V Boleslavi to s dětmi umí!

Rozhovor

Jak jste vlastně začínali s týmem?
„S Vencou jsem začal spolupracovat v roce 2007. Bylo nás šest a postupně jsme se rozrostli na třicet dospělých členů. S dětmi jsme začali někdy loni. Nejdřív to bylo s našimi dětmi, a že možná někoho k tomu přiberme. Ale během dvou měsíců se nám nahrnulo zhruba patnáct dětí… Dnes jich máme pětadvacet.“

Jak máte rozdělený role v týmu?
„Venda je ten, který vede tréninky, a já jsem přes papírování.“

Na co dáváte při práci důraz?
„Učíme dětí hlavně techniku. Důležitý je, aby je to bavilo a abychom jim to neznechutili. Vymýšlíme pořád nový věci. Připravujeme u nás na Štěpánce ve spolupráci s městem bikepark. Zatím je ve stádiu přípravy stavební dokumentace. „
Kdo pracuje s dětmi, ví, že udržet je v klidu a pozornosti není vůbec jednoduché.

Musíte někdy zvýšit hlas?
Oba se rozesmějí „No… my jsme rozdělený na hodnýho a zlýho, “ bere odpověď na sebe Pepa Hladík. „Já jsem ten, který na ně křičí, ječí. Mám dohodu s rodiči, že jim můžu dát i pohlavek. No a Venca je takovej ten hodnej, co moc hlas nezvyšuje. Ale on má takovou přirozenou autoritu, že nemusí zvyšovat hlas a děti ho poslouchají.“ Venca dodává: „Nejvíc na ně platí, když jim řekneme, že nebudou závodit.“

Máte mezi nimi i vyslovený raubíře?
Následuje ještě delší smích. „To bych radši neříkal. Samozřejmě, že mezi pětadvaceti dětmi nemůžou být všichni hodní a svatoušci. Někdo je živější, další poslušnější, ale při jízdě je uřídíme. Zato když jsou na místě, něco jim vysvětlujeme a mají poslouchat, to pak je občas problém.“

Ordinujete dětem i fyzickou přípravu nebo je to jen o technice?
„Ono zdálky to může vypadat, že děti už v tomhle věku ženeme k nějakým velkým výkonům, ale nám opravdu jde zatím jen o výuku techniky. Takže s nimi nejezdíme žádnou silnici, žádný kopce, intervaly. Po závodech je vidět, že jsou hodně udejchaný, ale já si myslím, že na speciální trénink fyzičky mají ještě čas. Stačí začít tak okolo dvanáctého roku. I když teď trénují jenom tu techniku, tak určitou fyzičku při tom do sebe dostanou.“

V jakém věkovém rozpětí máte děti v oddíle?
„Sedm až čtrnáct. Ale nejvíc jich je od těch nejmladších do desíti let. Na trénink s námi jezdí i mladší děti, ale ty se zatím jen koukají. Hodně je láká si to taky zkusit, ale do tréninkové skupiny je bereme, až když začnou chodit do školy. Nemá cenu to vůbec uspěchávat. Je to hlavně o hře. Klidně si spolu zahrajeme na schovku, jdeme na třešně. Zkrátka musí je to bavit.“

Je problém děti učit technice jízdy? Jsou učenlivé?
„Právě že moc. Hodně rychle se učí, až z toho mám hrůzu, třeba když jsme poprvé přišli na fourcrossový tratě. Když sjedou kopec, kterej neznaj, tak při další jízdě by ho už chtěli skákat. A za další jsou strašně soutěživí. Což je paradoxně největší problém. Například jim řekneš, aby jeli pomalu, a než to dořeknu, tak už jsou za stromem. Je to samozřejmě radost, pracovat s takovýmhle materiálem, že chtěj a nemusíš je do ničeho nutit. Trénink je naplánovanej na hodinu a my tam jsme hodinu a půl.“

Věnujete se jim po celý rok?
„Převážně je to celoroční práce. Přes zimu se ve středu chodilo do tělocvičny, kde jsme je opět formou her učili všeobecné tělesné průpravě. Dál jsme jim zařídili spinning u Jany Hladíkové, kde je to moc bavilo. Pouštěly se u toho dětský písničky, zpívaly a jezdily u toho.“

Zkusily si děti už nějaké společné soustředění?
„Ano, loni poprvé naše družina vyrazila na čtyři dny z Boleslavi k Pepovi do Českého ráje na chatu. Část dětí spala pod stany. Zrovna jsme chytli perfektní babí léto. Děti z toho byly unešený. Letos jsme je vzali do Jizerek na pět dní na Singltrek pod Smrkem.“

Jaké máte plány do budoucna. Kam by měl oddíl s dětmi směřovat?
„Původní záměr, proč jsme to všechno začali dělat, bylo zabavit děti a aby pubertu přežily na kole. A ono je to tak baví, že většina z nich tenhle bláznivej věk prožijou na kole, spíš než někde po diskotékách. Samozřejmě přemýšlíme dál do budoucnosti. Teď to děláme především pro radost. V dnešní době sehnat sponzora není vůbec jednoduché. Poplatky, které od rodičů vybíráme, zase vracíme dětem v materiálu. Ale pokud by se našlo více partnerů, eventuálně jsme získali dotace na vybudování tréninkového střediska mládeže, vůbec bychom se tomu nebránili, naopak. Myslím si, že máme velký předpoklady to dělat dobře. Velkou devizou je právě Václav Ježek, který má mraky zkušeností a umí je předat. Na rozdíl od některých lidí, kteří sice mají trenérské školy, ale na kole nějak víc nejezdili. Venda má pro tuhle práci maximální vlohy, je přirozenou autoritou a dodělání trenérských kursů nebo školy by neměl být problém. Jenom pro dokreslení, když jsem se doma zeptal mého syna Pepči, jak by do budoucna chtěl jezdit na kole, tak mi odpověděl, že by jednou chtěl jezdit jako Venda. To je můj vzor. Děti Václava Ježka strašně berou. Zájem dětí, potažmo rodičů, aby za nás mohly jezdit, je velký. Kam to bude celé směřovat, nevíme. Ale určitě to nerozpustíme, až nám dorostou naše vlastní děti. Na to tu práci máme moc rádi.“

Děti z vašeho oddílu slavily úspěchy především na závodech seriálu Kolo pro život. Jezdili jste i jiné závody?
„Kolo pro život je seriál, kde se o děti postarají se vším komfortem. Klobouk dolů před pořadateli, kteří to dělají fakt dobře. Samozřejmě jezdíme i na jiné závody, ale nejvíce je pro nás KPŽ. Až děti budou dorůstat, tak chceme do skladby závodů zařadit cross country, cyklokros, silnici. Třeba teď na zkoušku si dal můj syn Tomáš s Pepovým Pepčou svůj první cyklokrosový závod u nás v Boleslavi.“

Jak jste zmínili, zájem rodičů o umístění dětí u vás je veliký. Zvládáte je ještě přibírat?
„Už na začátku léta jsme museli vyhlásit stop stav. Těch pětadvacet dětí je tak akorát, aby se to ve dvou lidech zvládalo. Navíc když přibereme někoho nového, kdo ještě nezvládá základy, je pak problém, aby naskočil do rozjetýho vlaku. Z toho důvodu uvažujeme, že bychom pro nové děti zřídili určitou přípravku, než se zapojí do práce s těmi zkušenějšími.“

Máte vůbec v oddíle děti, které nejsou z cyklistických rodin? Na první pohled by se zdálo, že jste uzavřená společnost pro cyklistické VIP, když za ně jezdí děti se jmény, jako je Dlask, Ježek, Hladík…
„Ne, ne, více jak půlka dětí je z rodin, kde vazby na cyklistiku mají velmi malé nebo dokonce žádné. Jenom pro zajímavost, přestože v Boleslavi není žádný kopec, tak je tady lyžařský oddíl a hodně dětí od nich se přihlásilo k nám. Každopádně mezi dětmi neděláme rozdíly, ať mají jméno takové nebo makové.“

Jak rychle to dětem trvá se začlenit, když k vám přijdou poprvé a nemají za sebou cyklistickou průpravu z rodiny?
„Je až obdivuhodný, jak se drtivá většina z nich dokáže za měsíc dostat z nuly na takřka úroveň ostatních. Jak říkal Venda, je úplně zbytečný děti dřít od mala. Děti jsou strašně učenlivý. Záleží jenom, jestli je to baví a chtějí se tomu věnovat. A většina chce : - )“