TEST: Merida One Sixty 5000

Zábava z kopce, to je oč tu běží

Před nedávnem jsem pár svých prvních pocitů z jízdy na tomto kole shrnul v článku Merida One Sixty 7.5000 - První dojem. Další následné jízdy pak ukázaly, že jsem se v prvních soudech příliš nemýlil. Zkoušel jsem jak tvrdší nastavení, tak měkčí v obou pružících jednotkách a musím říct, že kolo je jednoznačně určeno pro zábavnou jízdu z kopce.

V tomto ohledu dokáže pobrat i hodně velké nerovnosti a zůstat v kontaktu s téměř jakýmkoliv povrchem. Nekompromisní volba sjezdových plášťů je tady naprosto na místě, protože nijak neomezuje jezdce ani v opravdu náročném terénu a zakusuje se a spolehlivě drží stopu, kdekoliv si vzpomenete.

Když tak nad tím přemýšlím, myslím, že pokud by Merida osadila bike lehčími gumami např. od Schwalbe, asi by dokázala srazit váhu kola daleko blíž ke 13 kg, ale to by v tomto případě nebyl vůbec dobrý krok. Celkově totiž Merida dokazuje, že nemá ambice nabídnout nějaký kompromisní stroj, který by uměl od všeho něco, ale ve výsledku nic pořádně. Prioritu jasně dostaly sjezdové a enduro ambice. Proto zde nenajdeme ani páčku lockoutu na tlumiči, která je výsadou až vyšších specifikací použitého tlumiče. Vy tu páčku totiž nepotřebujete, protože primárním cílem je si jízdu na kole užít směrem z kopce dolů a tam vám stačí jediný režim - otevřeno.

S vysokým zdvihem zde perfektně koresponduje kraťoučký představec i položená vidlice s hlavovým úhlem 65,3°. Docela položená je zde i sedlovka, což posouvá těžiště více dozadu a opět upřednostňuje sjezdovou pozici před tou X-Country.

Tady se dostáváme do míst, kde je potřeba upozornit na to, že stošedesátka opravdu nemá nějaké extra stoupací ambice. Jasně, dá se na ní jet i do slušně prudkého kopce, ale počítejte s tím, že vám zadní kolo sežere část vašich sil, protože se zadní stavba permanentně pohupuje a s posunutým těžištěm vzad má kolo poměrně brzo tendenci se ve stoupání stavit na zadní. V rámci běžných kopců těch pár předklonů nad řídítka zvládnete, ale pohádku o tom, jak kolo skvěle sviští prudkými serpentinami na hřeben, kde začíná váš oblíbený trail, bych v tomto případě raději vynechal. Ostatně vždy je něco za něco a o co vás tahle Merida oloupí ve stoupání, bohatě vrátí ve sjezdech, kde překvapí opravdu hladkým a citlivým chodem.

"Sociálnímu" osazení Sramem NX lze snad vytknout jen vyšší hmotnost a horší materiály, jinak funguje celkem obstojně s přesností a komfortem řazení si ale odvážím trvrdit, že zaostává i za výrazně levnějším Shimanem SLX. Malou výhradu bych měl ale ke gumovým ochráncům rámu. Zejména ten chránící řetězovou vzpěru před kontaktem s řetězem jevil známky odlepování ve své přední části relativně po pár kilometrech a to přitom neproběhlo ani žádné tlakové mytí. Obávám se, že pokud si toto místo pro jistotu nepojistí i další majitel stahovacími páskami, dojde časem k masivnímu odlepení, které by mohlo vést až ke ztrátě tohoto důležitého gumového pomocníka, takže si na to dejte pozor.

Nakonec ještě krátká zmínka o sedlovce. Její dodavatel, Firma Tranx-X, ji nabízí jako OEM komponent v několika provedeních, a je proto evidentní, že musí jít o odzkoušený funkční model. Jelikož Merida zvolila osazení 1x11, mohla použít i hodně zajímavou a líbivou variantu páčky ovládající tuto sedlovku umístěnou u levé ruky pod řídítky. Chod páčky neklade žádný velký odpor, sedlovka je naladěna na poměrně rychlé vysunutí, ale přitom s utlumeným dojezdem na konec, takže nestřílí ani není potřeba ji nějak speciálně přesvědčovat, aby zajížděla nebo vyjížděla posouváním se na sedle dopředu nebo dozadu. Vůle minimální, ergonomie perfektní, otázka samozřejmě zůstává co se sedlovkou udělá několikaletý provoz, ale to jsme bohužel vyzkoušet nemohli.