Ján Koba: Můj příběh

Jít si za svým snem se vyplácí. Živoucím důkazem toho je Ján Koba, slovenský zakladatel švýcarské značky Koba. Toto je jeho příběh...

Autor: Jan Němec
Foto: Jan Němec a archiv Jána Koby
Ján Koba: Můj příběh

Co se vám vybaví, když se řekne Koba? Dost pravděpodobně to bude název švýcarské značky kol. Možná si někdo vzpomene na jméno švýcarské bikerky Sarah Koba, která se v roce 2006 stala mistryní Evropy XCO U23 a těsně porazila Terezu Huříkovou. A snad bude i někdo, kdo si vzpomene na jméno Ján Koba. Naturalizovaný Švýcar, pocházející z Michalovců z tehdejšího Československa, jeden z prvních cyklistů s profesionální smlouvou pocházející z této malé země. Nyní úspěšný podnikatel, zakladatel a současný CEO firmy Koba. My jsme využili pozvání na setkání s tímto velmi činorodým chlapíkem v městečku Buchs, kde žije a rovněž i sídlí společnost Koba. 

Naše setkání, které zorganizoval můj jmenovec Ondra Němec z Bikebrothers, nemohlo začít jinak než na biku. A ne na jiném než s nálepkou Koba na rámu.

„Co si dáme, na kolik se cítíte, chlapi?“ ptal se Ján. Já dělal, že neslyším, protože jsem si přes dopoledne vyplnil čekání na Ondřeje ve Vaduzu rychlou šedesátkou na gravelu. „My to tady neměříme na kiláky, ale na nastoupaný metry. Takže pojedeme ke mně domů, to je krásných 750 metrů nahoru.“ Naštěstí si měl i Ondra s Jánem co říct, takže jsem jen visel na jejich zadních kolech a byl rád, že jsem to s nima vysupěl nahoru, aniž bych na ně promluvil. První seznámení teda jako vostrý…. Dolů už to byla brnkačka, Koba Trailtool mně z kopce pomáhal výrazně líp než do kopce, a tak jsem si mohl druhou půlku výletu užít dosyta.

 

Každopádně pak Jánko rozjel své dlouhé a poutavé vyprávění. Nechybělo pivko, sýry a salámky. Hltal jsem každé jeho slovo, protože tenhle šedesátník plný energie má historek tolik, že by se rozhodně nemusel stydět za zpracovaní knižní podoby. Byly napínavé, neuvěřitelné, inspirativní.


  

Tajně přes čáru

 

Janko, který za měsíc oslaví svou šedesátku, závodil v době tvrdé normalizace. Což nebylo pro ambiciózní sportovce, kteří měli své sny a cíle, nic jednoduchého. Jedinou možností tak byla emigrace.

 

„Radili mi, abych na nic nečekal a z Československa odešel. Rok jsem se rozhodoval, nabyl jsem dostatek odvahy a zůstal v Rakousku. Pak jsem volal z telefonní budky někde pod Brennerem kamarádovi, který mě naložil do auta s taškou věcí, a bylo,“ líčil nám Jánko.


V dílně se najdou i starší, ale pořád sloužící kousky...

 

„Pak jsem hledal tým, chtěl jsem pořád jezdit na kole, to byla moje největší motivace. Podařilo se mi ho sehnat ve Švýcarsku, takže já musel načerno přejít z Rakouska a tady jsem tehdy požádal o azyl. Nedávali ho tak často, ale taky tě neposlali zpátky do komunistický země,“ pokračoval v poutavém vyprávění ve slovenštině s tolik typickým švýcarským akcentem Ján, který byl naposledy na Slovensku před šesti lety. „Rodiče už nemám, ale mám tam ještě sestru a dva bratrance. Rodiče to tehdy vůbec nevěděli, bál jsem se jim to povědět, protože by se mi v tom snažili zabránit, mohli to klidně říct na policii… Nevěděl o tom vůbec nikdo,“ přiznává téměř po čtyřiceti letech úspěšný obchodník Koba.

 
 

Profesionální smlouva

Smyslem života byla tehdy pro Jána na začátku osmdesátých let cyklistika a sen působit v profesionálním týmu. A i u něj se potvrdilo mnohokrát vyslovované heslo, že za svým snem je třeba neustále jít, jinak ho nedocílíme. 


Ján Koba dřepí jako první zleva v pravé skupince...
 

„Nejdříve jsem jezdil v týmu, ale musel jsem i na půl úvazku pracovat, abych se uživil. Pak jsem dostal angažmá v profesionálním týmu Z Peugeot a šest let jsem se živil jen cyklistikou. Nakonec jsem ale musel kvůli častému zánětu dutin skončit,“ vyprávěl Janko, který se zaměřoval zejména na klasiky, v nichž posbíral i několik vítězství.

 
 

Zrodila se Koba  

 

„Říkal jsem si, co budu dál dělat. V té době se začaly objevovat první biky, a protože se mi to líbilo a dokázal jsem si na kole všechno opravit, tak jsem si řekl: založím bikeshop. Jenže už tehdy se mi ty biky, které jsem prodával, nelíbily, a tak jsem jel do Kolína nad Rýnem na jeden z prvních cyklistických veletrhů. Tam jsem se seznámil s jedním výrobcem z Taiwanu, který vyráběl hliníkové rámy… Slovo dalo slovo a já objednal sto rámu na zakázku, investoval jsem do toho všechny svoje peníze.“

 

Takhle se narodila značka Koba. Psal se rok 1991.

  

V chatrči nad Rýnem

 

A mezitím v sauně nad mohutným údolím Rheintall koukáme na protější svah, kde se rozprostírá nejmenší alpská země Lichtenštejnsko.

„Můj syn pracuje pro lichtenštejnského knížete, spravuje mu veškeré účetnictví,“ prozrazuje Ján, který má ze dvou manželství celkem čtyři děti. Nyní žije s přítelkyní Martinou v miniaturní starší chatičce v prudkém svahu, vysoko nad řekou Rýn. „I tu saunu sem musel dopravit vrtulník, jinak by ji sem nikdo nedostal,“ smál se Ján a dál líčil svůj příběh.

„Značka Koba rychle rostla, hned od začátku jsme vyráběli kola na zakázku. Krize ve firmě přišla před šesti lety, dělali jsme sice super hliníkové rámy, ale karbon jsme neřešili, protože jsem tu technologii neměl nastudovanou. Pak ale do firmy nastoupil můj kamarád konstruktér Ralph Lebüner. A společně jsme to začali řešit, vyvíjet a vyvíjíme dodnes. Mám výbornou spolupráci s Foxem, který vyrábí tlumiče přímo na zakázku pro naše rámy a také nám dost radili,“ otevřeně říká Ján, jenž sice stojí v čele malé firmy, ale dnes tu nejtvrdší práci dělají dobře placení kolegové.

 

„Já jen rozhoduju. Nejzásadnější je konstruktér Ralph a designér Johannes. Ale je to týmová práce. Pak jsem taky první testovací jezdec, jezdím každý den.“

 

„Mimochodem, víš, kdo na Kobě začínal svou kariéru?“ ptá se mě. Kroutím hlavou. „Mathias a Lukas Flückigerovi nebo Ralph Näf!“ pyšní se Ján Koba, jehož kolo také dlouho sedlala i nejlepší slovenská bikerka Janka Števková.

  

Levné kolo ve Švýcarsku vyrobit nejde

 

Koba dnes vyrobí necelou tisícovku kol za rok. Všechno je custom made. Zákazník si online „nakliká“ své kolo. „Myslím, že jsme na dobré cestě, o kola je zájem a lidi jsou spokojení. Vyrábíme tak jen high-end kola, s levnými koly bychom nepřežili. Podíl manuální práce je vysoký a hlavně jsou na ni vysoké náklady. Třeba náš šéfmechanik kol má 6 000 franků čistého (zhruba 145 tis. Kč)! Hodina jeho práce mě vyjde na 40 franků. Osmnáctiletá holčina, která nastoupila na zaučení, bere 4 500 franků. Dobrých lidí je třeba si vážit. Poskládat ve Švýcarsku levné kolo v podstatě nejde.“

 

Oba na rodáka z Michalovců čučíme s otevřenou pusou a rychle přepočítáváme to, co si dokážeme vydělat sami. A než něco řekneme, tak si raději k ústům přikládáme další plechovku Plzně. Té se mimochodem u Kobů ve firmě s dvanácti zaměstnanci vypije rovná tisícovka ročně! „Je to nejlepší pivo. Mám tu pořád nějaké návštěvy.“

 

Je jasné, že si nároční Švýcaři potrpí na nálepku Made in Swiss. „Přesně tak. Když si mohou na kolo naskládat věci, které se jim líbí nebo které mají vyzkoušené. Můžeme si nechat celé kolo vyrobit v Číně o dost levněji, ale nechceme. Je tam obrovská konkurence. My tak máme nejlevnější kolo - krosku - za 3000 franků, nejlevnější bike je za pět tisíc, průměrná prodejní cena je lehce pod 7000 franků. Ale není problém poskládat kolo za 13 000 i víc,“ odhaluje Ján.

Pandemie také rázně zamávala s odbavováním objednávek. Zatímco před covidem za rok zhotovili na 1000 kol, vloni o třetinu méně. Ján nás vede sklady s poloprázdnými regály jednotlivých komponentů. „Tak tady třeba máme posledních pár sad Shimana, tady jsou poslední vidlice. Nedostatek dílů je velký problém.“

  

Elán a sny

 

Ján Koba i přes současnou situaci na trhu zůstává optimistický, plný elánu, chutě dál pracovat a hlavně naplno si užívat života. Sám si nepotrpí na drahé okázalosti. Bydlí v chatičce připomínající ty, které známe z údolí řeky Sázavy, jezdí obyčejným Transporterem. Své bohatství doslova utápí v zážitcích.  

„Do práce jezdím téměř denně na kole, v zimě na skialpech. Každoročně trávím měsíc kitingem v Brazílii, každoročně cestuju s kamarády na delší cyklistické výpravy, jako například letos v říjnu na Kilimanžáro. A začal jsem jachtařit, protože je mi jasný, že po sedmdesátce už budou fyzické síly ubývat. Takže můj další cíl je cesta kolem světa.“

 

Pravda, ne každý si může dovolit mít až tak smělé cíle. Ján Koba je ale živoucím důkazem toho, že když se chce, tak to jde. Dlouho a vytrvale.

My mnohokrát děkujeme za vřelé přijetí, neuvěřitelně pohodovou návštěvu, krásné povídání a přejeme hodně zdaru do dalších let.

 

 

Více informací o kolech značky Koba najdete zde: www.bikebrothers.cz/koba/ 

 

 

Pokračovat na: Fotogalerie

Seznam stránek článku:

  1. Ján Koba: Můj příběh
  2. Fotogalerie
Přečteno - 16180x Tagy: rozhovory ján koba koba
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyCape Epic 2024: newbie Petruš a Hník mohou těžit z týmové sehranosti
    Cape Epic 2024: newbie Petruš a Hník mohou těžit z týmové sehranosti
  2. OstatníOndřej Cink vstupuje do výjimečné sezony
    Ondřej Cink vstupuje do výjimečné sezony
  3. OstatníMartin Stošek: Jsme malá disciplína, musíme v propagaci XCM udělat víc
    Martin Stošek: Jsme malá disciplína, musíme v propagaci XCM udělat víc
  4. Ostatní závodyNení důvod se obávat. Jsme dobře připravení a pokorní, říká před Cape Epic Stošek
    Není důvod se obávat. Jsme dobře připravení a pokorní, říká před Cape Epic Stošek
  5. Ostatní závodyRozcvičku na Cape Epic si Katka Nash střihla na Cactus Cupu v Arizoně
    Rozcvičku na Cape Epic si Katka Nash střihla na Cactus Cupu v Arizoně
  6. OstatníPetr Vakoč si splní sen a skončí. Cape Epic bude jeho poslední závod na horských kolech
    Petr Vakoč si splní sen a skončí. Cape Epic bude jeho poslední závod na horských kolech

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 Strenki - vloženo: 21.12.2021 v 12:07:36

    pocházející z Michalovců, pobavilo :) Po slovensky sa to skloňuje z Michaloviec ...

    Parádny článok, ďakujeme!

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 Pavel Trance - vloženo: 16.12.2021 v 06:30:48

    Skvělý článek díky :)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744