Petr Vavrys: Elektrokolo je osvobozující

Velký rozhovor nejen o kolech s obchodníkem a legendárním orientačním běžecem Petrem Vavrysem, který našel zalíbení i v jízdě na e-biku...

Autor: Ondřej Vysypal
Foto: archiv Petra Vavryse
Petr Vavrys: Elektrokolo je osvobozující

Petr Vavrys, legenda orientačního běhu, bývalý reprezentant a mimo jiné také vášnivý cyklista, vlastní zavedenou firmu Vavrys, která na český trh dodává prestižní a známé sportovní značky Craft, Inov, Silva, Didriksons1913 a další. Poslední dva roky je také distributorem kol a elektrokol Orbea a nutno říct, že tato baskická značka je v našich končinách díky tomu vidět čím dál tím víc. Také v Electric Bike Action jsme již několik testů elektrokol Orbea přinesli. Navštívili jsme tedy Petra Vavryse v sídle firmy v Luhačovicích, známém lázeňském městečku uprostřed krásné přírody, a povídali jsme si o sportu, běhu, ježdění na kole i elektrokole a také o obchodu a budování nové značky.

Jak jste za svůj sportovní život dokázal skloubit běhání s jízdou na kole? 
Začnu tím, že jsem nedávno vysvětloval dětem, jak jsem se učil jezdit na kole. Že to bylo na dospělém kole s velkým rámem a musel jsem se skrčit pod rámovou trubku. To je pro ně dnes už něco neuvěřitelného, ale za nás to tak prostě bylo. Jiné kolo nebylo, svého favorita jsem měl až někdy v 16 letech, když jsem si na něj našetřil. Kolo mě provází celý život, ale pořádně jsem na něm začal jezdit vlastně až v posledních letech, protože jinak jsem celý život běhal. Cyklistika je pro běžce jen doplňkovou aktivitou dejme tomu v období objemového tréninku, ale svalově k běhu moc nejde. A tím, že jsem měl vždycky jen obyčejné kolo nevalné kvality, tak mě to k němu ani netáhlo. No a nyní jsem si konečně pořídil už pěkné karbonové kolo a užívám si ho, je to taková náhrada běhu. Mám bolavá záda a přeci jenom po těch 40 letech aktivního závodění a tréninku orientačního běhu už mě to k běhu tolik netáhne. Takže si vychutnávám to, že sundám z háku lehké silniční kolo, rychle se obléknu a vyjedu. Se silničním kolem není taková starost jako s terénním horským, není tak špinavé a stačí ho otřít a jednou za čas namazat.

Takže běžecké boty jste úplně pověsil na hřebík?
To ne, ještě běhám, ale spíše jen s dětmi, neboť trénuju orientační běh. Ale plnohodnotným sportovním nástrojem je pro mě nyní kolo. Jezdím sám anebo s kamarády. S partou startujeme sezonu na Mallorce a potom už to jde snadno, rychle se do toho dostanu. V létě také jezdíme na kololoď, to je tradice spojená s cestováním a relaxem u vody. Dělám si to hezké a na kole jezdím, hlavně když je pěkně. Že bych musel za každou cenu vyjet do deště a do bláta, to už nemám zapotřebí. Už jsem si užil sportu v blátě tolik, že teď si nic dokazovat nemusím.

Elektrokolo pro vás možná bude vstupenkou do zabláceného lesa, protože si v něm naplno užijete jízdu za každého počasí.
Ano, na to se těším! Paradoxně jsem toho na našich testovacích strojích Orbea najel asi nejméně z celé firmy, protože si stále říkám, že je lepší, když si e-bike místo mě půjčí zákazník anebo některý náš obchodník. Snad se na mě tedy konečně dostane! (směje se) Navíc mě moji kamarádi pořád nutí jezdit pouze na klasickém kole, takže tomu nechávám přirozený vývoj.

Předpokládám, že ale přijde čas, kdy budete tím pravým agentem změny a budete elektrifikovat celou vaši partu, nebo ne?
Ano, určitě budu a chystám se na to. Ale pochopte, že jsem vždycky platil za toho, kdo byl tím nejdrsnějším lídrem a tím, kdo vyžadoval kázeň a naběhané a ujeté kilometry. Takže trochu váhám, zda tedy už mám přehodit tu pomyslnou výhybku anebo ještě ne. 

A jak svou přirozeností, bez jakýchkoli předsudků nebo stereotypů, vnímáte jízdu na elektrokole?
Klasičtí sportovci a cyklisté, tedy lidé z mého okolí, stále berou elektrokolo jako určitý projev slabosti nebo netrénovanosti, tak to bohužel je. A přitom nemají pravdu! Na elektrokole jezdíte, makáte a máte tu výhodu, že vám nikdy takzvaně nedojde. Že se vrátíte do cíle a nemusíte jet úplně nadoraz a vyšťavený. Když jsem u našich obchodních partnerů poprvé testoval elektrokola Orbea, tak jsem si z určitého protestu a odporu zpočátku vůbec nezapnul pohon! Jeli jsme na vyjížďku, která měla demonstrovat úžasné možnosti elektrokola, a já s tím těžkým křápem jel za svoje a nezapnul jsem si motor, chápete to? Abych kvalitně potrénoval, samozřejmě. A pak jsem se opájel pocitem, že jsem to vyjel a že jsem skupinu dokázal stíhat. Dokonce mi to přišlo jako skvělý tréninkový prostředek, protože jsem objektivně trénoval víc než ostatní, co měli zapnutý motor.

Takže něco jako běhat do kopce s pneumatikou kolem pasu, že?
Přesně tak. To byl můj první náhled na e-bike – je to výborné, protože když si motor vypnete, tak máte zátěž a můžete překonávat celkem značný odbor hmotnosti a tření. Něco pro siláky! Je jasné, že to říkám v nadsázce, ale na začátku jsem to tak cítil. Záhy jsem se do elektrokola ale ponořil více a všechno jsem to uviděl. Ty nové možnosti se před člověkem najednou objeví samy. Například mě fascinuje soběstačnost jezdce v tom, že na e-biku může jet kvalitní trénink, odmakat si svoje, a přitom se vrátit domů v ještě použitelném stavu a v pohodě. Zatímco když se člověk vyřídí na tréninku na klasickém kole a musí cestou zpět přejet ještě pár kopců, tak už přemýšlí o tom, komu zavolá a kdo ho stáhne domů. Kdežto na e-biku necítím žádný psychický tlak, že bych měl na zpáteční cestě trpět nebo se dostat do problémů a vracet se vlakem. Je to osvobozující.

Jaká další pozitiva na elektrokolech vidíte?
Dívám se na ně i pohledem stárnoucího člověka. I když jsem nyní ještě relativně slušně trénovaný, za deset nebo patnáct let tomu už tak nebude. Ale jak jsem zjistil ve velkých horách v cizině, všichni bývalí cyklisté a sportovci se nyní vracejí do kopců s elektrokoly a také se svými partnerkami anebo kamarády a opět si mohou vychutnat oblíbené trasy a stoupání, co před lety zdolávali ještě na běžných kolech. Takže vidím skupinky, co si domlouvají výlety a expedice tam, kde kdysi byli třeba s bagáží a za své, a dnes se tam dostanou znovu – v sedle elektrokola. Podle mě je to něco jako nový život, nová etapa v aktivním věku člověka. Takže když jsem s kamarády kdysi přejel Šumavu za tři dny na klasických kolech, tak teď si totéž projedeme na elektrokolech a bude to opět krásný zážitek. Na to se těším, protože tenkrát to bylo nadoraz. Stalo se, že někdo neměl svůj den, takříkajíc rupnul během etapy a dojel jen silou vůle. A večer si vůbec nepamatoval třeba posledních šedesát kilometrů, takové to byly stavy! Věřím, že na elektrokolech si to užijeme ještě víc…

Těší vás, že se můžete svézt na značce, kterou vaše firma na trh dováží?
Samozřejmě, že je to důležité a je to otázka určité prestiže a postoje. Mám na hákách v garáži za poslední roky nashromážděná kola asi tří značek, tak je potřeba se jich postupně zbavit, dát je dál tomu, kdo takové kolo využije nebo potřebuje, a místo nich si udělat radost a pořídit si něco nového z našeho sortimentu Orbea.

Aby se na vás vůbec dostalo, už máte vybráno?
S kolem Orbea pro mě jako majitele firmy je to trochu složitější, hned vysvětlím proč. Když jsem vymyslel, že budeme dělat kola, tak na mě kolegové úplně zírali. Jednou za čtvrt roku máme pravidelné brainstormingy a taková kreativní setkání, kde se bavíme spíše o vizích a věcech do budoucna. A já jsem na jedno takové setkání přišel s nápadem, že začneme dělat kola! Přemýšlel jsem o tom už předtím a stále více jsem si říkal, jaká je to blbost. A podobně se tvářili kolegové. Trh je rozebraný, značek je mnoho a my jsme tradiční hadráři a botaři. Najednou se budeme cpát do kol? Pochybností bylo mnoho, ale pak jsem si řekl: Proč vlastně ne?!

Expanze do cyklistiky s otazníkem?

V té době už jste přemýšlel také o elektrokolech?
Kdepak! To bylo ještě v době začátku elektrokol před nějakými pěti nebo šesti lety a tenkrát jsem o tom neměl skoro žádné informace. Měl jsem pouze touhu a vizi se do byznysu s koly pustit. To hlavní, co mě od tohoto nápadu drželo dál, byla ekonomika a racionální úvahy. Najednou jsme z našeho hospodaření a z běhu firmy se zavedenými značkami museli vyrvat celkem značnou sumu peněz na nákup zboží a rozjezd něčeho nového. Nakonec jsme si řekli, že ano. A řekli jsme si, že do pěti let, pokud to neuchopíme úplně špatně a nebudeme hloupí, bychom měli být i v tomto segmentu profitabilní. A pozor, teď přijde ta pointa! Sám sobě jsem se zavázal, že nové kolo Orbea si pořídím až ve chvíli, kdy na to budeme opravdu mít. A kdy svým kolem pro radost nevytvořím v hospodaření firmy zbytečně velkou díru. Případně toto období podle možností trochu zkrátím a využiju svoje kolo nebo elektrokolo Orbea jako nástroj k tomu, abych působil na potenciální zákazníky. To je tedy ten důvod, proč zatím nemám svoje kolo Orbea.

To je velmi úsměvné a současně logické. Co se tedy domluvit s vaším marketingovým ředitelem Vítem Šerým, který tu sedí s námi, aby z vás udělal třeba ambasadora značky? Měl byste kolo dřív a zdarma!
(smích) To je otázka, jestli by mi to vůbec dali, anebo by si vymysleli jiný a hodně drahý projekt a po dlouhém čekání mi nakonec oznámili, že na kolo pro Petra Vavryse už není rozpočet! (smích) Ale teď vážně – zatím budu ještě jezdit na testovacích kolech a možná za rok nebo za dva už bych mohl mít něco svého!

Čím to, že myšlenka s koly přišla až po tolika letech, když známou značku Craft používají kromě běžců a lyžařů odjakživa právě cyklisté?
Však to je ta věc, která mi hlavou běžela už dávno před tím, než jsme se dohodli s Orbeou. Na distribuci jsme se domluvili na podzim 2016, ale pak jsme ještě nechali doběhnout sezonu minulému distributorovi a rok jsme čekali. Takže to nejde tak rychle, jak by si člověk představoval. Teprve sezona 2018 pro nás byla naplno. A víte, kdy přišel hlavní nápad obchodovat s koly? Před pár lety, když u nás v zimě téměř nebyl sníh! Byly to zimy opravdu chudé na sněhovou nadílku, lyžařský sortiment byl v útlumu a k nám do prodejen náhle začali chodit cyklisté. Uprostřed zimy, třeba v lednu nebo v únoru, a sháněli vybavení! Tak jsem si řekl: Aha, náš sortiment se najednou využívá jinak, lidé sportují jinak, i když na to zatím nejsme zvyklí. Takže to jen urychlilo úpravu nabídky pro aktivity, které jsou celoročního charakteru. A z toho vyplynula potřeba zařadit tam i kola, protože kolo v našich podmínkách je de facto celoroční aktivitou. Přemýšlel jsem o tom, co, kde a s kým začít dělat, a oslovoval jsem různé firmy.

S jakým výsledkem?
Ne moc valným. Ale shodou okolností jsem potkal jednoho Čechošvýcara, který mi vyprávěl o tom, že u nich v městečku je podnik, který vyrábí extrémně kvalitní elektrokola. Řekl mi tu značku a já ji vůbec neznal, neboť to byl čistě elektrokolový výrobce. Jel jsem se tam podívat a oni okamžitě chtěli, abychom začali s distribucí. Pojďme začít hned dnes nebo zítra, říkali mi! Projel jsem se na jejich elektrokole a nadchlo mě to. A když jsem se vrátil do firmy a představil svůj plán kolegům, tak mi řekli, že jsem se nejspíš pomátl. Nemůžeme přece začít prodávat rovnou mercedes nebo rolls-royce mezi elektrokoly, když nemáme zkušenost ani z prodeje klasických kol! Pochopitelně měli pravdu, nicméně pro mě ta návštěva byla klíčová, neboť jsem právě ve Švýcarsku pochopil, že elektrokola jsou budoucnost. Také jsem zjistil, jak prudký nárůst tam elektrokola zaznamenávají, prakticky napříč věkovými kategoriemi, nejvíce u starších lidí. Ale ve Švýcarsku je na to také připravena infrastruktura, jsou tam krásné stezky, všichni jsou k sobě ohleduplní, na silnici se nebojíte o život a tak dále. Cena je pro Švýcary standardní, ale kdybych u nás představoval penzistům elektrokolo za sto šedesát tisíc, tak si o mně budou myslet, že jsem se zbláznil. A to nemluvím o tom, že ta drahá elektrokola jsou u nich opřená všude možně po městě anebo u nádraží a jen některá jsou zamčená. Proč taky zamykat, když se nekrade, že…

Nevzalo vám toto poznání a konfrontace švýcarské a české reality trochu vítr z plachet?
Ani ne, spíše to byly cenné zkušenosti a uvědomění si rozdílu. A také faktu, jak moc tyto nadčasové věci souvisí se všeobecným vnímáním a přijetím ve společnosti. Například když začínal nordic walking, tak jsme ho hned podporovali a propagovali, to bylo snad už někdy na začátku tohoto tisíciletí, ale každý s hůlkami na suchu byl v té době za exota! Až postupně se to proměnilo. A dnes je to běžná a zejména staršími lidmi velmi vítaná aktivita, pořád vidíte někoho na procházce s hůlkami. Totéž elektrokolo – zdravý člověk řekne fuj, ale jak se zraní a bolí ho koleno, tak už si užívá jízdu s pohonem a rehabilituje u toho. Ještě se musíme dopracovat k tomu, aby bylo kolo a elektrokolo součástí životního stylu lidí, aby bylo možné si ho u nás bez obav odložit u obchodu nebo úřadu a využívat ho jako dopravní prostředek. Ne ho mít jen jako drahý sportovní nástroj, symbol bohatství a pořád se strachovat, abych o něj nepřišel. U nás je prostě vlastnictví drahého kola de facto překážka v jeho normálním používání, a to je špatně. Snad se to změní.

Pojďme nyní trochu ke sportu. Jak vnímáte rozdíly mezi běháním a jízdou na kole? A jaké uspokojení vám oba sporty přinášejí?
Jsou jen těžko porovnatelné. Při běhání v terénu, tedy při orienťáku, jde člověk opravdu hodně do hloubky. Do bláta, do porostů, šťourá se skoro v zemi, hledá skulinky v křoví, jámy a rýhy, kudy se protáhnout a jakou cestu zvolit. A odehrává se na relativně malém prostoru. Kdežto kolo je více v rozletu. Obsáhnu větší prostor, podívám se dál a mám svobodu. Z hlediska vyplavování endorfinů je to velmi podobné. Nevidím až takový rozdíl. Snad ten, že kolo mě dnes stojí více času, protože když si obuju boty a vyběhnu z domu, tak za hodinu a půl mám za sebou takový trénink, že na kole to za stejný čas nedokážu. Musím jet skoro dvojnásobnou dobu, aby se pocit uspokojení z tréninku vyrovnal. Z toho vyplývá, že běh je mnohem efektivnější a jednodušší na realizaci. Ale v otevřené krajině na kole cítím zase větší svobodu. Mohu se rozhlédnout a kochat se krajinou, více relaxovat a nechat myšlenky běžet. Naopak při běhu se spíš soustředím a koukám pod nohy, kde je jaký výmol, kámen nebo jáma, abych blbě nešlápl a nezranil se. Každý sport má svoje. Když jdu z práce domů a je třeba jaro nebo léto, tak přemítám, co budu dělat. Kolik mám času? Stihnu kolo? Nebo musím ještě něco zvládnout, tak jenom hodinu poběžím?

Evidentně máte velkou vášeň pro oba sporty.
Ano. Trochu se zabývám také tím, že na kole se neumím tak zrušit jako při běhu. Zatímco běžet tempo na maximum umím pořád ještě docela dobře, tak jet na kole rychle a pořádně si dávat do těla mi moc nejde. Asi je pro mě přirozenější svalová práce při běhu. Ale stejně nechápu, jak mohou špičkoví cyklisté třeba na Tour de France jet tak rychle!

Hovořil jste o začátcích se značkou Orbea. Jak ji nyní vnímáte? Berete ji za svou stejně jako třeba Craft?
Přijal jsem ji úplně jednoznačně hned poté, co jsem do Španělska, do sídla firmy, osobně zajel. Poznal jsem lidi, co za značkou stojí, protože to je při takovém partnerství klíčové. Orbea je aktivní a dynamická baskická značka. Baskové jsou ze severu Španělska a mají, jak známo, trochu odlišnou mentalitu. Jsou velmi přátelští, ale i pracovití. Jsou hrdí a drží slovo a to je velmi důležitá charakteristika. Ono se řekne, že Orbea je španělská značka, ale dneska každý druhý Španěl je v podstatě Ital – v zimě nepracuje a v létě tančí… Naopak Baskové jsou úplně jiní. Když jsem firmu viděl z technické stránky, seznámil se s šíří sortimentu a také lidsky a osobně poznal její představitele, tak jsem si řekl ano, to je prostě ono! 

Takže je to vaše další srdcovka?
Rozhodně, i když doba se změnila a je trochu jiná situace. U Craftu jsem byl od počátku já tou hlavní osobou, která vydřela umístění na trhu. Objížděli jsme s manželkou závody a výstavy, vysvětloval jsem, ukazoval a znal jsem každý produkt do nejmenšího detailu. Z čeho je vyroben, na co se hodí a jak se používá. Byly to začátky a kočovný život. Orbeu už dělají hlavně moji kolegové, kteří mají hlubší znalosti a jsou do kol ponořeni mnohem více než já, je to jejich práce. Takže oni pracují podle plánu, který jsme si stanovili a který se nám daří dodržovat a překračovat. Je to na dobré cestě.

Máte za sebou mnoho sportovních úspěchů a také adrenalinových výkonů, ať už z expedice do Himálaje, z různých dalších výprav anebo dálkových jízd na kole. A nyní jsou ve vašem programu elektrokola, to je prostě skvělá reklama!
Jak jsem řekl, tak zpočátku, před těmi čtyřmi nebo pěti lety, jsem se na ně díval s despektem. Šlapání s motorem mi přišlo až úchylné! Vyhledával jsem jen čistý výkon a až fanatické možnosti co nejkvalitnějšího tréninku. Ale člověk se mění, částečně to jde ruku v ruce s věkem i kondicí. Už není tak dravý, takže ten podpůrný prostředek ve formě elektrokola prostě uvítá.

Jak hodláte elektrokolo prosazovat v komunitě běžců a pravých orienťáků, odkud jste vzešel jako špičkový reprezentant?
Asi nebudeme jízdu na elektrokole a testování nabízet přímo na běžeckých závodech, ale víte dobře, že jednou z odnoží orientačního běhu je disciplína MTBO neboli orientační závody na horských kolech. Jezdil jsem to od samého začátku a poměrně intenzivně. Sice už jsem nebyl ve věku na reprezentaci, ale šlo mi to. A stále se jezdí různé orientační závody, například Bike Adventure, což je závod dvojic. A dokonce se začínají tyto závody jezdit i na elektrokolech! To je výzva pro orienťáky a bývalé nadšené běžce, kteří nyní, když už je nohy tak dobře nenesou, mohou elegantně nasednout na e-biky a přeskočit právě na tuto disciplínu. To má určitě budoucnost, protože orientační běh je mnohotvárný a cyklistika stejně tak. K určitému překrývání tam dochází a pohyb je společný všem.

Před Orbeou jste se obával, jak jste sám řekl, že trh je rozebraný a není na něm pro vás už místo. Přesto se vám povedlo se na něm usídlit. V čem je tajemství úspěchu?
Snažíme se obchod dělat jinak než ostatní a úspěch je pro nás dobrým vysvědčením. Chceme být zajímavý a současně vnímavý distributor, který se pozorně stará o potřeby prodejců, nabízí dostupnost modelů a přijatelnou cenovou politiku. Jako firma jsme historicky vnímáni mezi partnery i koncovými zákazníky pozitivně, a když přijdeme s něčím, čemu sami věříme a myslíme si o tom, že je to dobré, tak to přijmou i ostatní. Většina prodejců značky Orbea s námi dělá už roky i ostatní sortiment, zejména Craft, takže je velká vzájemná důvěra. A to značce samozřejmě pomáhá.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.

Ve spolupráci s magazínem o elektrokolech Electric Bike Action publikujeme celý tento rozhovor. Více o magazínu najdete zde: www.electricbikeaction.cz, tištěnou i elektronickou verzi lze zakoupit zde: www.electricbikeaction.cz/predplatne. Číslo časopisu 1/2019 je k dostání v trafikách a ve vybraných prodejnách kol a elektrokol.

Přečteno - 4365x Tagy: craft orbea vavrys rozhovor
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: Orbea Gain
    Fotogalerie: Orbea Gain
  2. Testy - RecenzeTEST: Orbea Gain - tajný "powerhelper"
    TEST: Orbea Gain - tajný "powerhelper"
  3. OstatníVelká vánoční soutěž MTBS.cz 2018 - středa
    Velká vánoční soutěž MTBS.cz 2018 - středa
  4. OstatníVelká vánoční soutěž MTBS.cz 2018 - úterý
    Velká vánoční soutěž MTBS.cz 2018 - úterý
  5. TechnikaFotogalerie: Orbea OIZ 2019
    Fotogalerie: Orbea OIZ 2019
  6. Tech newsOrbea přichází s přepracovaným modelem OIZ 2019
    Orbea přichází s přepracovaným modelem OIZ 2019

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744