Rozhovor - David Anderle

Kdo z nás bikerů může říct, že vyhrál Krále Šumavy a současně zvládá i pětimetrové dropy? Tak věřte, že Andy ano...

Autor: Jan Němec

Na povídání s Davidem Anderlem jsem se připravoval už hodně dlouho. Téměř dva roky. Ujel mi totiž do Kanady, ale potom co se v českém poháru ve sjezdu umístil jako čtvrtý v hobby kategorii a přitom řádil mezi eliťákami na cross country pohárech a získával medaile na maratonech si to rozhodně a stále zaslouží. Šestadvacetiletý projektant z Prahy již dokázal vyhrát Krále Šumavy, ale zároveň sjet ty nejtěžší traily v kanadském North Shore. Letos bude další oporou týmu Norcobikes ve sjezdu.

Sešli jsme se jednoho velmi studeného podvečera v moderní smíchovské restauraci, krásná servírka nás trochu neochotně usadila do rohu, kde jsme měli klid na naše povídání. Nechal jsem Andyho vyprávět svůj příběh bikera:

"Začal jsem jezdit na střední škole, dostal jsem se k tomu přes mýho kamaráda a zároveň i mýho spolužáka Kubu Nepraše. Ten mi ukázal horský kola. Hrozně se mi to líbilo, nejdřív jsme jen tak jezdili, hodně jsme si dávali sjezdíky, ale jen xc kolech."

Díky Kubovi Neprašovi!

"Kuba mě potom přemluvil, abych zkusil nějakej závod, on sám měl v té době se závoděním nějaký zkušenosti. Samozřejmě, že jsem neodolal a vyrazil na pražskou Máchalku, zařadil se do kategorie začátečníci. Pamatuju si to jako dneska, dojel jsem čtvrtej. Hrozně mě to nakoplo, zvlášť když jsem předjížděl nějakýho týpka co měl kolo s "ikstéerkem" a já to rval na starým Fortu s klipsnama. Bylo to fakt dobrý, byl to můj první pokus o závodění. Začalo se mi to líbit. Ten rok jsem objel další čtyři závody, všechny v Praze na Točný, Višňovce a Máchalce. Byl jsme na tom docela dobře a začal jsem trochu i trénovat. Super bylo, že mě v tom hrozně podporoval a vlastně stále podporuje můj táta. Dal mi veškerou materiální podporu a vůbec všechny věci kolem, nemohl jsem si na nic stěžovat."

Díky tátovi!

"Potom tátu napadlo, že bysme mohli založit tým. A tak vzniknul BMW Auto Base. Čistej amatérismus. Trénoval jsem tím stylem, že jsem přilítnul ze školy, vzal bika a šel jezdit okruhy, který jsem měl v Prokopáku (pražské Prokopské údolí) udělaný. Jezdil jsme třeba čtyři okruhy nebo šest okruhů. Pořád jsem koukal na hodinky, jezdil jsem pořád na plno, chtěl jsem jenom jezdit ty moje okruhy rychlejc a rychlejc. Žádná vytrvalost, nic, nikdo mi o tom neřekl, nikdo mi neřekl žádný základy tréninku."

Díky Romanovi Čermákovi!

"Přes jednoho našeho známýho jsem se dostal k Romanovi Čermákovi. Ten mi hrozně moc pomohl s tréninkem. On mi prozradil to tajemství o vytrvalosti, rychlosti a intervalech. Přes zimu, tuším že v roce 1999, jsem celou zimu poctivě trénoval na trenažéru, na jaro jsem se už těšil na kolo ven. Jenže jsem si ještě jel zjara zalyžovat a zlomil jsem si při tom dva obratle. Přišlo mi to neuvěřitelně líto. Naštěstí do mě nijak nevrtali. Já byl ale tak nadrženej, že už po měsíci jsem seděl na trenažéru. Táta mi sestavil speciální hrazdu, abych mohl sedět a držet tělo rovně. V létě jsem pár závodů objel, ale záda bolela, takže se to nepovedlo podle představ."

"Další rok jsem zase dal tréninku co to šlo a následující sezónu jsem vyhrál Cykloservis nebo Velo sérii maratonů. Pak už jsme začal zkoušet i závody českýho poháru a nějaký maratony. Vyvrcholilo to vítězstvím na Králi Šumavy a Českým středohořím. Jezdil jsem jen ty dlouhé tratě, protože táta mi vždycky říkal, že ty krátký jsou pro sraby. Což já si teda nemyslim, on mě potřeboval jen vyhecovat. Jezdil jsem i cross country v elitě, ale kolem dvacátýho místa. Víc mi zkrátka šli maratony."

Díky Dukle Králem Šumavy!

"V roce 2001 jsem si odkroutil vojnu v Dukle. Byl jsem s Tomášem Vokrouhlíkem jedinej biker v Liberci! Jezdil jsem tréninky z Prahy do Liberce a zpátky, přes Ještěd to bylo 140km. Tyhle dlouhé dávky mě asi pomohly ke Králi Šumavy, bylo to ve stejném roce. Z Dukly jsem přešel k Romanovi Pavlíkovi do Sfinxu. Tam jsem bohužel zažil krizi, neměl jsem motivaci, chodil jsem za holkama. Výsledkově jsem šel samozřejmě taky dolů."

"V tý době jsem taky přičichnul k freeridingu a ke sjezdování. Já vlastně od začátku chtěl jezdit sjezdy. Táta mě sice zrazoval, že je to nebezpečný a tak. Navíc v tý době bylo šílený sehnat dobrýho sjezďáka. Koupil jsem si svoje první sjezdový kolo od Franty Mrázka - Red Soil. Naprostej old school. V roce 2004 jsem si koupil Specialized Big Hit. To jsem jezdil zároveň českej pohár ve sjezdu i v cross country. Ve sjezdu jsem skončil celkově čtvrtej mezi hobíkama."

Díky Zdeňkovi Maňhalovi!

"Ten rok se mi taky splnil sen. Odjel jsem s Big Hitem bikovat do Kanady, zaseknul se nám v práci jeden projekt a já si mohl vzít volno. Bylo to velký dobrodružství, sbalil jsem si kolo a kufr a vyrazil. Přes pár týdnů v Torontu jsem dorazil do Vancouveru, kde jsem měl možnost bydlet u Zdeňka Maňhala. To je Čech, kterej žije v Kanadě už pěkně dlouho, zná se všema bikera v okolí a pomáhá s dovozem kol Norco do Česka. Tomu vděčím strašně moc, mohl jsem u něj bydlet, ukázal mi traily, který bych sám neobjevil ani za tři roky. Chodili jsme na túry, lezli po ledovci. Zkrátka paráda. V půlce září přijela partička bikerů z Čech, protože Zdeněk taky provozuje cestovku a vozí i lidi od nás. Takže jsem s nima jezdil, všichni měli sjeďáky. Byli jsme i na výletě, kdy jsme přelítávali hydroplánem a pak se pár dnů vraceli zpátky na kolech. Příroda, o které se člověku může jen zdát. Všem to vřele doporučuju!"

Díky přítelkyni!

"Cross country kolo mi přivezla moje přítelkyně, která za mnou dorazila na dovolenou. Za to jí hrozně děkuju. Měla to divoký, málem jí zavřeli na letišti. Sezónu, jako tu závodní jsem si moc neužil."

Díky Kanadě!

"Kanada mě hodně posunula dopředu v technice. Člověk zjistí, že se dá sjet skoro všechno. Dřív jsem musel chvíli meditovat na vrcholu, jestli to sjedu nebo ne a teprve pak to tam poslal. Ale týpci v Kanadě mi dali velkou školu. Když jedeš v partě lidí trail, kterej neznáš a ten před tebou ti zmizí za hranou a za tebou křičej GO GO, tak ti nic jinýho nezbude, než to tam pořádně poslat. Nevíš jestli je to dva metry nebo pět. Jen vidíš na jakou stranu skáče ten před tebou. Bylo to hodně o morálu. Rozbil jsem se jen párkrát. Nejdřív jsem byl rád, že jsem to sjel, ale pak už jsem si dovolil i nějakej ten trik. Suicidy a tably."

"Triky nehodnotím podle obtížnosti. Já mám radost, když se mi něco povede tak, jak já si představuju. Mám radost, když toho tabla protáhnu a čistě dopadnu. Suicida jsem dával už na XC kole s espédéčkama v Modřanech na trailech, tam týpci na malejch kolech nevěřili. Můj vysněnej trik je superman seatgrab, toho bych se chtěl naučit."

"Co mě čeká? Rád bych objel kompletní pohár v cross country a ve sjezdu. Rád bych zkusil i fourcross, mám nový Norco 125 a za barákem mi roste nová fourcrosska Polis XIII. Cross country budu jezdit na kole Sfinx, sjezdy na Norco Team DH. Vysoký cíle nemám, mě to baví, dělám to při práci, která mě taky baví, takže vše pro radost."

A tak by to asi mělo být, můžeme dodat za nás. Protože potom, co jsme vypnuli diktafon, náš hovor neskončil a vlastně jsme oba přišli na to, jak nás rozčiluje řevnivost a házení špíny freeridistů, sjezdařů a fourcrossařů vůči maratoncům a cross country bikerům. Andy je jeden z mála lidí, kteří si dokáží skvěle rozumět v obou táborech a hlavně je přesně ten typ, kterému se říká "pure biker." Těch by mohlo být rozhodně více, vždyť horský kolo je to, co nás všechny spojuje.

 

 

Foto: Adam Maršál - Maxim, Jan Němec

Přečteno - 15673x Tagy: rozhovory
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníSeznamte se: Kristýna Zemanová
    Seznamte se: Kristýna Zemanová
  2. Týmy a klubyJan Strož o sobě, o týmu, o plánech
    Jan Strož o sobě, o týmu, o plánech
  3. Týmy a klubyMartin Stošek je na Cape Epic už potřetí, startovat ale bude poprvé
    Martin Stošek je na Cape Epic už potřetí, startovat ale bude poprvé
  4. Mistrovství světaKristián Hynek se loučí s MS, na Elbě jede svůj poslední šampionát
    Kristián Hynek se loučí s MS, na Elbě jede svůj poslední šampionát
  5. Týmy a klubyPetr Klouček: Věřím v medaile, závodníky na to máme
    Petr Klouček: Věřím v medaile, závodníky na to máme
  6. Trénink a fitnessTrenér Karel Martinek o Ondřeji Cinkovi: pracuje se s ním úžasně, chce jen vítězství
    Trenér Karel Martinek o Ondřeji Cinkovi: pracuje se s ním úžasně, chce jen vítězství

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 Radek / etbikez.com - vloženo: 27.03.2006 v 09:36:31

    Andy je zvire!;-)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744