Můj příběh: 1000 mil na horském kole, souboj s přírodou

Jmenuji se Jirka a jsem blázen do cyklistiky. To jen pro začátek, aby bylo jasné, proč do tohoto šílenství vůbec jdu. Už ve 14 letech jsem s tátou odjel první horský maraton na 120 kilometrů s převýšením přes 3 tisíce metrů. Od té doby mě to chytlo a nepustilo.

Když už se zdálo, že se svého vysněného sportu vzdám kvůli časově náročné práci, přišla od mého zaměstnavatele výzva jménem 1 000 mil. Závod, ve kterém se neženete za časem ani pořadím v cíli, ale vypořádáváte se se samotnou přírodou a jejími zákony. Zima, horko, déšť, vichřice, bouřky, divoká zvěř, to je jen zlomek překážek, které se vám mohou během téměř dvoutýdenního dobrodružství postavit do cesty.

Mě to čeká už za dva měsíce. Poslední červnový den se vydám z nejvýchodnějšího cípu Slovenska po stráních, horských hřebenech, lesních cestách a pěšinkách až do ašského výběžku. Během té doby ujedu tisíc mil, tedy přibližně 1 850 kilometrů, zažiju hlad, bolesti zad, hlavy nebo břicha. Překonám sám sebe a hrábnu si na dno fyzických i duševních sil. To všechno vím už teď, přesto se nemůžu dočkat, až sám sobě ukážu, jak se s tím dokážu poprat.
Od začátku letošního roku měsíčně najezdím přibližně tisíc kilometrů, ani to mě však nemůže plně připravit na to, co mě čeká. S tím se člověk poprvé potká až naživo a musí rychle reagovat. Není náhoda, že bývalí účastníci závodu doporučují mít při ruce světlice a sáček bonbónů. První případ slouží jako prevence na medvědy, bonbóny pak proti dětským zlodějíčkům, kteří po nich skočí a zapomenou na chvíli na to, že byste u sebe mohl mít něco cennějšího.
Nejpernější příprava mě ale čeká s balením věcí na cestu. Každý gram navíc mě může na trase pořádně potrápit. "Sbal si věci, pak je vysyp na koberec, půlku vyhoď a tento postup několikrát opakuj. Pak toho možná budeš mít akorát," opakuje mi neustále kamarád, který už závod 1 000 mil jednou absolvoval. A hlavně si prý nemám brát stan. Zbytečná zátěž, kterou nahradí most, seník, stromy nebo autobusová zastávka.

Ne, ani teď nejsem vyděšený a stále se těším. Trasa má daný přesný mapový podklad v navigaci, proto musím často přes brody řek, rozblácená pole a další šílenosti. Co mě ale přesně čeká nevím, můžu si jen představovat podle rad mých kamarádů a zkušených předchůdců. O to větší dobrodružství to bude.