Cannondale Lefty Ocho - podrobně osobně

O příchodu nové Lefty spolu s F-Si rámem jsme vás již informovali v tomto článku.

Cannondale mění budoucnost novým F-Si a Lefty Ocho

Nyní si na samotnou vidlici posvítíme podrobněji a seznámíme se s jejím vývojem, tvůrci a naší první praktickou zkušeností.

Historie Lefty se začala psát již v roce 2000 a někteří možná ještě pamatují jezdce týmu Volvo Cannondale, jak demonstrují její odolnost při světovém poháru v dual slalomu. Postupně přicházely inovace v podobě použití karbonu a titanu i slepé uličky s elektronickým ovládáním lockoutu. Opravdu velkou proměnou prošla Lefty v roce 2013, kdy s modelem Hybrid přišla o svou do té doby typickou prachovku ve tvaru harmoniky.

Nyní tedy stojíme u dalšího zásadního zlomu. Osmá generace s názvem španělské osmičky Ocho přichází o svou druhou oporu a stává se jednonohou, jednokorunkovou.

Oficiální představení při světovém poháru v Albstadtu přineslo kromě skvělé atmosféry a přítomnosti továrních jezdců i možnost setkat se s lidmi, kteří mají vývoj Lefty na starosti.

Hlavní postavou je nejenom v tomto projektu u Cannondale Director of Suspension Technology Jeremiah Boobar. Pokud vám je to jméno nějak povědomé, tak jste třeba měli řídítka od Truvativu, která nesla jeho jméno. Před tím, než tento Američan začal pracovat pro Cannondale, se u koncernu Sram podílel například na teleskopické sedlovce Rock Shox Reverb.

Druhým člověkem z teamu, který s námi brázdil traily v okolí Albstadtu s úsměvem od ucha k uchu, byl další Američan Sante Pelot, design inženýr, kterému jsem dost záviděl teleskopickou sedlovku, kterou na svém osobním F-Si vozil. Cestou na kopec jsem měl možnost se na pár věcí ze zákulisí jeho práce zeptat.

Jako první mě zajímalo, jak dlouho se takový projekt, jako je kompletní překopání Lefty, připravoval a v jak velkém týmu inženýrů to bylo? Sante prozradil, že na práci se začalo v podstatě hned po uvedení poslední generace Lefty 2.0 v roce 2015, tedy tři roky. Okruh lidí, kteří měli vývoj na starosti, není nijak velký, jedná se o skupinu 5 - 7 lidí, kdy část pracuje v americkém Bethelu, Connecticut a další skupina je v německém Freiburgu.

U prototypu se pracovalo nejprve s 3D tiskem a poté s hliníkovou konstrukcí můstku opracovanou na CNC strojích. Karbon přicházel na řadu postupně později. Jednotlivé díly a poté i celé šasi procházelo velkou spoustou zátěžových testů, i díky nim konstruktéři přišli i s další zásadní změnou, a to Delta Cage uložení jehlových ložisek.

To spočívá ve snížení počtu ložiskových drah ze čtyř na tři. Bylo mi vysvětleno, že kromě dalšího snížení třecích ploch zajistí toto řešení i zvýšení tuhosti v krutu. Přesnými číselnými hodnotami, o kolik je Lefty tužší oproti konvenčním vidlicím, se tu nebudu ohánět. Pro mě byla zásadní praktická zkouška v terénu a to, jaký jsem měl z jízdy pocit. A ten byl jednoznačně perfektní.
Mých 95 kg živé váhy v kombinaci s oblíbeným projížděním utažených zatáček po předním kole, kdy vidlice byla stále aktivní, znamená jediné, prostě to funguje, tečka.

Ti, kdo již Lefty měli nebo mají, asi znají občasnou nutnost takzvaně resetovat ložiska, to laicky řečeno znamená “sklepat” čtyři samostatně uložené ložiskové dráhy zpět do řady.

Toto u nové Lefty Ocho odpadá, a to díky vzájemnému propojení ložisek. Dalším, tentokrát spíše pocitovým vylepšením, je i to, že nyní již při propružování vidlice téměř neslyšíte, jak jehličková ložiska ve vidlici jezdí, což u předchůdkyně občas bylo.

Na obrázcích níže je to uložení ložisek patrné. Zbývá ještě dodat, že ložiska jezdí po ocelových drahách, které se v případě opotřebení dají měnit. Na prezentaci nám Cannodale Lefty pěkně rozřezali, takže bylo celkem dobře vidět, jak vše drží pohromadě.

Zdvih vidlice je zatím jen a pouze 100 mm, což je díky této konstrukci celkem pochopitelné. Ostatně i samotní tvůrci říkají, že záměrem bylo vytvořit XC speciál, který na světě nemá obdobu. Myslím, že se to povedlo.