Jak jsme pokořili North Shore #8

Ve čtvrtek probíhalo předem dohodnuté focení a natáčení s Michalem Marošim. Jeho cílem bylo nejen zachytit neopakovatelnou atmosféru, která provázela celou akci ...

Autor: Jan Němec

28.01.200417:58:00

Ve čtvrtek pak probíhalo předem dohodnuté focení a natáčení s Michalem Marošim. Jeho cílem bylo nejen zachytit neopakovatelnou atmosféru, která provázela celou akci, ale především

nafotit nějaký ten materiál pro Michalovy chlebodárce i jeho vlastní archiv.

Kdo zná Michala Marošiho osobně, je mu jasné, že fotosession probíhala v pohodové atmosféře a i když jsme se na některých místech zdrželi třeba hodinu a Michal musel šlapat do ukrutných kopců, aby z nich v zápětí během několika sekund seskočil. Jindy se zase kolem nás shluklo několik bikerů, když jsme fotili několikametrový wallride, který MRSN dával cca o dva metry výš než většina ostatních.

Asi největší adrenalin byl ale při přesunech

mezi jednotlivými místy vytipovanými pro focení. Majkl první, já za ním v těsném závěsu. On si jen tak pro zábavu poskakoval, já s dvacetikilovým báglem s foťákem za ním brousil hranu svého pudu sebezáchovy.

Už jste někdy zažili pocit sebeuspokojení z toho, když jste se po hodinovém studiu jízdy lepších kolegů úspěšně odhodlali do skočení či sjetí do té doby nepokořené sekce? Pak tenhle pocit jsem

měl s Michalem ve Whistleru téměř permanentně. Většina obtížných míst tu má totiž svou alternativu a pokud nechcete skočit třímetrovou skálu, prostě ji objedete a skočíte vedle jenom

Je libo trailsy ? Ve Whistleru jsou naprosto luxusní

metr a půl. Pokud ale jedete za Michalem, nějaké alternativy neřešíte. Je pro mě doteď nepochopitelný jak je možný, že jsem se ani jednou nezrakvil...

Obrovskou devizou je styl tratí. Vše má totiž naprosto čistý design. Nikdy nedopadáte do protisvahu, nebo na rovinu, vždy jsou dirty, dopady i dropy řešeny tak, že pokud neuděláte

nějakou vyloženou jezdeckou chybu, tak vás trať podrží. Samozřejmě že nejtěžší „černé“ tratě obsahují i nekompromisní úseky, na kterých mnozí hobíci raději slezou a pokorně slaní

nebezpečný úsek, pokud se na něj necítí. To je volba každého bikera. Na takovéto úseky je dotyčný včas velice důrazně upozorněn prostřednictvím všudypřítomných cedulek, takže volba zda-li jet či objet je téměř vždy.

V jednom z těžkých úseků, co jsme natáčeli Maroška šlapal nahoru, zatímco skupinka riderů šlapala dolů ...

Asi jedinou tmavší chvilkou na celém našem pobytu byla menší zdravotní nehoda, která se udála samozřejmě poslední den, těsně před odjezdem. Fotíme s Michalem na wallrideu a vzniká nápad, že natočíme ještě pár záběrů na video.

"Z jednoho místa je to nuda, sedni na mašinu a jeď vedle mě" navrhuje MRSN. "OK to zvládnu". "Dej si kameru do levý ruky, nejdřív pojedu napravo a pak to švenkneš do leva", "Jasně".

Výsledek byl natolik akční, že mi způsobil po pádu lehčí šok a prosadil se i na Michalovo video.

Krve jak z vola, nejhorší byl ale naražený loket, který sice nebyl zlomený ale už jen stěží jsem s ním udržel řídítka. To je tak, když jde někdo fotit a nevezme si s sebou ani chrániče ani helmu. Přál bych vám vidět, jak na mě zírali v Presscentru, když jsem tam nakráčel a začal jsem shánět sprchu ...

Poslední den byl vůbec nějaký smolný. Tomášovi se pro změnu při

Po ošetření odřenin, před cestou domů - upíři by si přišli na svý

Tomášův úspěšný drop jsem zdokumentoval, v zápětí zlomenou osu bohužel už nikoliv

zkoušení jeho odvahy na dropovací škole povedlo na nejvyšším skoku zlomit osu.

Překvapení pro něj nastalo dole, když po pár hodinách hledání toho správného shopu nalezl místo, kde se dali ještě sehnat prastaré čtyřhrany (všichni tu totiž mají jen ISIS, či shimano octalick).

Výměna proběhla v pohodě a překvapivě skoro za míň peněz než u nás. Tyhle malé a více či méně bezvýznamné lapálie nám ale rozhodně nemohli nikterak narušit hodně pohodový průběh výletu.

Ve čtvrtek odpoledne nasedáme komplet sbalený do auta a razíme plni nových zážitků zpátky na naší základnu do Vancouveru. Večer následuje mohutná konzumace místního piva "Kookane", který MRSN pohotově překřtil na "kokeše" Ošetřují se zranění lidé i zraněná kola a zpět obydlujeme naše původní sídlo, ze kterého jsme se na tři dny odstěhovali. Jsou před námi poslední tři dny našeho Vancouverského pobytu a my se je rozhodně nechystáme proflákat ...