TEST: Trek Top Fuel 9.8 SL

Zima se přehoupla do své jarní poloviny, ale na své síle nic neztratila, ba naopak, na focení tohoto testu si pro nás přichystala novou sněhovou nadílku. Úprava posedu, lehká korekce tlaku v obou tlumících jednotkách a také v pneumatikách zabrala necelých patnáct minut. Neztrácím čas a vyjíždím do terénu.

Ranní mráz a s ním krásně promrzlé traily, které mám v okolí domova, jsou pro seznámení dostatečnou oporou. Než se dostanu do terénu, mám před sebou navíc tříkilometrový asfaltový úsek, kde si mohu kolo ještě trochu "osahat". Lehkost, s jakou se Top Fuel 9.8 pohybuje vpřed, je nad očekávání výborná.

Bohužel než jsme stihl vše vyzkoušet, najíždím do terénu. Stisknutím ovladače X-Locu palcem levé ruky vmžiku současně odemykám vidlici s tlumičem a nechávám jim prostor pro práci. Vidlice si v klidu vyzobává nerovnosti rozbitého terénu. Stejně se nástrahami vypořádává i zadní tlumič, který navíc celkem obstojně udržuje zadní kolo na kluzkém povrchu. Ani v jednom případě nemám pocit, že by se energie vynaložená pro zdolání prvního kopce přenášela jinam než směrem k zadnímu kolu.

Na rovince opět využívám Motion Control a bez větších problému nabírám potřebnou rychlost před krátkým, ale strmým výjezdem. Ani zde nenarážím na žádné limity nového systému. Opět je to jezdec, který zaostává. V nadcházejícím sjezdu mám možnost zklidnit srdce i dech a hlavně vyzkoušet upravenou geometrii. Výhoda vyjetých a aktuálně i parádně vyzmrzlých stop ze včerejšího dne mi dovoluje si první sjezd užít na sto procent. Reakce kola na změnu směru při kličkování mezi stromy, kterými se klikatí první čast trailu, byla znamenitá. Drobná změna těžiště vykonala své. Nebylo třeba žádného přemlouvání tak, jak to u devětadvacítek bývá obvyklé. Nová geometrie zásadním způsobem ovlivňuje celkový pocit z kola v obou případech, a to jak ve sjezdu, tak i ve výjezdu.

Po celou vyjížďku jsem se nemohl zbavit dojmu, že jezdím kolo ve velikosti L, a to navzdory tomu, že na rámu byla samolepka XL. Doma jsem si raději vše pečlivě změřil, jestli se někde nestala chyba. Vše bylo tak, jak mělo být. Velikost XL sedí, to jen drobná úprava úhlů změnila kolo k nepoznání. Top Fuel je díky tomu blíže k jízdním vlastnostem kol s menšími ráfky, a přesto si zachovává výhody rozměru devětadvaceti palců. Nic neztrácí na svém klidu při vyšších rychlosti a plusové body získává v technických pasážích. Co víc si přát? Dnes snad jedině pláště s agresivnějším dezénem. Pláště Bontrager XR1 jsou určené pro suchý a tvrdý povrch a a na sněhu jsou jednoznačně největší slabinou.

Skladba komponentů byla vybrána dle posledních trendů a současně s přihlédnutím na slušný poměr cena/výkon. Výkon, respektive jejich funkce nás při testovná zajímá nejvíce. Dvojice Sid XX a Monarch XX jsou rozhodně klíčovými komponenty, tak není divu, že jsem se na jejich pracovní výkon soustředil v první řadě. Jak tlumič, tak i vidlice má progresivní chod, kdy poslední centimetr zdvihu si šetří na chyby jezdce. Tlumiče obou jednotek vykazují precizní práci a nedochází ke zbytečnému kopání a ztrátám kontaktu s povrchem. Aby také ne, když jsou vybaveny nejvyspělejším tlumení expanze Rock Shoxu nazývané Rapid Recovery. Jen v zamčeném stavu si vidlice s tlumičem lehce nerozumí. Monarch má v zamčeném stavu nastaven floodgate měkčeji než SID a při zvláště silovém šlapání se tlumič otevírá a pohupuje v řádu milimetrů. Kdekoliv jinde než na asfaltu je to spíše výhoda, ale právě při asfaltovém sprintu na pásku to může být důvod k výmluvě :-).

Kola, dnes už se většinou jedná o zapletené tovární sety, jsou druhým velmi zásadním komponentem, který velkou měrou ovlivňuje jízdní vlastnosti kola. Zde Trek vše vsadil na jistotu. DT Swiss nahrazují v loňské sezoně montovaná kola Sram a je to rozhodně dobrá volba. Jemný chod nábojů, pevný výplet a lehký ráfek jsou vlastnosti, které jsem ocenil v každém výjezdu.

Pohon 1x11 je trend poslední doby. Nejsem si jist, že si s ním vystačí všichni. Na závodní XC kola ale rozhodně patří. Sram je v tomto směru díky většímu rozsahu kazety 10/42 oproti Shimanu v malé výhodě. I když se na modelu 9.8 nesetkáváme s nejvyšší řadou, její chod je naprosto spolehlivý. Na kratší krok řadicí páčky je nutné si chvilku zvykat, ale po krátkém zapracování je řazení dokonale přesné.

Ještě bych se rád zmínil o brzdách. Ty jediné nejsou od firmy Sram. Volba padla na Shimano XT 2016, které jdou ve šlépějích svých předchůdkyň. Drobné a ergonomicky dokonale padnoucí brzdové páčky disponují i velmi citlivým dávkováním, které na netradičním sněhovém povrchu velmi oceňuji. Osazené brzdící kotouče v rozměru 160/160 mm jsou pro předem najeté XC naprosto dostačující. Pro maratonské nasazení bych rozhodně upřednostnil na předním kole rozměr 180 mm, který by disponovat vyšší účiností.