz v cíli nám nějak nevyšel co? No tak třeba příští rok... (budu na vás čekat na občerstvovačce) Terezka

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #13 babi - vloženo: 26.05.2006 v 17:19:14

    libi semi portret me vnučky Terezky....

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #12 Tom (Freeride.cz) - vloženo: 25.05.2006 v 20:45:26

    dobrý - Musím říct, že jsem se pobavil, stejně jako loni, pokud si dobře pomatuju. A taky jsem si opět vybavil jak jsem při BikeBrdy (delší verze) prožil několik stádií smrti (pokaždé zemřela jiná část těla aby její odchod posléze přehlušila část jiná), jak jsem brodil bahnem s kolem nevratně přišroubovaným k pravé noze a i ty nejprudší sjezdy absolvoval sedíce téměř na řidítkách neb krční páteř si to žádala....
    Ovšem shrnuto a podtrženo, pocity byly podobný.
    Skoro si říkám, že příští rok bych se mohl opět zúčastnit :-)

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #11 Petr - vloženo: 25.05.2006 v 10:23:20

    SAKRYŠ...KDE ROSTOU TAKOVÝ PĚKNÝ HOLKY ???

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #10 Radim - vloženo: 25.05.2006 v 10:21:06

    spa? - ..proč nebyl bouda ve Spa?...kdybys pozorně četl všechny čláky(r.2004,2005,2006), tak by ti bylo jasné, že o dvacátá, třicátá, čtyřicátá a horší místa niikdo nestojí (ani repretrenér, ani svaz, ani sponzoři, zkrátka nikdo) a Boudný asi jako jediný ví, že na víc nemá...ostatní se o tom musí do nekonečna přesvědčovat za peníze sponzorů...

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #9 Neprdík - vloženo: 25.05.2006 v 08:22:16

    Zewl team - Tak tenhle článek byl fakt pěknej, to tempo se mi líbí, na začátku vyrazit pomaleji a pak ještě zvolnit:-), příští rok jedu s vámi!

    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #8 Petr Bureš - vloženo: 25.05.2006 v 06:10:00

    rande - BTW: kdyby jsme neztravili kvuli tomu radnde tolik casu na obcerstvovackach, tak bysme myslim byli minimalne o sto mist vepredu s casem o 3/4 hodiny kratsim :-)

    odpověz na tento komentář
  9. avatar
    #7 Petr Bureš - vloženo: 25.05.2006 v 06:07:42

    Peťan - Do tunylku jsme se vesli jen tak tak. Se 710kama riditkama jsem si jednou skrtnul, protoze tunylek mel asi tak 800, ale jinak v pohode. A co se tyce typu clanku, tak myslim, e tech o prubehu zavodu s popisem boje tech nejlepsich je u nas dost, tak proc cas od casu nezverejnit neco podobnyho ?

    odpověz na tento komentář
  10. avatar
    #6 Meesha - vloženo: 24.05.2006 v 22:15:32

    co tunylek?! - Me se ten clanek taky libi! :-)
    Kluky obdivuju a zaroven zavidim jak si to uzivaj... zadny bilo pred ocima apod.
    Jen by me Petane zajimalo, jak ste se vesli do toho tunylku! :-D

    odpověz na tento komentář
  11. avatar
    #5 Ruprecht - vloženo: 24.05.2006 v 22:08:27

    Pěkný - Náhodou, mě se ten článek líbí, akorát mě teda mrzí, že jsem se nedočet, jaký bylo to rande na druhé občerstvovačce :-(

    odpověz na tento komentář
  12. avatar
    #4 Karl - vloženo: 24.05.2006 v 21:32:20

    otresne - Co to je za clanek,ja cekal prubeh zavodu a ne jak nejakej banan ma doma na balkone bajka co na nej mrka.Je to silene.A take nechapu proc Bouda nejel na SP:(

    odpověz na tento komentář
  13. avatar
    #3 Petr - vloženo: 24.05.2006 v 19:44:13

    repre - Proč nrbyl pavel ve Spa tady se zakope nebo je mu to jedno......

    odpověz na tento komentář
  14. avatar
    #2 martin - vloženo: 24.05.2006 v 19:21:10

    jo jo, užít, uplně jim závidim tu pohodičku, my se jenom dřeme a dřeme, a nakonec stejně zajedeme prd :-) a nemáme nic, ani výsledek, ani pohodovou projížďku :-)

    odpověz na tento komentář
  15. avatar
    #1 Johnny - vloženo: 24.05.2006 v 17:14:46

    :-) - Joo kluci si to umi uzit :-)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744