TEST: Ridley Kanzo Adventure

Jízdní dojmy

Hned od první chvíle, kdy jsem připravoval materiál o Kanzu Adventure jsem se těšil na to, až ho budu moct vyzkoušet. Důvodů, proč jsem na něj byl tak zvědavý, bylo několik, ale mezi ty největší patřila skutečnost, že je to jeden ze štěrkoletů, který se netají tím, že je to v podstatě horské kolo s berany a žádná rádoby silnička. Design rámu, pecka. Do vidlic se dá dát devětadvacítkové kolo s 2,1" pláštěm a vizáž rámu si můžete významně ovlivnit sami v konfigurátoru a to všechno za rozumný peníz a navíc v dohledném termínu. Prostě snové parametry přesně podle mého gusta.

Proto, když mi zavolali ze zastoupení Ridley u nás, že pro mě mají testovací kus, navíc osazený i novými karbonovými gravel koly od WTB a pár dalšími zajímavými komponenty, okamžitě jsem zajásal.

Časově tenhle test navíc vyšel v těsné návaznosti na možnost svézt se poprvé na novém celoodpruženém Specialized Diverge, takže zajímavých poznatků jsem nasbíral víc než dost, tak pojďme na to.

A začnu tradičně posedem a jízdní pozicí. Ta mě totiž překvapila svou relativně vzpřímenou ale přesto sportovní polohou. Osobně nemám problém s tím, když na gravelu adekvátní velikosti dostanu 190 mm vysokou hlavovou trubku, nebo klidně i vyšší a rozhodně mi nevadí ani pár podložek pod představcem, což byl v ideální kombinaci přesně tento případ. Musím ale dodat, na co jsem byl upozorněn při přebírání kola, že pokud náhodou bych si chtěl kokpit jakkoli přeskládat, snižovat, nebo zvyšovat, bude to znamenat komplikované rozdělání brzdových hadic, protože Ridley vymyslelo, že povede kabeláž nikoli hlavovkou, ale vnitřkem představce a sloupkem vidlice a přeskládat tak klasické podložky pod představcem není činnost, kterou byste chtěli opravdu dělat často :-).

Ale to nebyl naštěstí můj případ, takže jsem kvitoval, že jsem mohl hned po vyložení kola z auta vyrazit na první seznamovačku a stačilo jen doladit výšku sedla na mou gravelovou hodnotu. První dojem z jízdní pozice byl hodně pozitivní, přesto jsem oproti již zmiňovanému Divergi cítil mírně vyšší těžiště a o poznání sportovnější pozici za řídítky zatímco na Spešlu jsem si při jízdě ze sedla připadal více zaklíněn mezi koly a vzpřímen.

Co zde naopak bylo o poznání pohodlnější byl úchop a to díky ergonomicky tvarovaným Ritchey řídítkům s opěrnou ploškou v jejich horní části a také výrazně pohodlnější silnější omotávkou, která mě prostě na podobný typ terénního gravelu pasuje daleko víc než odlehčené "šlupičky" silničních omotávek, aplikované na klasických řídítkách s kruhovým průřezem, na kterých moje karpály dostávají vždy co proto.

Jakmile jsem se vrátil z první seznamovací jízdy, musel jsem udělat jednu korekci v nastavení kola, která se týkala sedla, resp. použité sedlovky. Na testbiku totiž byla moje oblíbená dvoudílná sedlovka Ergon Allroad Pro, která má tu vlastnost, že se nedá srovnávat s žádnou z klasických sedlovek, protože dokáže odpružit výrazně lépe vaší zadnici, díky speciální konstrukci dvou listových pružin, které spojuje v horní části sedlový zámek a ve spodní pak jen malý šroubek, ukrytý v části sedlovky zasunuté do rámu.

Jelikož tenhle systém skutečně funguje a sedlo dokáže pracovat až v nečekaně velkém rozsahu, je potřeba počítat se správnou pozicí (náklonem) sedla. Já ho měl v nezatíženém stavu původně příliš rovně a za jízdy mi tak po chvilce začala vadit příliš zvednutá špička. To spravila malá korekce, kvůli které je ale potřeba vyndat sedlovku, podvolit sedlový zámek společně se spodním fixačním šroubkem, následně vůči sobě malinko posunout polohu oddělených částí sedlovky a zase vše nazpět utáhnout a vrátit do rámu. Napodruhé se mi podařilo najít správnou pozici a mohlo se začít pořádně jezdit.

Tady si dovolím další srovnávací vsuvku týkající se již zmíněného Diverge STR. Kombinace tohoto rámu s Ergon Allroad Pro sedlovkou dává nejvíc komfortnější odpružení, které jsem v poslední době měl možnost jezdit v rámci gravelů s pevným rámem. Pracuje o poznání aktivněji než GT Grade i než Cannondale Topstone, ale na Diverge STR, co se týká rozsahu zadního "zdvihu" přeci jen nemá.

Pokud bych to měl subjektivně popsat, tak fungování zadního odpružení na tomto testovacím Kanzu Adventure mělo blíž k Divergi STR než k Topstonu, ale nutno přiznat, že hlavní podíl na tom měla právě použitá sedlovka, byť rám jí i na pohled za jízdy svou funkčností zdatně sekundoval a svůj díl zásluh na komfortu zde mají rovněž i široké pláště.

Akcelerační agilita byla z mého pohledu skvělá díky karbonovým kolům, ale měla jedno malé "ale" a tím byly zvolené pláště WTB Venture. Přelom babího léta a podzimu totiž znamenal, že na polních ani lesních cestách už nebyl prach, ale často i docela mazlavé blátíčko a na to není Venture vzorek úplně ideální, protože se okamžitě zanese a jakmile potřebujete nějakou oporu ve stoupání po lesní pěšině, moc trakce vám neposkytne.

Na silnici pak padesátková šířka, navíc nahuštěná primárně do terénu nemůže ani náhodou svým zvýšeným valivým odporem konkurovat podstatně užším plášťům a tak jsem se silnicím spíše vyhýbal.

Suché rychlé úseky na polňačkách ale naplno ukázaly největší přednosti tohoto štěrkoletu. Pohodlí, které bike nabídne při rychlém frekvenčním šlapání mě tady opravdu bavilo. Ani občasný průlet dírou, nebo přeskočení z pravé do levé koleje, vyjeté traktorem nebylo nic, co by rozhodilo mou stabilitu. Jen občasným pohledem pod sebe směrem k sedlovému zámku jsem se utvrzoval v tom, jak moc pode mnou sedlovka pracuje a ačkoli přední vidlice s širokým předním pláštěm žehlila také velice slušně, řiťovému komfortu se to rovnat nemohlo.

Další věcí, o které jsem si udělal při testování poznámku, bylo řazení. Zatím jsem totiž pokaždé, když jsem na gravelu dostal bezdrátový Sram AXS jezdil na kombinaci silničních pák a bikové přehazovačky s minimálně padesátizubovou Eagle kazetou, ale tady byla speciální gravel verze Rivalu označená jako XPLR a to znamenalo nejenom jinou menší přehazovačku, ale také "rozumnější" gravelové napřevodování. Použitá dvanáctková XPLR kazeta totiž nabídne rozsah pastorků 10-44 z. což znamená, že prvních pět pastorků je jemněji poskládáno a lépe se tak volí nejčastěji používané převody. Za mě hodně zásadní a velké plus XPLR komponentů a to, že zde chybí obludně lehké převody z bikového Eaglu mi absolutně nevadilo, protože nejlehčí převod 40/44z. u gravelu stačí ve většině situacích naprosto s přehledem.

Jakmile jsem se s kolem trochu sžil a získal představu o tom co všechno si na něm v terénu můžu dovolit, naplánoval jsem si schválně jednu delší trasu, která vedla kolem nových trailů Mayrau, abych zkusil, kde je hrana terénních schopností tohoto štěrkoletu.

Přiznám se, že nepatřím mezi skalní příznivce gravelů, kteří pravidelně brousí na svých štěrkoletech bikeparky, aby všem ukázali, co všechno na nich ještě jde sjet, ale přitom v duchu věděli, že na sjezďáku, nebo enduro biku je to na stejném místě zážitek úplně v jiném levelu. Proto jsem zvolil návštěvu "dětských" trailů, na kterých jsem před tím na kole sice ještě nebyl, ale představu o jejich náročnosti jsem měl a seznal, že na gravelu by měly být v pohodě hratelné.

Původně jsem zamýšlel, že prubnu jen lehkou modrou část trailů, ale nakonec jsem si obkroužil u "Majrovky" komplet všechno a až na pár míst, kde bych po překlopení horizontu uvítal teleskopickou sedlovku pro přeci jenom větší jistotu na brzdách, jsem všechny klopenky i protisvahy a tobogány s tímhle Kanzem odpanil s prstem v nose a potvrdil si tak můj původní předpoklad, že se od klasického hardtailu moc lišit nebude.

Čím déle jsem na tomhle Kanzu jezdil, tím víc jsem si kladl otázku kam ho zařadit, s čím ho ideálně srovnat a kdo je pro něj ideální cílovou skupinou. Možnost osadit ještě širší pneu, než které jsem jezdil v testu mě utvrzuje v tom, že úzké pláště si sem uživatel tohoto kola dávat primárně nebude, nebo jen v rámci druhého páru zapletených kol v případě, kdy bude chtít kolo využívat třeba jako dočasnou tréninkovou silničku. Cílovka tak z mého pohledu může být klidně třeba sjezdař, nebo endurista, který chce druhé kolo na výlety nebo najíždění kilometrů. Hodně velká příbuznost tohoto štěrkoletu s horským hardtailem sice mnohým nebude dávat smysl, ale na druhou stranu může být vítanou alternativou pro jiné a přesně o tom dnes gravely jsou.