TEST: Trek Fuel EX vs. EXe díl druhý

Americký Trek si dal opravdu hodně záležet na tom, aby vytvořil novou rámovou platformu jak pro klaisický bike, tak pro elektrobike, která bude mít až na několik detailů totožnou vizáž, geometrii a co možná nejpodobnější jízdní vlastnosti.

Podrobné představení obou kol a jejich specifikací jsme udělali minulý týden v prvním díle.

TEST: Trek Fuel EX vs. EXe díl první

Jediné, co od sebe obě kola odlišuje, je zástavba elektrického pohonu a nějaká ta hmotnost navíc u elektrické verze. Jelikož jsme měli k dispozici pro test v obou případech nejvyšší modely těchto kol, tak můžeme s klidem v duši konstatovat, že co do výbavy obou modelů už není prakticky co zlepšovat.

Pár slov ke komponentům

Zásadnější rozdíl v tomto směru spočívá v osazení odlišného odpružení, kde elektrická verze láká na speciální AirWiz jednotky Rock Shox, které společně s TyreWiz čidly na kolech monitorují tlaky jak v kolech, tak v odpružení. Přiznám se, že tohle přesně jsou věci, které jsou sice zajímavé, ale na kole bych je úplně mít nemusel. Raději bych se obešel bez dalších čtyř baterií a ušetřil tisíce na ceně a desítky gramů na hmotnosti, ale chápu, že si Trek řekl "když už, tak ať" a nabouchal sem maximum elektriky, co šlo. Mimochodem, znáte nějaký jiný ebike, který by na sobě vozil celkem 7 baterií? A pokud si na kolo dáte na zimu ještě světla, zaokrouhlíte tím jejich počet na 10 :-). Pro upřesnění jen dodávám, že ačkoli je zde osazena AXS přehazovačka série XX1 Eagle, je díky speciálnímu adaptéru drátem napájena z baterie kola a vlastní baterii tak nemá.

Když už jsem začal úvahami o rozdílech ve výbavách obou kol, tak musím ještě zmínit dvě věci. Zaprvé pokud bych si měl vybrat, tak bych volil odpružení od Foxu. Pocitově i prakticky mi prostě sedělo o chloupek lépe, a když k tomu připočtu přeci jenom i lepší image a v tomto případě i barevně lépe ladící vizáž s rámem kola, volba by to byla jasná. Zadruhé musím smeknout a pochválit volbu brzd. Vyladěné a zajeté Cody, které tady byly, chodily a brzdily naprosto úžasně a hodně jedovatě, až jsem si z počátku párkrát říkal, že by se mi hodilo nedávno testované ABS. O precizním fungování bezdrátového XX1 AXS řazení se snad nějak zvlášť ani nemá cenu vyjadřovat, naopak jsem byl mírně rozladěný z AXS Reverb sedlovky. Tedy ne že by neteleskopovala, jak má. Naopak. Fungovala v obou případech perfektně a hladce, jen mě překvapilo, že pokud jsem ji nechal v zasunuté pozici a následně potřeboval kolo za sedlo zvednout, vysouvala se a nedržela aretaci.

Jízdní posed a geometrie

Oba testované biky jsou si ohledně geometrie hodně blízko, i když úplně totožné nejsou. V obou případech zde ovšem platí obecný trend, který posouvá jezdcovo těžiště ze zadního kola více do středu a pocitově tak trávíte většinu technických úseků více nad řídítky. Bike přitom ale rozhodně není nijak vratký a neposedně snažící se vás shodit. Naopak, položená vidlice tady spolehlivě vede směr i v případě, kdy jste nad řídítky.

Dlouhý rám umožňuje v daleko větší míře volit správné umístění vašeho těžiště posouváním vpřed či vzad a o dostatek prostoru pro kolena se tu stará prohnutá, hodně nízko položená sedlová trubka.

Osobně mám raději kola s výše umístěným úchopem, tedy konkrétně stackem. Trek se v tomto ohledu drží poněkud střídmých preferencí a nízkých hlavových trubek, takže pokud si kolo bude kupovat i nějaký movitý důchodce, nebude možná úplně spokojený s možnostmi nastavení výšky řídítek, protože představec tady nevymění a pět centimetrů podložek pod představec nedá.

Pokud bych to měl shrnout, tak geometrie tady není dělaná pro výletníky a cestovatele, ale pro bikery, kteří vyhledávají sportovní jízdu a adrenalin. Níže umístěná řídítka dovolí perfektní čtení stopy, naopak hodně kolmá sedlovka zajistí spolehlivé vyšlápnutí téměř jakéhokoli brdku bez potřeby zaujímat krkolomné předklony a ekvilibristiku s posouváním na špičku sedla.

Obě kola se co do geometrie chovají v podstatě identicky. Motorová verze má totiž stejně dlouhou zadní stavbu jako verze neelektrická, takže zatáčení i sjezdy nebo naopak rychlé speed úseky jsou pocitově na obou kolech stejné.

Specifika EXe elektrické verze

Trek pro svůj nejnovější ebike nezvolil žádného z tradičních výrobců, ale vsadil na vlastní vývoj v kooperaci s průmyslovým specialistou, konkrétně firmou TQ, která má zkušenosti z výroby průmyslových robotických systémů. To má své výhody a samozřejmě i nevýhody, nicméně z pohledu funkce, vlastností a vizáže se musím přiznat, že jsem nedokázal najít žádné zásadnější mínus.

Jelikož je Fuel EXe koncipován jako tak zvaný lehký ebike, který sází na menší točivý moment a menší baterii, dokázali konstruktéři minimalizovat samotný pohon natolik, že nelimituje ani kinematiku zadní stavby, ani délku zadní stavby a její světlost vzhledem k použitým plášťům. Ostatně prostor mezi zadním kolem a pohonem, podívejte se sami, jak vypadá.

Samotné ovládání pohonu nemůže být jednodušší a v podstatě připomíná dvoutlačítkový ovladač Stepsu, kterým se přepíná mezi jednotlivými režimy dopomoci. A v jednoduchosti pokračuje i jejich odstupňování, které v podstatě nastavuje výkon jednotlivých režimů tak, že nejslabší vám přidá maximálně 100 W, prostřední už dává znatelně víc, konkrétně 200 W a nejsilnější režim pak umí doplnit 300 W k vašemu výkonu, ovšem pouze tehdy, když se ani vy nebudete flákat.

V tomhle ohledu mě při testování hodně bavilo obě dvě hodnoty výkonů průběžně sledovat. Trek totiž v rámci integrovaného displeje v horní rámové trubce umožňuje v rámci jedné z přepínatelných kombinací hodnot sledovat kromě kapacity baterie právě aktuální výkony jak jezdce, tak kola a vy tak své pocity z toho, jak moc kolo pomáhá v jakých situacích, můžete srovnávat s realitou přesných hodnot. Samozřejmě, že i tady hraje roli správná kadence, potažmo zařazený převod.

Čistě teoreticky, pokud byste dokázali šlapat na maximum a na maximum využívat i sílu pohonu, vydržela by vám baterie něco přes hodinu jízdy. Jenže to je samozřejmě v reálu neexistující situace, protože ve sjezdech pohon zdaleka na maximum nejede a na rovnějších úsecích většinou zase pojedete rychleji než 25 km/hod, takže se vám pohon zcela odpojí, takže fakticky se bavit u tohoto kola o dojezdu je vlastně podobné jako se bavit o dojezdu běžného ebiku s šestistovkovou baterií, protože je tu vlastně vše nastaveno tak, že méně síly potřebuje méně energie a ve výsledku tím docílíte menší hmotnost, ale nikoli zásadně kratší dojezd. Proto si nemyslím, že by bylo potřeba si na tenhle bike připojovat bateriový extender, protože pak byste zabili výhodu nízké hmotnosti a získali sice delší, ale v praxi prakticky nevyužitelně dlouhý dojezd.

Pokud bych měl nějak blíže popsat jednotlivé režimy, tak jednička je "šolichačka", která ale rozhodně není tak slabá, že by sotva eliminovala hmotnostní handicap kola. Dvojka úplně stačí na většinu výjezdů jako dopomoc, která zkrátí výjezdy a zrychlí vaši tepovku. No a nejsilnější trojka mi dává největší smysl, pokud chcete využít svůj čas na maximum. S trojkou se totiž budete pohybovat většinu času na hranici své tepovky a stoupací kilometry se budou v průměrných rychlostech pohybovat minimálně kolem 20 km/hod, spíš výš.

Maximální ticho

Mnoho let poslouchám na prezentacích novinek superlativy ať už co se týká vlastností a schopností jednotlivých pohonů pracovat plynule, okamžitě reagovat, zvyšovat dojezdy nebo rychle akcelerovat. Nejednou jsem se musel některým proklamacím smát v okamžiku, kdy jsem čekal cosi a onen pocit se buď vůbec nedostavil, nebo se dostavil, ale v poněkud jiné podobě. Hodně kontroverzně v poslední době třeba vnímám různá tvrzení, jak moc se podařilo snížit hlučnost pohonů, obzvlášť když posléze zjistím, že se pak může výrazně lišit i u úplně stejného motoru jen v rámci jiného kusu. Možná právě proto jsem nečekal, že by na tom nový pohon od TQ mohl být tak dobře.

Trek se navíc ani nijak vehementně nesnažil promovat tuhle vlastnost a podezírám ho z toho, že si ji nechal schválně pro odborné testery jako překvapení hraničící téměř s wow efektem. Za mě je totiž TQ pohon absolutně nejvíc tichým pohonem, který jsem měl kdy možnost testovat. Jasně, jde o slabší pohon s menším točivým momentem, který z logiky věci prostě bude tišší vždy, ale tenhle je tišší výrazně a co víc? Je tišší i než nová Fazua, Specialized SL, nový Bosch nebo utlumené Shimano EP8 RS. Pokud šlapete plynule, není téměř slyšet. V maximálním zápřahu v nejvyšším režimu dopomoci sice bzučení postřehnete, ale jeho úroveň je znatelně nižší než u jiných pohonů. Nevím, jak toho v TQ docílili, ale je to pecka.

Pár výhrad k elektrice

Ačkoli se přiznám, že jsem byl z vlastností tohoto kola opravdu nadšený, neodpustím si pro změnu zmínit dvě věci, které mě naopak na tomto ebiku štvaly. Obě souvisejí se zobrazovacím displejem. Ten totiž využívá zřejmě nějakou atypickou obnovovací frekvenci, a ačkoli je bez problémů čitelný jak ve dne, tak i v noci, bíle prosvětlené info při přepínání jednotlivých obrazovek mění svou intenzitu. Částečně to souvisí s druhou výhradou, totiž, že přepínat hodnoty na displeji můžete pouze stiskem tlačítka, umístěného nad samotným displejem, což za jízdy není úplně ergonomický způsob, obzvlášť když potřebujete tlačítko stisknout několikrát pro nalezení správné kombinace hodnot. Stačí i malý dotek displeje mimo tlačítko nebo v jeho blízkosti a čárky, informující o úrovní nabití baterie jako by ztmavnou a stejně se chová displej po celé své ploše. Ano, pokud na displej nesaháte, tak tuto jeho vlastnost nezjistíte, nicméně na ebiku, který bude vystavován venkovním vlivům a opakovanému mytí, bych očekával poněkud odolnější displej.

Na kole jsem v jednom případě absolvoval i poměrně dost deštivou vyjížďku, nicméně žádný problém s elektroinstalací nebo nateklou vodou "někam" s následným omezením funkčnosti jsem nezaznamenal a to jde většinou o jednu z nejčastějších vad, které provázejí obecně elektrokola, provozovaná v opravdu nehostinných podmínkách.

Který je lepší a pro koho?

Tenhle srovnávací test vlastně ani srovnávacím být neměl. Původně to totiž vypadalo, že se obě kola nepodaří kvůli rozdílným termínům jejich prezentací dostat společně na porovnání, jenže ono se to nakonec podařilo, a tak jsem začal o testu přemýšlet jinak. V popisech a studiu technikálií jsem hledal společné i rozdílné znaky. V praxi jsem na stejných místech ve stejné dny testoval, jak moc a v čem se chování obou kol liší abych během celé doby, co jsem měl obě kola k dispozici mohl přemýšlet o tom, v čem je které z nich dobré a v čem naopak propadá.

Proč Fuel EX?

A začnu u neelektrického Fuelu EX. Přiznám se, že když se mě někdo zeptá, jaký bike od Treku bych si koupil, tak zhruba poslední dvě generace odpovídám, že jednoznačně Fuel EX. Jde totiž o hodně univerzální jezdivé kolo, se kterým bych se nebál jet klidně Krále Šumavy, nebo naopak jet si zablbnout do Rychlebek nebo na Trutnov Trails.

Nový Fuel EX v tomto ohledu sice nezklamal, ale svým posunem více k Allmountain bikům už přeci jenom maličko limituje své maratonské schopnosti, agilitu a závodní ambice, pokud se to takto dá nazvat, dobrovolně přenechává kolegovi Top Fuelovi, který tak z části přebírá jeho roli. Drsnější široké pláště a 150mm vidlice a v neposlední řadě i schopnější tlumič s expanzkou a odolněji postavený rám prostě přidávají na váze kola a tím ho i celkově zpomalují, nebo jinak řečeno, podílí se na jeho lenosti.

Naopak nová geometrie posouvá Fuel EX o poznání dál v případě technických úseků a enduro pasáží. Tady se naplno projeví jeho schopnosti, které opět potvrzují snahu Treku nabídnout jezdci více adrenalinu spolu s vyššími rychlostmi. V tomto ohledu jsem zkoušel i rozdíl v tom, jak se projeví změna nastavení progresivity tlumiče poté, co změníte jeho pozici spodního uchycení. Rychlejší nástup tuhnutí na konci zdvihu byl znát překvapivě znatelně, nicméně jelikož jsem opakovaně nemusel dropovat z vyšších lávek, nakonec jsem tlumič vrátil zpět do méně progresivnější polohy, která jako by nabízela více komfortu a přitom jsem rozhodně nemusel bojovat s rizikem opakovaných dorazů.

Změnu hlavového úhlu jsem nezkoušel, protože jsem neměl k dispozici patřičné příslušenství, nicméně i tak byla vidlice na můj vkus pro moje potřeby položená dostatečně a nedokážu si moc představit, že bychom se za tři roky bavili o tom, že se její defaultní úhel ještě dál snižuje.

Celkový dojem z analogového Fuel EXu je takový, že by mi nevadilo, kdyby byl o chloupek lehčí, ale nadchlo mě, co všechno s ním dokážu sjet a jak v klidu při tom být. Pravdou je, že nejsem z designového hlediska příznivcem zbytečně komplikovaných rámů, kde je více materiálu, než je nutné, a tady najdete hned dva trojúhelníky navíc oproti klasice. Oba z nich ale mají svůj důvod a plní úkoly jim dané, takže nad tím jsem ochoten přimhouřit oko, byť se mi v tomto ohledu líbí designově víc předchozí generace tohoto rámu.

Dost by mě v tomto ohledu zajímalo, kam se posune budoucí generace modelu Slash, protože právě k vlastnostem tohoto endura se nový Fuel EX dost přibližuje, ale to už je téma pro zamyšlení někdy v budoucnosti. Pozicovat tento Fuel EX do role enduro kola rozhodně nechci, nicméně naprosto souhlasím s tím, že díky různým možnostem nastavování si ho můžete uzpůsobit podle toho, co vám vyhovuje nejvíce, případně si jeho charakter přizpůsobovat podmínkám, do kterých jdete právě jezdit. V tomto ohledu je to posun jak od předchozí generace, tak i oproti elektrifikované verzi, která tak širokou škálou různých nastavení nedisponuje.

Proč Fuel EXe?

Nový Fuel EXe má hodně blízko k jeho neelektrickému vzoru. Jízdní vlastnosti a schopnosti biku v terénu jsou si hodně blízké. Hlavní odlišností je tu elektrická dopomoc, která přináší hodně a omezuje jen poměrně málo.

Rozdíly, týkající se elektrického pohonu, jsem testoval nejenom s ohledem na vlastní dopomoc a jejích úrovní, ale také přechodu mezi zapnutím a vypnutím a také jízdu úplně bez dopomoci. U těchto slabších lehkých pohonů je totiž zajímavé, jak se snaží opravdu minimalizovat znatelnou změnu, která přichází při zapnutí, ale také vypínání pohonu. Zatímco například u konkurenčního pohonu Fazua dojde k malému cvaknutí, když se pohon spustí, u TQ je start motoru tichý rychlý, a přitom tak plynulý, že ačkoli cítíte, jak je najednou jízda lehčí, nejste s to říci, v jakém okamžiku se pohon připojil.

Podobně, bez znatelného vypínacího škubnutí, to probíhá také v případě, kdy při šlapání překročíte hraniční maximální rychlost, při které se pohon odpojí. Jelikož v tomto případě jde většinou o rovnější úseky, kde pořádně dupete do pedálů, tak si téměř nevšimnete okamžiku, kdy se pohon opravdu odpojil a vy už jedete komplet za své.

Zajímavá je naopak situace, kdy si při jízdě do mírného kopce pohon dobrovolně vypnete. Tady úbytek síly samozřejmě okamžitě poznáte, chybějící výkon musíte kolu dodat sami. Jenže toto je situace, která nastane, jen pokud testujete pohon. Při běžném používání ho při jízdě do kopce dobrovolně nevypínáte, takže pocity jsou v tomto směru spíše orientační pro případ, že by mám došla baterka a vy se museli na kopec vyšplhat sami tak zvaně za své. V tomto případě pak bude podle mě ale více než vyšší hmotnost kola limitujícím faktorem 34z. převodník a kratší 165mm kliky, které jsou optimalizované pro elektrický pohon, ale bez něj vyžadují přeci jenom o poznání větší kondici než tu, která stačí při použití delších klik a 32 zubového převodníku, které jsou hojně používány u běžných trailbiků.

Jediné místo, kde vás limituje přeci jenom vyšší hmotnost ebiku, jsou skoky. I tady je ale toto poznání do určité míry relativní. Gravitace je mrška, a i když se výrobci ebiků snaží, aby těžiště kol bylo co nejníže, kvůli jízdním vlastnostem, jakmile se chcete vznést do vzduchu, musíte se prostě snažit o poznání víc. Oproti Fuelu EX je takový obyčejný bunnyhop přes skupinu kořenů znatelně obtížnější a obvykle tak bude i nižší a kratší, ale na to, že jde o ebike, jsem byl přesto překvapený jak se biku do vzduchu chtělo. Když si totiž vzpomenu na jiný letošní test "těžkotonážního" Norca s devítistovkovou baterkou, tak bych musel napsat, že oproti němu je EXe muší váha, která se téměř sama dokáže vznášet nad terénem, aniž byste se museli sami nějak zvlášť namáhat a tahat za řídítka a zapírat se o pedály.

Jasně, pokaždé když jsem se po návratu z testovací jízdy vrátil na EXe a vzápětí prosvištěl stejný trail na EX, byla lehkost jízdy na trailech a zábavnost skoků znatelně lepší, ale čas strávený ve výjezdech byl zase dvojnásobný a celková únava z nich tenhle pocit zábavnosti přeci jen malinko srážela a zavdávala příčinu k přemýšlení o výsledku tohoto srovnávacího testu.

Závěrem

Přiznám se, že jsem zřejmě přesně cílová skupina pro obě tato kola. Nemusím mít enduro zdvihy, ale nepotřebuju ani výrazně lehčí závodně pojaté downcountry stodvacítkové kolo. 140/150 mm zdvihy jsou podle mě dnes dostačující pro většinu bikerů, kteří si chtějí na kole užít dost zábavy, a přitom se nechtějí dřít, ale ani závodit.

Ve světě, který nás dnes obklopuje, se snažím zkoušet a dělat si názor také na všechny možné typy ebiků, a že jich vzniká stále větší a větší množství. Občas si říkám, jestli už to není moc, ale to je asi tak jediné, co s tím nadělám. Proto se čas od času raději na některý posadím, abych vyzkoušel, jak funguje a našel tak své vlastní argumenty pro to, co je na něm dobré a co naopak nikoli a posléze ho zařadil buď do kolonky "je pro mě", nebo do druhé "děkuji, nechci". Mimochodem Terezka v tom měla jasno poměrně rychle :-).

Odlehčené, jak sám s oblibou říkám "chcíplé" ebiky, jsou nejmladší kategorií elektrifikovaných kol a jako takové kvůli svým specifikům mají i nejmenší cílovou skupinu zákazníků. Podle mě totiž nejsou vhodné jako klasické cestovní biky pro důchodce, kteří se na nich zpravidla pohybují po silnicích a zpevněných lesních cestách. Cílovkou jsou pro tyto ebiky spíše bikeři, kteří mají jistou technickou průpravu a schopnosti, ale buď mají méně času nebo méně sil, ale nechybí jim ambice pohybovat se ve vyšších tepovkách, rychlostech a v techničtějších pasážích si to chtějí přitom stále užívat.

Fuel EX a EXe jsou si opravdu strašně moc blízká kola, která se od sebe liší o zhruba 4 kg hmotnosti a 50 tis. Kč. Osobně bych sice oželel elektrickou teleskopku a preferoval mechanický Fox s Kashimou před elektrickými pomocníčky AirWiz, integrovaným do Rock Shoxu, ale tady je chápu jako jakousi libůstku, která má ospravedlnit již tak trochu absurdní cenovku, ale budiž.

Pokud bych se sám měl rozhodovat, které z těchto dvou kol si koupit, měl bych velké dilema, ale nakonec bych šel asi do verze EXe. Hmotnostní rozdíl tu totiž není tak velký, aby opravdu dramaticky omezoval jízdní vlastnosti kola a dopomoc, kterou je kolo schopné dodat, u mě nakonec převažuje nad lepšími jízdními vlastnostmi biku. Osobně bych ale šel zřejmě do verze 9.8 GX, která je o více než sto tisíc levnější, a přitom ještě o téměř půl kila lehčí, a odlehčit ještě víc by se dala.

Neznamená to, že bych klasický Fuel EX odsuzoval do role poraženého, ale ve srovnáním s jeho předchůdcem je o poznání těžkopádnější a méně jezdivější, byť má opravdu hodně možností, jak si ho přizpůsobit k obrazu svému. V mém případě ale rozhodují drobnosti a ty v tomto duelu mým subjektivním pohledem nakonec mluví Pro Fuel EXe, který je navíc nejtišším ebikem, na kterém jsem kdy jel, což je pro mě také jedna z jeho top výhod.

Trek u obou modelů nabízí mnoho variant osazení, kde si na své přijdou jak příznivci Sramu, tak Shimana. Studovat oba modely a jejich specifikace můžete na stránkách výrobce zde: Fuel EX nebo Fuel EXe.