Superior XF 959 TEST

Jedeme!

Konec řečí o hardwaru, je čas dokončit instalaci, doladit posed a spustit zábavu! Kolo jsem dostal prakticky složené ve větší krabici rozměrů mandlu, ale jaká byla moje radost, když jsem vytáhl komplet složený stroj, jen narovnal řídítka a během okamžiku mohl nasednout! Chvilku ještě okukuji pozitivně vztyčený představec a hromadu podložek nad ním a pak radikálně měním konfiguraci a otáčím ho špičkou směrem dolů.

Drze o sobě tvrdím, že jsem švihový typ, a tak si říkám, že i tato velká kola donutím k rychlé jízdě. Nakonec zdvih 100 na 100 milimetrů je vhodný pro řádně rychlou, maratonskou jízdu nejen z kopce dolů. Ve velikosti 17,5“ bike působí sympatickým a kompaktním dojmem, větší průměr kol mu je tak akorát.

Upravuji ještě výšku a polohu sedla a zkouším se uvelebit za rozměrnými vlaštovkami. S překvapením zjišťuji, že sedím v příjemné, lehce sportovní poloze – o záchodu nebo chopperu, jak se vždy obávám, nemůže být ani řeč!
Jako obvykle ihned začínám jízdou po rovině a zkouším pár až zběsilých spurtů. Sakra, ten SUP opravdu jede! A to nejsou Rocket Rony žádné svištivé slicky.

Dlouho jsem dumal, kam mám zamířit, abych zjistil, co jezdci přinese jízda na tomto kole. Osobně se nestavím k devětadvacítkám s přílišným nadšením, jsem na to už starý, ne moc vysoký a roky si říkám, že mi stačí lehounký hardtail na malých kolech s vidlí, co umí osm centimetrů zdvihu. Nakonec vjíždím do lesa pod letištěm Točná. Dobře si vzpomínám, kolikrát jsem se tam dostal do úzkých na pěšině podél potoka a potýkal se s množstvím odhalených kořenů a jiných výmolů.

Tak copak tohle kolo umí?
Chcete-li dolů, musíte většinou nejdříve nahoru. První kilometry mě vedou po cyklostezce podél Vltavy a mistrně se vyhýbám bruslařům. Občas hupsnu mimo asfalt a seznamuji se s kolem. Sakra, blokace vidle i tlumiče z řídítek je prima věc, ale dva různé systémy s různými páčkami moc nepřispívají k souhře orchestru a trochu vybočují z řady. Marně se snažím naučit rychle přepnout polohy. Tlačítko vidlice je vlevo a příliš blízko gripu, takže musím lámat palec do nepřirozené polohy. Páčka tlumiče zase vypadá, že ji někde urvete. Provádím maximální doladění polohy páček, abych mohl pokračovat dál. Konečně jsem mezi stromy. Brodím potok, snadno vyjíždím na břeh. I tady má občas někdo problémy.

Šplhám nahoru a zjišťuji, že tam, kde na svém lehkém pevném kole jdu ze sedla, můžu na SUPu sedět a klidně šlapat. Je to asi pomalejší způsob, ale zadní stavba tvořená nestárnoucími čtyřmi čepy krásně kopíruje terén, tak proč provádět nějaká cvičení. Nahoře se jen vydýchnu a otáčím se vlevo a dolů. Sakra, ty lávky jsou v hrozném stavu, nezbývá mi nic jiného než vletět do díry plné bahna. Postupně se propadám níž a níž a přicházím tomu na chuť. Tento bike rozhodně nemá problém zatočit nebo kličkovat mezi stromy.

A opravdu se mi daří zdolat všechny brody, díry a kořenové systémy, které se mi postavily do cesty, jen s jedním šlápnutím na zem. Velká kola a 100 milimetrů zdvihu na rychlý švih a občasné poskočení si bohatě stačí. Oproti menšímu průměru – tedy klasice – je prostupnost devětadvacítek přes kořeny a různé prohlubně jednoznačně lepší. Co na tom, že mám bláto doslova až za ušima, takhle lehce se mi zde opravdu ještě nejelo! A uplynou hodina dvě a já se pořád nechávám od tohoto celopéra ždímat ve výjezdech, protože celková únava je menší, zkrátka ještě pořád nemám dost a hodně si to užívám!

Jsem zpět na asfaltu a zase zápasím s páčkami. Cestou zpět ještě zjišťuji, že SUP překvapivě dobře zdolává i táhlá stoupání na silnici a napadá mě, že tím vlastně mimo jiné staví na hlavu i všechny argumenty pro koupi krosového kola, které má oproti MTB svému majiteli usnadnit jízdu po pevných cestách.

- lehkost jízdy	- ergonomie ovládání zámků vidlice a tlumiče
- kvalitní osazení	- delší čas potřebný pro zajetí brzd Magura
- obratnost