TEST: Rock Machine Blizzard INT e70-27+

Připoutejte se prosím, další stanice Trutnov Trails, a to na celoodpruženém elektrobiku od Rock Machinu...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš, Jiří Bureš
TEST: Rock Machine Blizzard INT e70-27+

Jízdní dojmy na TT

Zažít jízdu na tomhle elektrobiku jsem chtěl v různých režimech. Někteří majitelé ho budou využívat jako dopravní prostředek po silnicích a lesních cestách, byť je to bike předurčený pro enduro řádění, kdekoliv se vám to namane, nejlépe na k tomu speciálně postavených místech. Proto jsem si ho s sebou vzal na jeden prodloužený víkend na Trutnov Trails, abych se přesvědčil o tom, nakolik a jestli vůbec dokáže znechutit tahle těžkotonážní motorka jízdu mně a případně i mému okolí, které pochopitelně ebiky nedisponovalo.

První postřeh, resp. výsledek diskuse na terase našeho ubytování byl : "To bych teda nechtěl dávat na střešní nosič." No, pravda, vlastně ani nevím, jestli by to šlo, protože masivní spodní rámový ingot je tak obrovský, že si nejsem jistý, jak bezpečné by bylo jeho uchycení i v nejlepším Thule držáku. Jinak vyzvednout 25kg bike do výšky pěti metrů by asi šlo, jen to nechcete dělat moc často a rozhodně je lepší si k tomu přizvat raději kolegu a nemít vysoké SUV :-).

Opravdu velká masa materiálu, která vás udeří do oka při první seznamovačce s bikem vyvolává od počátku pocit, že zkrotit ji nebude žádná sranda, ale jakmile na bike nasednete, vlastně vás až trochu překvapí, že ona masa hliníkové slitiny, mědi, lithia a dalších kovů, které se v tomto biku ukrývají, není až tak velká, jak jste čekali.

Jelikož jsem velkej kluk, risknul jsem to a vzal si do testu největší velikost XL. Z fotek to poznáte hlavně na celkem dlouhém prodloužení sedlové trubky a jejím zpevnění nad rámec hodně položené horní rámovky. Rock Machine, podobně jako některé další značky, totiž velikost rámů opticky diferencuje především jejich délkou, protože konstrukce uchycení zadní stavby vyžaduje ponechat horní čep vždy na stejném místě sedlové trubky a tento bod určuje i průsečík sedlové a horní rámové trubky. Samozřejmě že se mění délka přední části rámu, ale sloping a standover je prakticky stejný pro všechny velikosti a to znamená, že i u největších velikostí dostáváte opravdu luxusní prostor pro manévrování koleny nad rámem.

Ačkoliv šlo o velikost XL, necítil jsem se na biku nijak moc natažený. Dokonce musím říct, že mi bike přišel až mírně krátký, tedy v závislosti na mých očekáváních směrem k označení XL.

Naladit a vyrazit

Před tím, než někam vyrážím, se vždycky snažím poladit odpružení tak, aby reflektovalo charakter plánované jízdy. Tady do téhle procedury vstoupila skutečnost, že vzadu má tenhle bike pružinový tlumič. Mimochodem, další indicie toho, že sedmdesátku stavěli produkťáci v Rock Machinu s cílem využít zdvihy na maximum. Pocitově akceptuji pětsetpadesátkovou tuhost pružiny bez jediného problému. Do vidlice foukám obligátních 115 jednotek a pumpičku na tlumič vracím do batohu, který házím na záda. Určitě ještě bude potřeba dolaďovat.

Od ubytka to máme na vrchol asi tak čtvrthoďku mírného bzučení STEPSu s tím, že nedorážíme na start stoupáku nedaleko základny, ale na druhou stranu na konec první sekce koziček. Po loukách je to docela nuda, žádné výzvy typu boostuj a toč tam nejsou, a proto prvotní zážitek z výjezdu kořením občasným vypínáním pohonu, abych se ujistil v tom, že moje forma je výborná, protože i s mastodontem s mrtvou hmotností čtvrt metráku dokážu bez problému držet tempo s mými analogovými soupeři.

Když si odmyslím onu nadváhu, musím říct, že šlapat na tomhle kole i v okamžiku, kdy by vám z nějakého důvodu došla baterie, jde. A jede to i celkem použitelně. V duchu myslím na Jardu Jágra a jeho tréninky s olověnou vestou a dávám si předsevzetí, že dneska tu baterku budu teda fakt ještě šetřit :-)

Střih, teď se krátce musím zmínit ještě o skutečných výjezdových schopnostech tohoto biku. Ty jsem zkoušel několikrát na různých místech i mimo TT a čím déle jsem tenhle bike testoval, tím víc jsem se odvazoval. Stavba rámu spolu s elektromotorem a stepsovým boostem totiž nabízí spolu s 2,6" pneumatikami takové stoupací schopnosti, že abyste museli zastavit a říct, že dál už to prostě nejde, museli byste narazit na skálu nebo opravdu brutálně příkrý svah.

Cokoliv jsem kdykoliv považoval za limitní výjezd, kde občas zkouším, jak se ten který rám chová, s tímhle Blizzardem mnohdy vyjedu s prstem v nose. Absolutní grip obou kol a ani náznak zvedání předního kola dává prostor k úvahám nikoliv jestli, ale jak rychle jste schopni daný stoupák vyjet.

Samozřejmě že jsem musel vyzkoušet, jak si eBlizzard dokáže poradit i s kompletním Panským stoupákem. A to tak, že na maximum. Jednu jízdu jsem proto věnoval stoupacímu sprintu a řeknu vám, že výsledek mě docela překvapil. Normálně na pohodu ho jezdím kolem dvaceti minut. Na Stravě mi to ukazuje osobák 16:39 min., ale na tomhle elektrobiku jsem ho dal 7:58 min, což je skoro o minutu míň než aktuální KOM Tomáše Paprstky. A to se musím přiznat, že jsem musel ještě dvakrát zpomalit kvůli předjíždění v prostření pasáži, takže odhaduju, že by se dalo dostat ještě minimálně o 10 sekund dolů, no mazec. Pravda je, že moje průměrná tepovka mohla být klidně kolem 160 a v některých zatáčkách jsem měl co dělat, abych se udržel na trailu, jak jsem do nich rychle přilít.

Sečteno a podtrženo váha biku ve výjezdech příliš roli nehraje, protože vám ji snadno pomůže eliminovat nadměrný výkon pohonu. Pláště drží jako přikované, a abyste se dostali do prokluzu zadního kola, museli byste udělat buď nějakou jezdeckou chybu, nebo schválně přesunout těžiště víc dopředu a pořádně zabrat.

Pozor na sílu

Zejména ve výjezdech, resp. v místech, kde se z rychlého sjezdu dostáváte do prudšího výjezdu, je potřeba dávat pozor na to, jaký převod máte zařazený. Systém mechanického řazení totiž nefunguje chytře jako Di2, které vyšle při řazení motoru signál a ten ubere na síle. Pokud mechanicky v tahu přeřadíte o více pastorků STEP,S to v tomto případě nepozná a pošle na zadní kolo maximální krouťák. Ten pak může v krajních situacích klidně ohnout zub na pastorku nebo přetrhnout řetěz, v ostatních případech se to pak neobejde bez dramatického zacvakání a následného přeřazení. V tomto ohledu to má Sram pořešeno lépe, když omezuje řazení o maximálně jeden pastorek na jedno cvaknutí páčky.

Sjezdy = posilovna výhodou

Traily na Trutnov Trails nejsou vysloveně sjezdové. Není na nich mnoho míst, kde byste dokázali pravidelně zavařit brzdy. Nicméně je zde opravdu hodně zatáček a různých povrchů, kde se dá zkoušet s kolem všechno možné, a to včetně dropů a sjezdů velkých šutrů nebo fakt utažených zatáček.

No a to už není úplně ta pravá káva pro elektrobike. Nicméně když už jsem se jednou rozhodnul, že to prubnu, chtěl jsem se do toho položit fakt pořádně, takže jsem dva dny nedělal nic jiného, než si zvykal na neobvyklou masu materiálu, úplně jinak velké odstředivé síly, a přitom zajímavou jezdivou geometrii, která tomu všemu nakonec dala punc docela slušné zábavnosti i jistoty.

Tedy o té zábavnosti směrem dolů musím uvažovat přísně pouze v souvislosti s tím, že jsem vydržel a během testování ani na chvilku nevyzkoušel, jak by se mi jelo na klasickém neelektrobiku. Jedině tak jsem sám sebe mohl postupně přesvědčit o tom, že třeba techničtější perníkový trail, plný zatáček i hrabankových úseků se mi napodruhé začínal zdát, jako bych ho ani nejel na ebiku.

Rovnější úseky na Blizzardu bike polyká jako nic. Pravda, citlivost vidlice bych si dokázal představit větší, ale ono je to u takto těžkého biku složité. Když vidlici podfouknete, tak se vám noří při brzdění do zdvihu a nedělá to dobrotu. Když ji nafouknete tak, aby na menších nerovnostech ve sjezdu tolik nezajížděla a brala jen větší rány, je to lepší co do jízdní jistoty, ale v rukou cítíte terén daleko víc, než kdybyste jeli stejnou pasáž na normálním biku. Tak to prostě je a vždycky bude.

A to samé platí i určitý pocit setrvačnosti, se kterým se prostě musíte naučit žít. Pokud se chcete na kole víc odvázat, musíte víc předvídat, přemýšlet a být o kousek rychlejší v ovládání kola zejména v okamžiku výraznější změny směru jízdy. Překlopit bike do následné zatáčky totiž zabere nejenom více síly, ale i času, a i když už s tím počítáte a učíte se s tím žít, stále je to něco, co ovlivňuje celkem zásadně váš jízdní styl.

Samostatnou kapitolou jsou pak skoky nebo jakékoliv zvedání kola. Pokud jde jen o drop, kde seskakujete z kamene dolů, tak to ještě takový problém není, ale pokud se rozhodnete dát třeba bunny hop přes padlou kládu, výrazně doporučuju si to na ebiku nejdřív vyzkoušet nanečisto, než se do něčeho podobného pustíte doopravdy. Ono totiž dostat tenhle bike do vzduchu vlastní silou není sranda, vyžaduje to jak jezdecký um, tak i celkem dost síly vynaložené správným směrem. A věřte mi, že nechcete aby motor dostal ránu od padlé klády do spodního plastového krytu, protože to může udělat docela dost velkou neplechu.

Jak to chodí?

Zatímco u klasických biků se hodně řeší, jak moc zadní stavba při jízdě propružuje a při šlapání požírá energii, u elektrokol tahle vlastnost zdaleka tak nevadí. Naopak bych řekl, že tady se očekává, že bude zadek spíše aktivnější, aby pobíral jak menší, tak větší nerovnosti a způsoboval tím svému majiteli pocit jistoty a maximálního pohodlí, zatímco o vše ostatní se postará pohonná jednotka. Virtuál od Rock Machinu je tady naladěn přesně tak, jak bych očekával. Pružinový tlumič ho v tomhle ohledu posouvá ještě dál, a ať jsem hledal jak jsem hledal něco, co bych mu chtěl vytknout, tak jsem nic nenašel.

Komponentové postřehy

Na závěr pár postřehů ohledně výbavy. Do letoška byly ke STEPS E-8000 pohonům dodávány ovladače v podobě Di2 páček, tedy podřídítkově dvoupáčky, jejichž svébytnou logikou se pohon ovládal. Od letoška přišlo Shimano konečně na to, že v jednoduchosti je síla a připravilo nový dvoutlačítkový ovladač, který je zásadně menší, podle mě i ergonomičtější a současně i levnější, takže všichni mohou být spokojeni. Musím říct,  že se mi s ním STEPS ovládá daleko lépe a hlavně je zde konečně možnost použít normální spodní páčku pro teleskopickou sedlovku, hurá!

Musím se přiznat, že základní verze Rock Shox Yari RC mi jindy docela nevadí, ale tady mi přišla taková příliš nemastná neslaná, pomalá a necitlivá a to jsem ji zkoušel několikrát nastavovat v různých situacích, abych se opětovně utvrzoval v tom, že na tomhle kole prostě zadnímu tlumiči nedokáže smysluplně sekundovat a je tak jedním z jízdních kompromisů, které do určité míry omezují větší rozlet tohoto biku.

Naopak pochválit musím pláště. 2,6" WTB Vigilante; jsou sice traktoroidního charakteru, ale přesně ten tomuhle kolu sedí, a dokonce je to jeden z opravdu mála případů, kdy jsem ochoten přiznat, že je zde lepší volbou průměr 27,5" a ne 29".

Sedlovce není příliš co vytknout. Vlastní produkci dnes využívá kdekdo a Rock Machine tak není žádnou výjimkou. Bike už měl něco za sebou, přitom vůle sedla nebyla nijak zásadní a zdvih 150 mm byl také zcela postačující, i když na tomto typu kol dnes už u XL velikostí vídáme často 170mm verze. Občas se jí sice nechtělo moc nahoru a musel jsem jí pomoct, ale kdybych nebyl línej, asi bych to zvládnul nějak poladit. Pochválit musím subtilní, ale ergonomickou páčku, která pracovala spolehlivě a bez větší vůle.

Co se týká brzd, tak tady musím říct, že jsem se nedostal vlastně pořádně k tomu je vyzkoušet na maximum. Opravdu dlouhý náročný sjezd jsem na nich neabsolvoval. JIsté je, že na ebiku prostě nejen pocitově brzdíte déle, protože větší setrvačnost vám nedovolí zastavit na pětníku. Čtyřpístky od Magury mají ale dostatek síly na to brzdit pouze jediným prstem a opravdu nevím, jak dlouho bych musel stát na brzdách, abych musel použít i druhý.

Dojezd vás nezajímá

Zákazníci se u elektrokol rádi ptají na dojezd a výrobci jim na to odpovídají různě. Někteří fabulují s hodnotami 80 až 120 km, jiní tuto hodnotu raději vůbe neuvádějí, protože vědí, že je hodně zavádějící. Já s oblibou říkám, že dojezd je v mém případě 20-80 km, a pokud se budeme bavit o dnes nejběžněji používaných bateriích s kapacitou 500 Wh, tak vám to jsem schopen v podstatě na všech elektrokolech i prakticky dokázat.

Tak například jeden kompletní výjezd po Panském chodníku na TT s plným Boostem dokáže při pořádně rychlé a silové jízdě ubrat jeden dílek baterky, a to za předpokladu, že bude mít jezdec plus mínus 95 kg včetně báglu s vodou. Na druhou stranu stejný dílek baterky může stačit i na tři výjezdy stejného místa, pokud tedy bike přepnete do úsporného módu a ze sebe naopak uděláte adekvátně trýzněnou fyzicky trénující osobu :-). Po necelých 40 km na TT vám tak může zbývat klidně víc než polovina baterie, nebo můžete skončit totálně vybití už při třetím jízdě. Všechno to záleží na tom, jak svůj elektrobike budete využívat, a samozřejmě i na tom, jak velcí / těžcí jste.

Přečteno - 5772x Tagy: testy rock machine shimano elektro
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeVIDEO: Superior XF Trail X2
    VIDEO: Superior XF Trail X2
  2. Tech newsCannondale představuje silniční ebike SuperSix EVO Neo
    Cannondale představuje silniční ebike SuperSix EVO Neo
  3. Tech newsChystá Shimano opravdu vlastní převodovku?
    Chystá Shimano opravdu vlastní převodovku?
  4. PreviewCZE Enduro elitní bikecheck
    CZE Enduro elitní bikecheck
  5. DoplňkyTEST: Fenix BC21R V2.0
    TEST: Fenix BC21R V2.0
  6. OstatníPříběh CRUSSIS: Od prázdného stolu až po pevné místo na trhu elektrokol
    Příběh CRUSSIS: Od prázdného stolu až po pevné místo na trhu elektrokol

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744