Redakční

Hranice mezi snem a zmarem

Wir sind keine Madchen aus der Sontag Kirche Schule! Tak tato slova jsem vyslechl z úst mého týmového druha v cíli naší osudové čtvrté etapy z Oberhofu do Bad Steben, jinak zvané "královská". Pronesl je ve chvíli totálního zmaru, smutku, frustrace, únavy a zároveň pocitu, že víc se vykonat nedalo, ve chvíli, kdy jsme takřka na sto procent věděli, že pro nás předčasně skončil druhý ročník etapového závodu Trans Germany. Byla to reakce na dotaz jednoho z našich soupeřů, jak je možné absolvovat větší část tak težké etapy s těžce pochroumaným ramenem, přesněji řečeno - již po rentgenu - s utrženou klíční kostí.

Trans Germany je krásný etapový bikový závod, který sice nemá dlouhou tradici, ale vzhledem k tomu, že ho pořádá stejná agentura jako již legendární Cape Epic, Trans Rockies a Trans Alp, je vysoká míra atraktivity a solidnosti zajištěna. Startové 550,- Euro na osobu není sice málo, ale perfektně značená krásná trať, dokonalé zajištění zdravotnickým personálem a desítkami dobrovolníků na všech rizikových místech, jakož i každodenní večerní divadlo s vyhlašováním výsledků a "pasta party" pro všechny účastníky za to skutečně stojí. Ničím se však nedá zaplatit halda emocí, adrenalinu a neopakovatelných minidramat na trati, která se každý den se železnou pravidelností opakují. Nabažit se všeho nelze.

A tak jsme s Viktorem stáli jako jeden muž na startu v městečku Erbach im Odenwald, přesně tak, jak se na tým sluší, připraveni se obětovat jeden pro druhého, pomáhat si, nebýt na sebe hnusní i v těch největších problémech a dotáhnout naše snažení tak daleko, jak jen to půjde. Všechna očekávání byla o to napínavější, že identifikovat mezi třiadvaceti týmy naší kategorie "Senior Masters" ty dobré a ještě lepší, nebylo v našich silách. Teprve první etapa měla ukázat rozložení sil a naše skutečné možnosti. Tak se stalo a páté místo v cíli pro nás bylo milým překvapením. A protože bereme závodění až moc vážně, začali jsem spřádat smělé plány do dalších etap. Hned ve druhé z Frammersbachu do Bischofheimu došlo v závěrečné fázi na neskutečný přímý souboj o dílčí i celkové umístění. Čísla konkurenčních týmů jsme měli v hlavě, takže orientace v závodě byla jasná. V posledních fázích pod rozhodujícím kopcem jsme se nacházeli na šestém místě, ale na poslední občerstvovačce na úpatí hory dojeli švýcarsko-německý tým č.88. Blesková domluva znamenala nástup, na který konkurenti zblblí ionťákem a banány nestačili vůbec reagovat. Výsledkem obrovského vzepětí bylo ale to, že o několik minut později jsme minuli týmy č. 117 a 178 a na cílovou čáru přijeli po dlouhém rychlém sjezdu s luxusním náskokem několika minut na ostatní. Nevím, co se dělo ve Viktorově hlavě, ale tak zběsilou jízdu ve sjezdech jsem u něj ještě nezaznamenal; chvílemi dokonce něco nesrozumitelně hulákal, měl jsem pocit, že chce abych jel ještě rychleji.

V hotelu vládla obrovská spokojenost, ale do jisté míry i Werichovy tzv. "smíšené pocity". Kdo by snad nevěděl, jak pan Werich smíšené pocity vysvětloval, tak tady je jeho teorie. "Smíšené pocity jsou, když se vaše stará tchýně zřítí ve vašem novém autě do propasti". Jasně, čtvrté místo bylo super, ale touha stát poprvé v životě na pódiu v mezinárodním závodě, ta byla obrovská.
Třetí etapa z Bischofsheimu do Oberhofu byla malým svátkem. Oberhof, jako Mekka německého biathlonu, sliboval perfektní diváckou kulisu a krásné prostředí pro cíl etapy. Jak bude dramatická jsme ovšem neměli tušení. Hned po startu v prvním dlouhém "rozřazováku" se na nás přilepila konkurenční "178", která měla v celkovém pořadí náskok pouhé minuty a půl. Taktická bitva, která byla rozehrána, trvala celých 82 kilometrů, na kterých jsme se, až na výjimky, neodpoutali na víc než několik metrů. Rozuzlení nebylo příjemné, ale zato bylo radikální. Jeden z dvojice soupeřů přehlédl odbočku a v plné jízdě to narval do odbočujícího Viktora. Následoval pád, při kterém zázrakem neutrpěly tělesné schránky, ale zato soupeřův materiál. Polovina řídítek visela na bovdenech a bylo po souboji. Částečně uspokojeni jsme se blížili relativně příjemným tempem k Oberhofu, ovšem v posledním stoupání jsme zaplatili daň za mírnou laxnost; zacvakaly šaltry a v zádech jsme měli tým "88" jasně připravený ukrojit něco z našeho celkového náskoku v posledních kilometrech. V tu chvíli nebylo nic jasnějšího, než že Viktor čeká na moment, kdy nastoupíme. Těsně pod finálním výjezdem jsme to zkusili a dali do toho všechno. V posledním sjezdíku do města už bylo jasné, že jsem znovu uspěli. V cíli to znamenalo příjemných 50 vteřin náskoku.

No a tak jsme se oklikou dostali zpět ke "královské" etapě do Bad Steben, oné osudové. Vše probíhalo z našeho pohledu skvěle. Počasí se zhoršilo, pršelo, přes kopce se válela mlha a bylo zima. Viktor si lebedil, on to miluje, mě to nevadí. Hned v prvním výjezdu měla technický problém "66", tým z první trojky celkového pořadí. V etapovém počítání jsme se v tu chvíli ocitli na třetím místě. Nikdo z nás to nechtěl vyslovit, ale oba jsme mysleli jen na to jedno. Vystoupit večer po etapě na vytoužené pódium a užít si svých pár desítek vteřin slávy. Dali bychom za to všechny své síly. Dvojice z týmu "178" opravila kolo, nová řídítka nebylo problém sehnat, a znovu se podržela pravidla držet se nás jako klíště. Mimochodem, byli to prima chlapi, o životě i cyklistice věděli svoje.

Až na 42 kilometr jsme nechali žít svůj sen o úspěchu a právě tam jsme zjistili, jak nepatrná může být hranice mezi ním a totálním zmarem. Ta hranice se jmenovala pařez, nacházela se na pěšince uprostřed tmavého křoví a naši soupeři ji s notnou dávkou štěstí o centimetry minuli. Ne tak Viktor. Následoval neobvykle spektakulární pád, kdyby byl přítomen kameraman Eurosportu, viděli by jsme ten moment nepochybně stokrát na obrazovce. Ovšem rameno nevypadalo nejzdravěji a do cíle zbývalo více než osmdesát kilometrů. Tady, na tomto místě, chci veřejně složit poklonu svému týmovému kolegovi a kamarádovi. S těžkým zraněním sedl znovu na bike a přes další defekt, který jsem o pár minut později opravovali, bojoval celé čtyři hodiny nikoliv o přežití, ale o etapové umístění. Nedovedu pochopit, jak zvládnul těžkou, místy hodně technickou trať projet s takovým poškozením a ve finále v takovém čase, protože na naše soupeře jsme ztratili opravdu minimum. Pro někoho možná blázen, v mých očích hrdina.

Rentgen z kliniky však hovořil jasně. Pokračovat nebylo možné. Tak jsme stáli v "civilu" na startu páté etapy, loučili se nejen s atmosférou závodu, ale i našimi konkurenty a když těsně před startovním výstřelem zazněla "Highway to Hell" od ACDC, tekly nám svorně po tvářích slzy. Nestydím se to přiznat ani napsat. Tímto chci oficiálně svému kamarádovi popřát brzké uzdravení a poděkovat za fantastické zážitky, které po celé dny spolutvořil v nádherné symbióze s celým tím cirkusem, který se jmenuje Trans Germany. Vzhůru do kasy, kupte si také lístky! Představení vás nezklame!

Tomáš Přibyl

Fakta o 2. ročníku Craft Bike Trans Germany

Počet etap: 7
Délka: 660 km
Převýšení: 15.300 m
Startovné: 550 EUR
Počet startujících: max. 1.000
Počet kategorií: 5 (ženy, muži, mix, masters, senior masters)

Web: www.bike-transgermany.de

Foto: ©Peter Musch, ©Wolfgang Watzke www.wolfgangwatzke.de

06.06.2008 - Redakční - autor: Tomáš Přibyl - 7733x rozhovory
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníJiří Fikejz: Enduro není uzavřená kapitola, ale plánů je víc
    Jiří Fikejz: Enduro není uzavřená kapitola, ale plánů je víc
  2. Týmy a klubyJan Nesvadba o životním závodě, cyklokrosu a plánech
    Jan Nesvadba o životním závodě, cyklokrosu a plánech
  3. Mistrovství světaČeská krosová jednička Michael Boroš doufá v top ten
    Česká krosová jednička Michael Boroš doufá v top ten
  4. OstatníPrůdková má po Dauhá nabídky na silnici. Chce ale zůstat na biku
    Průdková má po Dauhá nabídky na silnici. Chce ale zůstat na biku
  5. Týmy a klubyKulhavý oceněn půlmilionem od ČSC. Teď řeší 6 kg nadváhy a smlouvu
    Kulhavý oceněn půlmilionem od ČSC. Teď řeší 6 kg nadváhy a smlouvu
  6. Světový pohárDruhý a třetí. Ondřeji Cinkovi chybí z Vallnordu zlato
    Druhý a třetí. Ondřeji Cinkovi chybí z Vallnordu zlato

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #8 Pavel - vloženo: 10.06.2008 v 08:19:06

    ahoj - ahoj viktore, ahoj tome, do té neštastné čtvrté etepy jsme spolu stávali na startu a moc nás mrzí jak vám skvěle rozjetý závod předčasně skončil. Zdravíme a přejeme rychlé uzdravení!!!

    Pavel a Michal

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #7 Vena - vloženo: 09.06.2008 v 16:05:04

    Etapak se musi prozit - Ahoj mame jeste par volnych mist na www.mtbchallenge.com nevahejte a prijedte. Zavod neni v alpach ale par peknych vyjezdu a sjezdiku sme take nasli.

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #6 jenda - vloženo: 07.06.2008 v 11:58:44

    zlomenina - teda skladam poklonu. ja se taky lecim ze zlomeny klicni kosti. ale nedojel bych s tim ani k silnici, viktor je opravdu nezmar! preju rychlost a bezbolestnou lecbu bez komplikaci a zadny dalsi pady.

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #5 Mirek Helmich - vloženo: 06.06.2008 v 22:49:27

    Proč opět Viktor - Přeji Viktorovi brzké uzdravení. Jen se ptám proč opět on :-(( Vždyť nedávno musel vynechat celou sezonu, postával vždy u trati a fandil,fotil. Pevně věřím,že se brzy uzdraví a toho Drásala si opravdu dá. Moc mu fandím a rád jej potkám. A Tome Vám moc díky za Vaše reporty a to nejen z toho závodu ( Ty z KPŽ 05 mám zkopírovaný a uschovaný ). Vidím-li pod článkem Vaše jméno, těším se na text. Nikdy mne nezklamal. Dost dobře odvedená práce a to nejen v reportu, ale samozřejmé i na kole. Máte oba mé uznání

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #4 Sáva Novotná - vloženo: 06.06.2008 v 18:26:16

    dej se do kupy ! - Viktore prejeme ti brzke uzdraveni ! Petr a Sáva

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #3 Johnny - vloženo: 06.06.2008 v 17:19:22

    smula :-( - Je to vazne smula, skoda, tak snad jen brzke uzdraveni!!! Clanek je tak krasne napsany, ze uz nepochybuji ze tento podnik pristi rok urcite bude v mem zavodnim kalendari ;-)

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #2 Tomáš Přibyl - vloženo: 06.06.2008 v 15:41:54

    to Jana: - Díky za uznání Jani, dnes jsem celý den jak na trní, vypadá to tak, že ho právě operují. Jak ho znám, už přemýšlí, jak porazí Tvého tátu na Drásalovi.Pět let stará sázka ho nenechává v klidu.

    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #1 Jana Martinková - vloženo: 06.06.2008 v 14:36:00

    Tomáši, super článek!Loni jsme po 4. etapě kvůli zdravotním problémům spolubojovnice musely zabalit Bikechallenge, hodně nás to mrzelo. Takže držim Viktorovi pěsti, ať se může brzo vrátit na trať!!

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744