Kterak jsme pokořili Moab #2

Co s načatým večerem?

Unavení a spokojení odevzdáváme kola v půjčovně a vesměs chválíme jejich výběr. Seriózní personál po nás nechce dokonce ani finanční penalizaci za zničené kliky XT kvůli špatně namontovaným pedálům či za pár ran od kamenů na ráfcích, které jsme vyrobili při našem dnešním výletu. Tomu říkám velkorysý přístup!

Na hotelu děláme rychlou hygienu, házíme se do gala, protože po haldě sladkých vloček a tyčinek s koláčem je potřeba tělu dodat pravé nefalšované vitamíny, které nabízí tamní hamburgrárna. Po neskutečné žranici se dělíme na dva tábory. Jeden je rozhodnut využít místní pobyt naplno a odjet na večerní západ slunce do vyhlášeného národního parku Arches, který se nachází nedaleko Moabu, druhá část neguje jakékoliv aktivity a je odhodlána jít relaxovat.

Nakonec však převládá zvědavost a touha poznat americkou krásu. Pravdou je, že západ slunce v Arches je neuvěřitelný. Sytě červené skály se doslova vrývají do čipů našich fotoaparátů. Nestíháme sice doběhnout na největší atrakci, kterou jsme si pracovně nazvali "malá Pravčická brána", ale i tak nelitujeme mobilizace posledních sil, které jsme vynaložili na večerní výlet, a fotíme si ji alespoň zdálky.

Na hotel dojíždíme za tmy a druhý den ráno opuštíme Moab. Těžko říct, zdali se splnil slib našeho průvodce, že půjde o nejlepší bikování v našem životě. Přeci jenom pár lokalit už jsem měl možnost vidět a takový Whistler, North Shore nebo francouzská střediska nejsou rozhodně horší, spíš naopak. Velký zážitek z úplně jiného prostředí Moabu v nás všech ale rozhodně nějakou dobu vydrží, i když na žízeň a vyčerpání budeme chtít co nejdřív zapomenout. Stejně tak jako na blbě zašroubovaný pedály! Jinak to ale byl supr trip i dobrá parta pisálků. A litovat těch několik desítek tisíc, které padly za auto, ubytování, kola a jídlo na dva dny pobytu v Moabu, asi nebude nikdo z nás.

Foto: Petr Bureš, Tomáš Jančárek & Filip Nagy