ČP DH No.4 Boží Bar

Letos čtvrtý a předposlední závod českého poháru Astra Zeneca Cupu se jel na tradičním místě, uprostřed Božidarských hvozdů na Klínovci v areálu jih. Bývá pravidlem, že tu rok co rok, alespoň na jeden den zaprší, jen málokdy se stane, že je v těchto místech "Itálie" a letošek byl opět jasným důkazem, že Krušné hory, nejsou Chorvatsko a že když si sem vezmete spiky, tak určitě neprohloupíte.

Letos měli totiž organizátoři i závodníci důkladně postaráno o náročnou technickou trať, protože to, co vytvořil bezmála třídenní déšť na již tak náročné trati, se nedá dost dobře popsat slovy, to se muselo vidět. Na trati bylo jen málo míst, kde by nebylo klouzavé bláto, kameny, nebo kořeny. Snad jen spodní úseky po cestě k lanovce a následně po asftitlece k cíly by se daly nazvat bezproblémovými. Na své si tak přišli především technici a rychlíci, kterým mokro vyhovuje a těch kteří neupadli alespoň jednou bylo opravdu poskrovnu.

Hned v neděli ráno se stal pro mnohé atrakcí Míra Pek, když se mu v dropu u potoka oddělila část rámu s vidlicí od zbytku kola a skončil v dopadu s hlavou v zemi. Naštěstí to pro něj znamenalo "jen pár stehů" na čele a rozseknutý nos ale jeho dva roky staré Gemminni šlo komplet do kopru. Po zhruba 28 dnech ježdění to není nic moc, ale zřejmě se unavil během času kromě Míry i materiál u hlavové trubky a bylo vystaráno. Míra "Dědek" Pek to bral ale sportovně a se slovy "Závod jedu, kolo si pučím od Takače, protože ten stejně nejede" si to štrádoval k lanovce.

Zajímavým okamžikem bylo nestihnutí startu do semi dvou elitních riders - Michal Maroši a Filip Matuš. Jak k tomu došlo? "Nahoře byla kláda jak sviň, tak sedím v autě a koukám na hodinky abych tam nemusel mrznout. Najednou přiběhne maník a že prej startuju za půl minuty." vysvětloval v cíli o přestávce před druhým finálovým kolem Michal Maroši. Startér ho na trať podle pravidel opožděně nepustil a tak se začalo studovat, jak se v podobné situaci zachovat.

Pravidla hovoří jasně. Jezdci jsou povinni absolvovat pouze povinný trénink a jestli nastoupí, nebo nenastoupí do semifinále je vlastně na nich, protože do finále postupují všichni, kteří jsou registrováni a absolvovali měřený trénink. Kluci tak sice přišli o možnost získat body z prvního kola, ale mohli nastoupit do odpoledního finále a to bylo v tu chvíli nejdůležitější.

Bohužel hodně slabým místem bylo letos značení trati. Na několika místech jsme se setkali s naprostou absencí mlíka, takže na poslední chvíli vznikaly zkratky v místech, která se vždycky jezdila jednou stopou. Zářným dokladem byl poslední tmavý lesní úsek těsně před cílem, do kterého se najíždělo s asftitleky kolem stromu vlevo a pak přes kořeny skokem doprava. Tady se totiž pro několik riderů, kteří o tom věděli, naskytla možnost vyhnout se klouzavým kořenům a celý tento úsek bez brždění a zatáčení objet vpravo spodem a ušetřit tak minimálně několik desetin. Komentovat extempore nejmenovaného fotografa s několika agresivními diváky tu raději nebudu, protože to jsem nikde jinde neviděl a ani nezažil. Jen bych apeloval na pořadatele závodů, aby předem instruovali traťové pískače o tom, jaké pravomoce nemají diváci a jaké mají fotografové, protože bych se vůbec nedivil, kdyby na pana Železného, mimochodem otce jednoho z jezdců, podal dotyčný fotograf trestní oznámení ...

O tom, jak byla trať náročná, svědčí i počet odstoupivších závodníků. Původně registrovaných bylo 177 a na start finále nastoupilo jen 141 jezdců. Velmi kvalitní zastoupení měli na Božím Daru Němci, startovalo jich více jak deset. Také Poláků a samozřejmě Slováků bylo k vidění hodně, takže věru mezinárodní závod.

Mistra České republiky Adama Vágnera (Rock Machine Cyklomax) trápil celý týden před akcí žaludek, takže se dle jeho vlastních slov cítil slabý, "Bylo to jen o čaji a rohlíkách." V první jízdě to bylo také znát, Adam totiž dojel až šestý. Nejrychlejší čas zalítnul Kamil Tatarkovič (N Distribution Kona), což bylo jeho první vítězství, ale jen v semifinále. O pády na totálně rozbahněné trati nebyla nouze, spousta riderů projížděla cílem s ulámanými štítky na helmách, s nejrůznějšími nánosy trávy na bikách apod.

Finálovou jízdu elitních riderů odstartoval už za celkem slušného počasí Filip Matuš , druhý startující Michal Maroši (oba Specialized 69) hned za ním. MRSN stačil Filipa předjet i s jedním pádem. Do cíle přijel ve slušném čase, 5:09. "Jednou sem se složil, zrovna v tý nejjednodušší zatáčce," soukal ze sebe udýchaný Majkl. "Jsem už unavenej z celýho týdne tady na Campu," vysvětloval důvod barvy svého obličeje a zadýchanosti. Nakonec třetí Michal udržel nejrychlejší čas až do chvíle, kdy jel Polák Maciej Jodko, který ho zaříznul o 2 vteřiny. Ovšem to, co předvedl Adam Vágner byl k neuvěření, do cíle se přihnal a stopky se zastavily na čase 4.56 min!!!! O 11 vteřin rychlejší než Polák Jodko a o 15 vteřin než Maroši. Závodit s průjmem se zřejmě vyplatí. Čekalo se jen, co předvede Kamil Tatarkovič, který před finále řekl, že by se to dalo stlačit pod 5 min. Bohužel mu finálová jízda nevyšla, pohoršil si o 12 sekund (5:19), a zařadil se na konečné desáté místo. Trať dle mnoha jezdců byla daleko těžší než v dopoledním semi, zejména pak horní část, kde se všichni museli šlapáním vydat ze svých sil díky hlubokému bahnu. Se třemi vítězstvími na kontě si Adam Vágner jen upevnil vedení na čele průběžného pořadí.

V konkurenci celých deseti závodnic byla nejrychlejší Slovenka Katarina Šišková (Turisticko-cyklistický klub Žilina), ta nadělila druhé - naší mistryni republiky Bohdaně Půlpánové (Scott Thule) rovnou minutu. Renata Válková (Norcobikes) do tohoto závodu držitelka dresu vedoucí závodnice Astra Zeneca DH Cupu skončila až šestá a její místo na čele průběžného pořadí převzala Slovenka Šišková.

V juniorech se letos poprvé podařilo týmu Remerx-Manitou obsadit první pozici. Pavel Čep (RB) sice vyhrál semifinále, ale v odpoledním hlavním závodě se mu už tolik nevedlo, obsadil až desáté místo a radost z vítězství si tak mohl poprvé vychutnat Michal Kotrla.
 

Hobby rider Jan Kratochvíl (Norcobikes) celý týden na božidarské trati trénoval, což se odrazilo v semi, kterou vyhrál, ale finálové jízdě celkem pětkrát lehnul a zařadil se na šestou příčku. Nicméně průběžné vedení si udržel. Z vítězství v hobby kategorii se nakonec radoval Petr Machálek (AMK Mladost Hodonín).