Hynek: Titul mistra světa by byl víc než zlato na Cape Epic

Obrovská gratulace Kristiáne! První otázka nemůže směřovat jinam, než kam tohle vítězství zařadíš?
Na to se mě ptá úplně každej, hrozně těžko se na to ale odpovídá. Úspěch je to na jednu stranu hrozně velkej, ale na druhou je to týmová záležitost, není to individuální úspěch. Budu to ale řadit jako medaili z mistrovství světa nebo titul mistra Evropy. Popravdě řečeno, jestli se mi někdy podaří vyhrát titul mistra světa, což je nyní můj hlavní cíl, tak to určitě bude víc než Cape Epic.

Po dojezdu jsi říkal, že psychická únava byla větší než ta fyzická.
Byla to kombinace toho, že jsme byli ve žluťáku a že veškerá smůla se lepila na moje paty. Veškerý defekty byly na mojí straně. Vlastně i tři týdny předtím v Andalucíi jsem to byl já, kdo defektil. Potom už člověk začne o sobě pochybovat. Začne si dávat až moc velkej pozor, a to si myslím, že může být leckdy na škodu, udělá snáz chybu :-) Den ode dne se nervozita a tlak stupňovaly a já si připadal jak mladej začátečnickej bažant, byl jsem z toho fakt vyklepanej. Poslední den jsem ani nespal, pořád se mi honily hlavou myšlenky, v etapě jsme jeli strašně defensivně, hlavně abychom dovezli žluťáka do cíle.

Lepší obrázek si čeští fanoušci snad nemohli přát.... možná jen, kdyby jel Ferry s Kristiánem :-)

Kdy to z tebe spadlo?
Nechci, aby to vypadalo příliš sebevědomě, ale poslední tři dny jsem věděl, tedy pokud by se jednalo čistě o fyzickej aspekt, že nám to nikdo nevezme. Ale bál jsem se těch věcí kolem, tedy defektů, pádů atp. Začal jsem si to užívat asi kilometr před cílem, když Susi přijel a gratuloval nám. Domluvili jsme se, že projedeme cíl pohromadě, v ten moment to ze mě všechno spadlo. Teprve tehdy jsem si začal užívat pocit, že jsme vyhráli.

Jak na tom byl parťák Robert Mennen?
Asi byl klidnější, působil tak na mě. Navíc neměl žádný defekty, tlak byl na mně. Poslední den, myslím, byl v klídku. On byl nesvůj dny předtím, kdy bojoval s lehkým nachlazením, to jsem na něm poznal. Moc nemluvil... :-)

Jet na Cape Epic bez záložního týmu byl risk, což se nakonec potvrdilo...
Samozřejmě, plán byl původně úplně jiný. Já měl jet s Albanem Lakatou a Robert s Kony Looserem jako záložní, podpůrný tým. Já jsem si to ani moc neuvědomoval, ale postupem času jsem zjišťoval, že je to strašně důležitý. Ani se nemusí nic stát, jde o ten pocit klidu a bezpečí, že za váma někdo jede a když se něco stane, tak bude max. do 5 minut po ruce.

Jak došlo ke spojení s Centurion Vaude, který vám nakonec kryl záda?
Máme s nima dlouhodobě velmi dobrý vztahy, jak závodníci, tak vedení. Navíc všechno jsou to Němci, takže i proto. Ve čtvrtý etapě, když jsme jeli ve žlutým, uvědomili jsme si, že kluci z Vaude mají identický kola a pohon, tedy Sram XX1, zadní i přední pevná osa. Řešili jsme to i s Josem, ale oni nemají vepředu pevnou osu.... Vaude nakonec byla jediná možnost, Robert tak zajel za Markusem Kaufmannem a zeptal se ho, jestli by byli ochotní nám pomoct. Oni souhlasili.

Ale to jste netušili, že pomoc budete potřebovat tak brzo...
To byla legrace, hned druhej den a hned dvojitou pomoc. Strašně si toho vážíme a děkujeme jim. Paradoxní na tom všem je, že kdyby se jim to nestalo, tak si myslím, že právě Centurion Vaude by byl náš největší konkurent. Oni byli skvěle připravení, dokázali to i v Andalucíi.

Co jste jim za to slíbili?
Hodně piva :-)

Jim ale už o nic nešlo...
Přesně tak, oni byli ze hry, oni ve druhý etapě chytli strašnou ztrátu, protože nejdřív přetrhli řetěz a pak zlomili rám, mám pocit, že ztratili asi hodinu a tři čtvrtě. Třešničkou byl fakt, že jsem etapu dojížděl na Enve kolech /Kristiánova firma Future Cycling s.r.o. je dovozcem této značky do ČR, pozn. redakce/... Markus pak psal na Twitter: Já jsem věděl, že se chceš svézt na našich Enve kolech a jaký chci do další etapy tlaky v pneumatikách :-)

Která etapa byla krizová?
Já musím říct, že mě Cape Epic potkal ve velmi dobrý formě. Cítil jsem se mnohem líp než v Andalucíi. Tam to byl plán, jakože příprava, ale říkal jsem si, jestli se dám do Epicu dohromady. První tři etapy jsem se cítil naprosto skvěle, krizi jsem fakt neměl za celých osm dnů. Robert si prožíval krize, hlavně po mých defektech, kdy jsme to pak museli sjíždět. Hlavně teda v pátý etapě s těma dvěma defektama... Jak už jsem říkal, spíš než fyzická krize to byla psychická. V poslední etapě jsem byl samozřejmě unavenej. Největší krize byla na pondělní afterparty, to jsem byl unavenej jak mimino, šel jsem v jedenáct spát....

Je to výjimečný závod, co tě překvapilo?
Mediální pokrytí je tam neskutečný, ale z toho třeba zase pramení spousta pravidel. Každej jsme dostali čtyři centimetry tlustou brožuru, kde je všechno popsaný. Co máš dělat na startu, kdy tam máš bejt, co na občerstvovačkách, v cíli. Dost mě zaráží, že není povolená pomoc v technických zónách a občerstvovačkách, zatím co ti může někdo na trati dát svoje kola. Neznám žádnej takovej další bikovej závod, možná na silnici, tam je to běžný.

Podle fotek vypadal dojezd poslední etapy famózně
Cíl byl úžasnej, krásný počasí, tisícovky lidí, Epic je neuvěřiltelně obrovskej závod v Africe. V cíli čekali s Moetem, ten si koupím jednou za rok s jedním mým movitějším kamarádem, tam jsme po sobě stříkali třílitrovkou :-) Horský kola v Jižní Africe mají obrovské jméno. Všude jsou singltreky, Evropa se s tím vůbec nedá srovnat. Singltrek pod Smrkem je v každý vesnici.

Kristián Hynek a Robert Mennen - vítězové Cape Epic 2014!

O kolik si vítěz Cape Epicu vylepší stav svého bankovního konta?
Je to dobrý, ale v Malajsii na Lankawi si člověk může vydělat víc. Vyhráli jsme 200 tisíc randů /krát 1,8/, které dělíš mezi dva lidi. Je to příjemná věc, nechci dělat haura, že o peníze nejde, jde, ale ta prestiž a velikost toho závodu je pro mě teď důležitější.

Padaly dotazy na české cyklisty?
Ne, vůbec. Kampaň v médiích byla postavená na souboji Susiho a Platta o pátý titul, tedy aspoň ze začátku. U nás se to samozřejmě točilo kolem loňskýho incidentu Roberta Mennena s antilopou.

Důležitá při takové závodě je i strava, jak jste to řešili?
To je zajímavá věc. Spousta lidí mívá žaludeční problémy, což může znamenat konec ambicí na vítězství. Většina týmů měla svýho kuchaře, veškerý jídlo, který jsme měli pečlivě vybíraný a zkontrolovaný. V tom veřejným stanu jsme nejedli vůbec. Naše kuchařka byla neuvěřitelná, myslel jsem si, že zhubnu, ale ne, jejímu jídlu se nedalo odolat.

Co říkáš na výkony novopečeného bikera Františka Raboně?
Chci složit Ferymu poklonu, myslel jsem si, že bude technicky zaostávat. Byl před závodem dost mediálně sebevědomej. Nikdy jsem si nemyslel, že to za tři měsíce zvládne, ale klobouk dolů, technicky neztrácel, fakt jsem čuměl. Bavili jsme se spolu každej den, kempry jsme měli kousek od sebe, vždycky jsme spolu prohodili pár vět. Během závodu ale ne, na to nebyl čas. Nemyslím si ale, že ani z jednoho z nás nebyla cítit nějaká rivalita. Asi se mu to muselo líbit, na silnici tohle nefungovalo. Říkal mi už v prosinci na Mallorce, že na silnici neexistuje, aby spolu vyjeli na trénink dva lidi z různých týmů... Atmosféru si pochvaloval.

To víš, že se tvůj kolega Robert domlouval s Ferym, že příští rok pojedou raději spolu?
/smích/ Fakt jo? No, to bychom asi byli se Susim rekordmani v píchání :-) Já měl pět defektů a on tuším čtyři. To by bylo asi hrozný. Fery tím projel bez technickýho problému, každej spíš očekával, že to bude naopak.

Myslíš, že Robert měl těch tvých defektů plné zuby?
Pro něj to znamenalo trápení, protože jsme to museli sjíždět. Přišlo mi, že po tý pátý etapě se mnou moc nemluvil. Ptal jsem se ho, jestli se mnou bude ještě mluvit a on odpověděl, že jo, ale už nesmím píchnout. No a den na to jsem znova defektil :-)

Poslední věc Kristiáne, co tě v nejbližší době čeká?
Mám teď krásnou dovolenou :-) Příští týden týmové focení v Německu a pak jsme původně měli jet do Francie na světovou maratonskou sérii, ale budu doma. Potřebuju si odpočinout a být s rodinou. Další závod bude až Garda 3. května, možná před tím zajedu do Teplic na pohár, abych se z hlemýždě rozjel do rychla a taky pojedu na svůj domácí závod Trans Brdy.

Foto: Michal Červený, Greg Beadle, Shaun Roy, Sam Clark, Nick Muzik - Cape Epic/SPORTZPICS