Zdeněk Vobecký, cross country mohykán, individualista. Muž, který jde za svým snem.

Seznamte se s bikerem Zdenkem Vobeckým, individualistou milující cross country. Jeho snem je start v reprezentačním dresu na mistrovství světa v Novém Městě...

Autor: Jan Němec
Zdeněk Vobecký, cross country mohykán, individualista. Muž, který jde za svým snem.

Často ho vídáte na závodech jen se svou maminkou. A to nejen na závodech u nás v Česku, ale i v zahraničí. Na Světových pohárech nebo naposledy na Kypru. Většinou nepatří ve výsledkových listinách k těm nejlepším. Ale i to ho žene dopředu. Říká, že dopředu ho žene myšlenka být zítra lepší než dnes. Jeho velkým cílem je mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. “Nechci, aby to znělo nabubřele, chci tam startovat, ale ani nechci být tím, kdo by se tam dostal s odřenýma ušima.”

Šestadvacetiletý biker v dresu KH Tour Giant začal na kole relativně pozdě, až na konci střední. “Vždycky jsem sportoval, hrál jsem hokej, dělal bojový sporty nebo atletiku. Pak přišlo zranění a rok jsem stál. Potom jsem si vzal kolo z garáže a bylo rozhodnuto. Nebavilo mě někam dojíždět hodinu autobusem na stadion, řekl jsem si, že mám tělocvičnu hned za branama svýho domu, to je přece skvělý!” popisuje své začátky s kolem Zdeněk, který vystudoval střední školu - elekrotechniku v Ječné ulici v centru Prahy. Pak ještě rok studoval “hnojárnu”, ale zjistil, že ho to netáhne.

Zdeněk Vobecký

Rozhodl se, že se bude věnovat kolu. S rodiči prodali starý dům ve Vestci a koupili nový v Libři, vesničce jižně za Prahou. Tedy v ideální lokalitě pro horská kola. “Něchtěl jsem biky dělat jen tak napůl, chtěl jsem, aby to bylo k něčemu, od roku 2009 se tomu věnuju víc. První vzpomínku na horský kola mám ale ještě dřív, to byla olympiáda v Atlantě v šestadevadesátým a přišel za mnou táta a tahal mě k televizi, strašně se nám to všem líbilo. Je neuvěřitelný, jak to všechno ve sportu obecně letí dopředu hrozně rychle, k posunutí se dopředu je potřeba spoustu věcí.”

První velké závody Zdeněk absolvoval ještě coby junior v roce 2007 v Teplicích. “Byl to Český pohár a byl jsem jasně poslední z těch, kteří to dokončili. Mamka mi tehdy před závodem říkala, že tam nějaký blbci jezdí po skalce a já jí vysvětloval, že tam tudy vede trať :-)) Pro mě to bylo něco nečekanýho, hodně prachu, na duben šílený vedro, hodně lidí. Měl jsem v gumách 4,5 atmosféry, no prostě totální začátečník, šel jsem do toho z nuly. Pak už jsem se jen zlepšoval, nikdy už jsem nedojel poslední.”

Zdeněk Vobecký

Odhodlání věnovat se bikům naplno Zdenka drží dodnes. Možná je dnes ještě silnější. V minulosti spolupracoval s trenéry Karlem Martinkem, Honzou Třesohlavým, někdy něco dobrého poradil i Luťák, a naposledy s Milanem Spěšným. “Milan mi ukázal hodně věcí, předal moře zkušeností, čas od času se mnou jezdil na tréninky. Po třech letech jsem se rozhodl jít vlastní cestou a řídit se podle svých pocitů, výsledky ale nepřicházely takové, jaké jsem očekával. Od loňského podzimu jsem v kontaktu s trenérem ze zahraničí,” prozrazuje Zdeněk, konkrétní ale být nechce.

“Je to drahý špás, ale já jsem se rozhodl do toho jít. Nový trenér mi všechno překopal a začátek byl strašně těžkej. Ani jsem nebyl schopen otevřít si z kola vrátka, když jsem dojel z tréninku. Po měsíci jsem si ale na tu dřinu zvykl a už je to pro mě standard. Pocit mám z toho ale dobrej, víc kilometrů, víc hodin a všechno mnohem těžší, zimní příprava proběhla velmi dobře. Naučil jsem se také hodně o svém těle. Sice mi to teda trvalo dlouho, ale asi jsem zjistil, proč dřív něco nebylo dobré, i když na první pohled vypadalo vše super. Prostě jsem pochopil, co potřebuju a čeho je nutné se vyvarovat. Těšil jsem se, že na Kypru bude ta dřina vidět. Ale v den odjezdu mě skolila nějaká choroba, takže výsledkově to nebylo ono, ale výkony byly lepší než vloni. A to i přesto, že jsem měl průjem, zvracel jsem a byl 4 dny téměř bez jídla. Letos tam byla velká konkurence, je to už úplně o něčem jiném, než bývalo. Překvapil mě tam třeba Fumic, kterej jezdil se mnou tři etapy a vypadal, že si to moc neužívá :-) Shodli jsme se s hodně klukama, že to závodění bylo letos o hodně tvrdší, jako kdyby nebyl začátek sezony.”

Zdeněk Vobecký

“Jsem individualista!” říká o sobě Zdeněk. Oblékal dres maratonského týmu, ale na maratonu jste ho nepotkali. Naopak, potkáte ho na cross country závodech v Česku i na velkých akcích v zahraničí. Samozřejmě se svou maminkou, která mu je velkou oporou a v podstatě i týmovou parťačkou. “Maratony mě nebaví, je to nuda. Cross country je nejvíc, strašně mě to baví, líbí se mi tratě, atmosféra, intenzita a hlavně styl závodění, každý za své celý závod. Líbí se mi, že to není o taktizování jako na maratonech, vystihuje mě to. Je škoda, že cross country, které je olympijským sportem a ČR má úřadujícího olympijského šampiona, má u nás tak malou podporu, která bohužel překypuje v závodech, které by měly být určeny ryzím amatérům.”

Asi si říkáte, kdo to všechno platí? Vždyť to musí stát spousty peněz! Profesionální smlouvu Zdeněk nemá. Možná by si ji zasloužil, byť ne za výsledky, tak jistě za přístup. “Žiju z úspor, který mám, měl jsem k dispozici prostředky po svých předcích. Ale sezona je velmi drahá sranda. Nicméně letos se věci obrací k lepšímu, vyhovuje mi spolupráce s Ivanem Sovou z KH Tour, protože neslibuje velké věci a to, co řekne, tak platí. Takového přístupu si vážím, protože ne u každého je to samozřejmost. Dalším mým velkým pomocníkem je mechanik Hynek Hájek alias Krab. Je se mnou od samého začátku a kolo od něj připravené mi nikdy neselhalo. Já věřím, že se mi podaří prosadit a pak by moje cena mohla na trhu stoupnout,” otevřeně říká svá očekávání.

Zdeněk Vobecký

Skromně také dodává, čeho si v kariéře bikera váží nejvíc. “Nejvíc si vážím vůbec toho, že jsem si vyjel body a můžu jezdit svěťáky. Za svůj nejlepší výsledek můžu považovat asi 10. místo na MČR 2014, 7. místo v celkovém pořadí Českého poháru 2013, na svěťáku v Hafjellu 2013 jsem dojel na bodech (hned ve svém 2. závodě), cením si i loňského Kypru, kde jsem dojel celkově dvacátej v etapovém závodě SHC.”

Téměř vše se tak v životě Zdenka točí kolem kola, které už dávno přerostlo hranici pouhého koníčku. ,,V podstatě v životě nic jiného nemám, všechno ostatní tak nějak postupně odeznělo, odešlo a nic z toho mi určitě nechybí.” Když zrovna nesedí na kole, rád zajde vypomoct Shamanovi do firmy. Sleduje samozřejmě bedlivě scénu horských kol. “Sleduju hodně lidí, třeba mám přátelskej vztah s Ondrou Cinkem, je dobrej kámoš, jeden z nejlepších, co mám. Ale asi největší respekt chovám k Járovi, dokázal vyhrát všechno, co šlo. Mám k němu velký obdiv, nelíbí se mi, jak se k němu lidi chovaj, když se mu něco nepovede. I kdyby dneska už nic nedokázal, tak by mohl být v klidu spokojený. Dokázal se připravit na nejdůležitější závody, oceňuju to.”

Jak se bude Zdenkovi dařit, můžete sledovat už brzy. Chystá se na start italského poháru do Milána, potom do Langenlois a pak se představí doma na Českém poháru v Praze. Svůj sen startovat v Novém Městě na Moravě zkrátka hodlá prožít.

Foto: Jan Němec a KH Tour Giant

Přečteno - 7281x Tagy: zdeněk vobecký
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyNové dresy, nová kola. S čím se nejen Češi představili na Kypru?
    Nové dresy, nová kola. S čím se nejen Češi představili na Kypru?

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 Miramar - vloženo: 11.03.2016 v 07:03:41

    To je život,když člověk nemusí řešit peníze a jen dělat to co ho baví a jít si za svým snem.

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744