Cíl Cape Epic na dohled: už bychom to mohli dovézt, říká Kulhavý

Cíl patnáctého ročníku Cape Epic ve Val de Vie je na dohled. Zbývají dva dny, dvě etapy, dohromady 143 kilometrů. Česko-americký pár v dresu Investec Songo Specialized Jaroslav Kulhavý a Howard Grotts zahájí závěrečné klání ve žlutých dresech lídrů s náskokem sedmi minut a patnácti vteřin. Je to dostatečný polštář?  Mohlo by se zdát, že ano, ale na Epicu není nic zadarmo, je zkrátka untamed...

Járo, dneska konečně první etapové vítězství!
Jsme moc rádi, konečně vítězství, první den, kdy nám klaplo úplně všechno, paráda. Třikrát jsme byli druhý, třikrát jsme měli problémy, vítězství tomu chybělo, máme radost, že se to povedlo zrovna dneska. Časovka byla hodně diskutovaná a super je i ten odstup na druhýho Kristiána s Albanem v celkovým. 

Jak je na tom Howie, dneska to vypadalo, že mu chutná?
Howie jel dneska super, ono to není o výkonnosti, je na tom dobře. Myslím, že dělá zbytečný chyby, že se nechává různě zavřít a spíš to nezvládá pozičně, hlavně ze začátku etap. Říkal jsem mu, ať se snaží být vpředu, ale nějak je pořád vzadu :-) V tom písku to taky nezvládal, ale jinak včera v tý druhý půlce na tom byl dobře. I v tom dlouhým asfaltovým stoupáním neměl žádný problém, takže výkonnostně je na tom super. Dneska tam nebyl žádný hluboký písek nebo kameny, takže jel dobře, i když strávil většinu času za mnou.

Hodně se o dnešní časovce mluvilo, že může výrazně zamíchat kartama. S čím jste do ní nastupovali?
Bylo dobře, že jsme jeli jako poslední a měli jsme tak největší přehled o tom, jak jedeme. Chtěli jsme jet svoje vlastní tempo a pak to když tak upravovat podle situace, ale nemuseli jsme. Už na šestým kilometru jsme viděli kluky z Cannondalu, tak jsme si změřili odstup a zjistili jsme, že máme k dobru 30-40 vteřin, a to nás uklidnilo, jeli dál svoje tempo. Nechci říct, že to byla pohoda, spíš takový tempo do tahu, ale nejeli jsme na max. A kluci se nám pořád přibližovali, což se nakonec ukázalo, když jsme je předjeli.

To byl asi dobrý pocit...
Když jsme je viděli před sebou, tak už jsme je chtěli dojet, dost nás to motivovalo. Dojížděli jsme je na nejvyšším bodě, odkud to bylo do cíle už jen z kopce, takže tam jsme s nima sjeli sjezd, a i když jsou lepší z kopce, tak nám neujeli, což bylo perfektní. Pak jsme jim ještě zkusili cuknout na posledním brdku, nechtěli jsme je táhnout do cíle.  Měl jsem pocit, že to bylo nakonec o víc než těch deset vteřin, ale i tak jsme rádi. 

Dva dny do cíle, jaká bude taktika?
Budeme si hlídat žluťáka :-) Ale musíme být pořád ve střehu, být pořád v prvních pěti lidech a hlavně potom startu se každý hodně rve a vytváří si prostor. Nebude to zadarmo a určitě nás to bude stát hodně sil, no budeme to s Howiem ještě muset vymyslet, abychom se tam někde nenechali zavřít nebo neměli pád. Nemyslím si, že bychom o dres měli přijít kvůli výkonnosti, ale spíš se může naskytnout blbá situace s defektem nebo pádem. Budeme muset jet hlavou a hlídat si to.

Etapy jsou kratší a mají víc kopců...
Řekl bych, že zbývající etapy jsou pro nás dobrý, speciálně pro Howieho, kterej na těch dlouhých rovinách se svou váhou relativně trpěl, zvlášť třeba když jsme jeli s Kristiánem a Albanem. Ale kdykoli se to zvedne, tak ukazuje, jakej má potenciál do kopce, takže si myslím, že mu ten konec bude sedět. Myslím, že už bychom to mohli dovézt do cíle...