TEST: Merida One Twenty 2019 první svezení

Před pár týdny ho Merida představila jako jednu ze svých hlavních novinek na rok 2019 a my jsme kolo mohli rovnou na místě i otestovat...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš & Merida
TEST: Merida One Twenty 2019 první svezení

Jízdní dojmy

Testovací okruh, který byl v Ruhpoldingu k dispozici pro biky, nebyl nijak extra dlouhý, ale jelikož leží toto městečko v údolí a všude kolem něj se zvedají různě strmé kopce, nejprve jsme museli stoupat. A díky několika opravdu technicky náročným výjezdům, kde jsme se museli vyhýbat nejenom stromům, ale také sloupům místní bobové dráhy, jsme si mohli rychle a snadno ověřit, jak to Merida má se svými vrchařskými schopnostmi.

Posed je na trailové kolo docela dost sportovní. Může za to především hodně nízká hlavová trubka, která jako by chtěla co nejvíce udržet kontakt rukou s terénem. Zatímco ve výjezdu mi tahle poloha vyhovovala a v nejprudších pasážích jsem ji docela ocenil, ve sjezdech jsem kvůli ní musel dávat větší pozor, protože se často moje těžiště přesouvalo nad přední kolo a vidlice tak zbytečně moc zajížděla.

Nakonec jsem se kvůli tomu rozhodl přesunout i druhou ze dvou hlavových podložek pod představec, čímž se výška řídítek zvedla do pro mě optimální polohy, která neznesnadňovala stoupání, ale přitom výrazně zklidnila jízdu z kopce.

Volba velikosti - Jasná

Krátce se zastavím ještě i u volby správné velikosti. Pravidlo postední doby velí jasně - na mých 189 cm je ideální XL. S kolegou s Cykloservisu jsme se ale dohodli, že vezmeme na jednu z jízd L i XL a v terénu zkusíme, jak moc se liší a jestli nám sedne víc větší, nebo menší varianta.

A rozhodování to v tomhle případě bylo naprosto jednoznačné. Nejenom díky kratšímu rámu, ale také vyšší hlavě, jasně vyhrálo XL. Na menším eLku jsem se cítil jako vosa na bombónu a jízda na něm byla celkově taková neposednější. Navíc když si chcete posunout posez co nejvíce vzad, abyste eliminovali kratší rám, začne se bike ve výjezdech o poznání dřív vzpínat na zadní a to vám za těch pár ušetřených deka na menším rámu prostě nestojí :-).

Odpružení

Na prezentaci nám kladli na srdce, jak moc jejich konstruktéři pracovali na funkci zadního odpružení. U Meridy jsem se už dávno zbavil veškerých předsudků souvisejících s jednočepem, protože Merida už mnohokrát dokázala, že umí z tohoto klasického systému dostat neuvěřitelně moc.

Tady byli němečtí konstruktéři postavení před jasný úkol - postavit kolo, které bude stoupat bez zbytečného propružování, jako to umí Ninety Six, ale současně také postavit kolo, na kterém si užijete trail se vším všudy, jako byste pod sebou měli mít One Forty. Devětadvacítka se 120mm zdvihem rámu a 130mm vidlicí je přesně takovým kompromisem. Jediné, co ale musíte udělat pro změnu charakteru biku, je otočit páčkou na tlumiči.

Dokud necháte tlumič otevřený, tak vám Merida nabízí neuvěřitelně aktivní odpružení, které reaguje na sebemenší podnět či nerovnost. Propružování ale nijak zvlášť nepoleví ani při klidné šlapavé jízdě do kopce, kdy pod vámi bude bike pracovat i při silniční vrchařské vložce. Jakmile ale otočíte páčkou tlumiče (pozor, v tomto případě nejde o lockout, ale jen o výrazné utlumení rychlosti), bike se výrazně zklidní a propružování v podstatě skončí.

Otázkou je, jestli by u takto koncipovaného stroje nebylo ke zvážení doplnit minimálně k tlumiči dálkové ovládání z řídítek, které by častější přepínání usnadnilo a zrychlilo. Na druhou stranu je nutné říct, že umístění tlumiče nevyžaduje žádné složité předklony pro to, abyste za jízdy mohli téměř kdykoliv dosáhnout na páčku tlumiče a otočit s ní, kam je právě potřeba.

Jízdní univerzál?

O trailových kolech s podobnými specifikaci se v katalozích mluví jako o univerzálních strojích, které zvládnou to i ono. Ale jak to tak bývá u univerzálů, umí toho sice víc najednou, ale nic opravdu špičkově. Stodvacítka si pohrává sice s myšlenkou pustit to i z drsného kopce a nechat kolo, ať si situaci samo "nějak" vyřeší, ale kvalit výšezdvihových kol prostě dosáhnout nemůže. Na to jí chybí minimálně ještě nějaký stupínek u hlavovky a centimetry v délce. Na druhou stranu s výšlapy i táhlými stoupáními si dokáže poradit lépe, než jsem čekal.

Pro mě osobně si tak tuhle novou Meridu řadím do skupiny jezdivých až maratonských biků, které většími zdvihy přispějí k pohodlí a jistotě jezdce v běžných sjezdových vložkách v rámci českých maratonů. Tvrdit o ní, že je to enduro s menším zdvihem, bych si opravdu netroufl, byť je to s trochou nadsázky pravda, pokud ji srovnáme se stávající generací stodvacítky, která svou geometrií z dnešního pohledu atakuje XC závodní speciály a s moderním pojetím trailového biku toho mnoho společného už bohužel nemá.

Přečteno - 28385x Tagy: testy merida 29 tech2019
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. DoplňkyCamelbak Podium Vacuum - aby vám čaj vydržel horký
    Camelbak Podium Vacuum - aby vám čaj vydržel horký
  2. TechnikaFotogalerie: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
    Fotogalerie: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
  3. Testy - RecenzeTEST: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
    TEST: Trek Supercaliber SLR 9.9 XX AXS
  4. TechnikaFotogalerie: Crussis Legend 68
    Fotogalerie: Crussis Legend 68
  5. Ostatní závodyCape Epic 2024: newbie Petruš a Hník mohou těžit z týmové sehranosti
    Cape Epic 2024: newbie Petruš a Hník mohou těžit z týmové sehranosti
  6. Testy - RecenzeTEST: Crussis Legend 68
    TEST: Crussis Legend 68

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744