TEST Cannondale Scalpel Si SE 1

Co je to v praxi tedy vlastně SE?

Tester: Tomáš Růžička

Test klasického Scalpelu Si vyšel v dubnu letošního roku (TEST: Cannondale Scalpel Si Carbon 3). Po společné bezmála tisícovce km jsem nešetřil superlativy a jen nerad jsem Scalpel posílal zpět. Pár takových kol se testerovi za rok dostane pod ruku. Tenhle zeleňák k nim určitě patřil, jestli lžu, ať se propadnu do pekla. Jediné, co mě dráždilo, byl marketingový slogan Cannondalu „XXC přichází“. Tento slogan jsem pochopil až po otestování Scalpelu v dnes představované verzi SE. Hoši v Cannondalu si ho měli nechat právě pro mutaci SE!

Bike na pomezí XC a trail-biku je to, co si pod drsným XC (tedy XXC) lze představit. Nechte mu geny klasického Scalpelu Si, jako je rychlost, pevnost, skvělá geometrie a přidejte ještě větší odolnost a zdvih a bude z toho Scalpel SE, neohrožený drtič těžšího terénu, který toho zvládne o poznání více a stále je to rychlé kolo pro potřeby maratonu. Už jsem se určitě v nějaké recenzi vyjádřil, že je to které kolo univerzál. Ale u Scalpelu Se musím konstatovat, že je to jednotka univerzality.

Zatímco nekompromisní raketa Scalpel Si je předurčena pro požírání konkurence ve startovním poli a vykrádání KOMů, Scalpel SE tyto věci nezajímají a když sezobnout segment, tak z kopce.

Posed je o poznání kratší díky zkrácenému představci. Zatímco na Si jsem si pár vyjížděk zvykal, u Se jsem si sedli na první dobrou. Posed je stále spíše sportovní, nečekejte nějaký moc vzpřímený, ale uvolněnější než u závodního brášky. Co se týká jízdních vlastností, tak ty výjezdové vlastnosti jsou maličko, ale opravdu maličko horší, díky těžším a bytelnějším kolům a plášťům. Trochu se to snaží kompenzovat dvanácti rychlostní sadou s převodníkem 32 zubů a kazetou 10-50.

Scalpel Carbon Si 3 byl osazen jedenáctkou od Shimana a při stejně ozubovaném převodníku byla použita kazeta 11-46.
Při podobné ceně mezi Scalpelem Carbon Si3 a Carbon SE1 je rozdíl ve váze necelých 1,3 kg. Karta se obrací, jak správně tušíte, když se kopec převrátí za horizontem směrem dolů. Tam začíná ta pravá legrace a čím rozbitější terén, tím lépe. K jistotě pomáhají pláště Maxxis Ardent nazuté na ráfky o šíři 26 mm. O bezpečné zastavení není důvod se strachovat, Cannondale nasadil pro tyto účely Shimano XT. Pokud je potřeba ještě více jistoty, máte vlevo na rodlech páčku teleskopické sedlovky RaceFace Turbine.

Jízda po rovině, pokud už roztočíte kola, je téměř k nerozeznání. Změna je u zamykání odpružení. Vzhledem k osazení teleskopem a vzhledem k použití tlumiče Fox Float Performance, který má tři polohy uzamykání, je u Scalpelu SE1 upuštěno od jinak fantastického zamykání Full Sprint remote. Tedy vidle pěkně na noze a k tlumiči se ohnout. I když ne tak proklatě nízko jako u jiných systémů.

Scalpel SE poskytuje mnohem větší pohodlí než Si. Je to samozřejmě větším zdvihem, roli v tom hraje jiný tlumič a poměr přepákování. Tuhost rámu zůstává ukázková a v boční tuhosti si ostatní mohou brát příklad. K vybavení nemám připomínek. Pouze pláště Maxxis Adrent mě neoslnily v podzimním bordelu v podobě měkkého terénu pokrytého listím. Jejich vzorek s větší plochou jednotlivých figur trochu tancoval a chtěl citlivější ručku. Na stejném místě byl schopnější, na vlastním biku nasazený Mitas Hyperion 2,1 vypadající proti Ardentu jako anorektik. Doménou těchto plášťů bude sušší terén a nezaleknou se kořenů a kamenů. Jejich objem dovolí dobrou práci s tlakem a odpovídající přilnavost. Na silnici nejsou limitující.

Tester: Dan Horák

Scalpel Si Carbon s označením SE je kolo, které podle mě v nabídce americké značky Cannondale chybělo. Ne každý očekává od kola nekompromisní odpich a kompromisní řešení obou tlumících elementů. Tím kompromisním řešením myslím hlavně omezení v podobě maximálního zdvihu 100 mm vpředu i vzadu. Na všech frontách úspěšný závodní stroj Scalpel Si je častokrát dovybavován teleskopickou sedlovkou, a to nejen námi víkendovými amatéry, ale co je na pováženou, i profesionálními závodníky. Možnost vyzkoušet si tuto pro mě v nabídce potřebnou novinku byla o to více lákavější.

Po krátkém pátečním telefonátu se Peťan nového es éčka vzdává na víkend v můj prospěch. Ale bohužel jen na víkend. Nezbyl tedy čas ani na lehký tunning. Vyrážím na víkendovou akci do brdských lesů s kolem tak, jak ho dostane do ruky většina kupujících. Možná je to lepší, alespoň si mohu vyzkoušet kolo, jak ho výrobce sestavil se všemi jeho plusy i mínusy. Dostat se na hřeben Brd z Komárova znamená jen jediné. Kopec, kopec a zase kopec. Hodina v táhlém stoupání dovoluje vychytat nastavení posedu, řídítek a řazení, které vždy po prvních kilometrech žádá jemné doladění. Nicméně v tomto případě stačilo jedno zastavení pro malou korekci a po chvilce bylo vše, jak má být.

Geometrii s ergonomií mají inženýři z Cannondale dobře nastavenou již v základu tak, aby padla více méně každému. Plně se s ní po krátké době ztotožňuji. Dlouhý výšlap na Tok dal možnost řádně prověřit nejen mojí zdatnost, ale také schopnost kola přenášet můj aktuálně chabý výkon k posunu vpřed. V tomto ohledu jsem byl spokojen. Jen velmi těžko jsem hledal rozdíl mezi modelem Scaplel XC a Scaplel SE. Zadní stavba je téměř nečinná. Tlumič se pohybuje mezi 5-10 procenty, a to aniž bych použil možnost jeho uzamčení. Trochu vlažnější/línější projev přisuzuji hrubšímu obutí (Maxxis Ardent 29x2,25") a robustnějším ráfkům. V nájezdu do prvního náročného terénu se konečně začínají výrazněji projevovat zásadní rozdíly mezi oběma modely. Kratší vzdálenost mezi sedlem a řídítky mi umožňuje lepší manipulaci s kolem, když se snažím udržet správnou stopu na úzkých kamenitých cestičkách, které jsou dnes pro mě naštěstí suché.

Kratší představec v kombinaci s nízkými vlašťovkami je bezesporu v tomto ohledu velmi přínosnou změnou. Stejně tak si v duchu pochvaluji sériově montovaný teleskop. Nejen to, že se s kolem bez větších rozpaků pouštím do náročnějších sjezdů, navíc při lehkém zasunutí sedla mi přidává na jistotě v místech, kde je potřeba plynule šlapat do pedálů, a přitom hbitě manipulovat s kolem. Zde se nový Scalpel SE cítí jako ryba ve vodě. Leftyna si s radostí vyzobává nerovnosti (je výrazně citlivější než u verze XC) a citelně mi ulehčuje držení ideální stopy. Tuhost a současně excelentní citlivost, kterou vidlice Lefty disponuje, je nepopsatelná. Jasné rezervy jsem pocítil až na rychlých a velmi rozbitých úsecích. Snadno jsem se dostával na její limit 120 milimetrů. Hodně podobně to bylo i u zadní stavby.

Tester: Petr Bureš

Vezmu to ve stručnosti. Scalpelu SE nemám co vytknout, co se týká jízdy do kopce. Geny XC biku v tomto směru nezapře a můj klasický testovací úsek s výjezdem slupnul jako malinu a dokonce jsem nemusel ani vstávat ze sedla. Zadní pružení jsem si ale přeci jenom přitlumil páčkou do prostřední polohy, protože více zdvihu má přeci jenom tendenci se vnímavě dělit s terénem i klikami o podněty, které od nich dostává.

Ideálně se to dá samozřejmě odpozorovat jen na rovné lesní cestě nebo silnici, kde se můžete soustředit na to, jak se pod vámi tlumič pohupuje, nebo nepohupuje v jednotlivých okamžicích. Vlastně až třetí poloha páčky zamezí prakticky tomuto pohupování, které však jak říkám v terénu nevnímáte ani u prostřední pozice.

U Leftyny je to jinak, tam si jednou nakroužíte rychlost tlumení červeným kroužkem na vidli a pak maximálně mačkáte lockout, který funguje spolehlivě rychle, ale za celou dobu testu jsem ho vlastně použil jen jednou, a to ve chvíli, kdy jsem se chtěl jen ujistit že funguje tak, jak má.

Rychlejší let terénem po rovině a z kopce dolů je fajn. O stupeň podkopnutou vidlici vnímám pozitivně, ale zásadní rozdíl oproti běžnému Scalpelu nečekejte. Co se naopak projeví psychologicky asi nejvíc, je přítomnost teleskopický sedlovky. Nevím, jak u vás v lese, ale u mě je teď  po cestách i mimo ně spousta padlejch stromů z nedávný vichřice, takže jejich přeskakování, objíždění a v některých případech i přenášení se neobešlo bez trialových kousků i vyprošťovacích ekvilibristik a tady musím chválit. Ovládání biku je rychlé a přesné, s těžištěm se pracuje jedna báseň a sedlovka většinou nemusí zajet ani do poloviny.

Na druhou stranu větší divočina a vyšší dropy už pro tohle kolo úplně nejsou. Jasně dva centimetry zdvihu jsou znát a jsou super na traily a běžné blbnutí, ale jakmile se dostanete do větších DH eRZet, chce to krotit vášně, protože jinak přijde na řadu v lepším případě lepení po defektu. Nebál bych se na eSÉčko dát širší gumy, klidně 2,4" s měkkou směsí a pak by vám dal Scalpel SE možná ještě o fous zábavy navíc.