Zpestřete si přípravu rope skippingem

Skákání přes švihadlo u nás zažilo svá nejlepší léta v druhé polovině minulého století, zvláště v sedmdesátých a osmdesátých letech. Většina dnešních „třicítek“ na švihadle vyrostla, a ke své škodě na něj dávno zapomněla, alespoň do té chvíle, než se s ním začaly škrtit jejich ratolesti na hřišti. Švihadlo se však opět svižně vyšvihlo mezi zajímavé, hlavní i doplňkové sportovní aktivity.

V posledních letech se skoky přes švihadlo schovaly pod zvučný název rope skipping (z angl. skákání přes švihadlo), který do Čech ze zámoří přivezla paní Jana Beránková-Černá. K popularizaci, mnoha inovacím a vůbec rozvoji jednoduchého skákání směrem k modernímu rope skippingu vydatně přispěl jeho otec a objevitel, učitel tělocviku a zároveň hráč amerického fotbalu Richard Cendali. Ten prý během své hráčské kariéry dostal kvůli mizerné kondici nůž na krk - od trenéra měl na vybranou: buď budeš běhat, nebo skákat přes švihadlo. Zarputilý pan Cendali neběhal, ale denně skákal. A proskákal se nejen k výborné kondici, ale také začal vymýšlet různé triky (např. slalom, nůžky, dvojšvihy apod.), což z pusté dřiny činilo dřinu zábavnou a zajímavou. Nakonec pro skákání a sním spojené nejrůznější „triky a parádičky“ získal i své žáky ve škole a rope skipping byl na světě. Nyní je rope skipping regulérním sportovním odvětvím, které v Evropě zastřešuje ERSO, Evropská rope skippingová organice (European Rope Skipping Organisation, www.erso.org).

K čemu je nám skákání přes švihadlo dobré
Skákání přes švihadlo může být výbornou, jednoduchou a na finance i prostor vcelku nenáročnou sportovní aktivitou, jež pomáhá budovat fyzičku a výrazně zlepšovat koordinaci pohybů. Při skocích přes švihadlo se trénuje rychlost pohybu a dynamická síla dolních končetin, rozvíjí se schopnost souhry různých tělesných segmentů, časování pohybů a také souhra sportovního náčiní (švihadla) a těla. Sečteno a podtrženo; skákání přes švihadlo je zejména koordinačním cvičením rozvíjejícím rychlost a vytrvalost. Série jednoduchých rychlých přeskoků lze využít i v rámci „zahřátí“ před tréninkem. Pravidelné skákání je bezvadnou aktivitou pro posílení kardiovaskulárního systému.

Jeho jedinou nevýhodou je větší zatěžování kloubního aparátu, což lze ale částečně eliminovat správnou technikou, odpovídající obuví i povrchem na kterém skáčeme.

Vybavení a náčiní
Jak vybrat to správné švihadlo? Jednoduše, na trhu je vcelku slušné množství švihadel určených pro rope skipping. Ideální švihadlo by vám mělo sahat, když se na něj postavíte a natáhnete jej směrem vzhůru, do podpaží (včetně pevných držadel). Lépe se vám pravděpodobně bude držet švihadlo s delšími „ručkami“. Švihadla se dělají z několika materiálů; pomalejší provazová švihadla vhodná pro začátečníky, „rychlejší“ kabelová švihadla pro zdatnější skokany. Universální využití pak mají korálková švihadla, oproti provazovým praktická i pro skákání venku za mírného větru. Dále jsou na trhuje ještě různá speciální švihadla. Např. dlouhá, rychlostní apod., která však začátečník nejspíše nevyužije.

Další důležitou součástí výstroje jsou sálové boty, bez problémů lze však použít i boty na aerobik. Pozor, nikdy neskákejte bosi! A to jak kvůli bezpečnosti, švih kabelovým švihadlem je velmi bolestivý, tak kvůli kloubům a úrazům hlezna.

Pro fajnšmekry
Zasvěcení a zanícení „skippaři“ pak znají nejen tzv. SINGLE ROPE, tj. jeden skokan skáče s jedním švihadlem, ale také např. WHEEL FORMATION, kdy dva sportovci skáčou společně, velmi koordinovaně s dvěma švihadly. Úžasně vypadá i disciplina zvaná DOUBLE DOUCH, kdy spolu kooperují tři borci. Dva točí dlouhými švihadly, třetí, čtvrtý či další skokani skáčou uprostřed. Do pokročilejších forem rope skippingu lze začlenit i hudbu, nejrůznější sestavy a samozřejmě nepřeberné množství triků. A musím říct, že na šikovné týmy se pak opravdu pěkně kouká.

Foto: iStockphoto.com