TEST Unno Horn Race

• 27. 03. 2026
• Petr Bureš
• Testy - Recenze
• Foto: Petr Bureš

TestyKarbon29

Španělské Unno je sice v posledních měsících nejčastěji skloňováno díky jeho elektrifikovanému modelu, nicméně my jsme měli exklusivní možnost se projet a otestovat na nejnovějším přírůstku v jeho nabídce - downcountry / trailovém modelu Horn...

Jízdní dojmy

Hned po nasednutí je, co se celkového pocitu a posezu týká, cítit typický moderně progresivní rukopis. Pozice na kole je přirozená a na to, že se bavíme o ryze XC stroji, překvapivě pohodlná. Ano, posed je nataženější, ale nijak nepůsobí křečovitě nebo vyloženě závodně nepřátelsky. To, že jsem si navíc dokázal pro své testování vyjednat optimální velikost, která v mém případě obnáší největší nabízenou S3, odpovídající běžně něčemu mezi velikostmi L a XL.

Velkou roli v celkovém pocitu hraje podle mě poměrně nízko umístěný střed. V praxi to znamená skvělou stabilitu v zatáčkách a pocit, jakoby bylo kolo doslova přibité k zemi, ale zároveň i to, že si občas v technickém terénu škrtnu o kořen – a to i při relativně rozumně nastaveném SAGu, který nemám, pravda, úplně závodně utažený, ale až někam k 20 %. Tohle je prostě daň za komfortní jízdní projev, který cílí hlavně na rychlost, ale pokud bych měl „bombit“ tlumič na výrazně víc než 250 PSI, tak bych už asi raději začal přemýšlet o hardtailu. Podle mě má prostě celopéro pružit a nekupuju si ho proto, abych na něm trávil většinu času v lockout režimu tlumiče.

Přední kolo je výrazně předkopnuté, to jsem si říkal od první chvíle, kdy jsem se uvelebil za řídítky. Ačkoli jsem nechal maximum podložek pod představcem, respektive v tomto případě pod combo řídítky, vnímám stále velice úzký a přesný kontakt s předním kolem, které dává biku opravdu neuvěřitelný klid a jistotu jak ve vyšších rychlostech, tak zároveň mě překvapilo, jak dobře zůstává HORN ovladatelný i v pomalých pasážích. Řízení je neuvěřitelně citlivé, přesné a přitom nepůsobí nervózně. V zatáčkách drží stopu s jistotou, která vás okamžitě začne svádět k tomu jet prostě rychleji a rychleji.

Pocit lehkosti

Kolo na mě od první chvíle působilo pocitově opravdu hodně lehké. Výrazný podíl na tom mají i samotná zapletená kola, která dodávají výslednému projevu biku lehkost a ochotu okamžitě reagovat na sebemenší impuls. Akcelerace je tady hodně návyková a HORN vás doslova nutí zrychlovat, řadit na těžší převody a tlačit tempo pořád o kousek výš. Musím se přiznat, že v kombinaci s e-biky a gravely, které jsem měl k dispozici během zimy, byl Horn reálně nejrychlejším a nejagilnějším strojem, který jsem měl možnost sedlat, a jeho přirozené schopnosti kombinující závodní geny s komfortními vlastnostmi doslova vynikaly mezi ostatními stroji, které jsem v tu dobu v garáži různě střídal.

Jasně, je blbost porovnávat Horna s čímkoli jiným než s obdobným závodním XC kolem, ale v tomhle ohledu mi hodně připomněl špičkový Specialized Epic S-Works, který jsem testoval před nějakou dobou. Ne stylem značky, ale pocitem – rychlostí, stabilitou a chutí jet pořád naplno. Tohle je bike, který vám nedovolí zpomalit dřív, než se sami utavíte :-).

Tlumič a jeho (ne)lockout

Odpružení je tady hodně důležité, protože, jak už jsem říkal, je pro mě zásadní, aby zvládalo aktivní fungování, pracovalo pokud možno neustále, jemně a citlivě. Tlumič je aktivní i při běžné jízdě po rovině nebo v mírných výjezdech, nikdy nepůsobí mrtvě, přesto jsem neměl vysloveně potřebu ho během náročných výjezdů lockoutovat.

Zajímavý je ale i jeho projev po aktivaci lockoutu. Nejde o klasické tvrdé uzamčení – v momentě zablokování systém výrazně ztuhne, ale nepřestane pracovat úplně. Pořád filtruje větší nerovnosti, jen s výrazně omezeným zdvihem. Vzpomněl jsem si při této příležitosti na laborování s nastavením Brainu u starších modelů Specialized, který fungoval podobně, pokud jste ho více přitáhli.

UNNO nabízí ve vyšší specifikaci chytré bezdrátově regulované odpružení, já měl ale k dispozici klasické manuální, nicméně špičkové osazení od americké značky Fox s Kashimou a kompletní Factory specifikací, a to včetně ovládací páčky, která zde obsluhuje jak tlumič, tak i vidlici.

V praxi to znamená, že se kolo ve výjezdech a při šlapání dokáže chovat velmi efektivně, ale zároveň vás netrestá tvrdými ranami, pokud zapomenete lockout vypnout například před nějakou neočekávanou technickou pasáží. Musím říct, že jsem i kvůli tomu trávil většinu času v OPEN režimu nastavení odpružení a spokojeně využíval v terénu maximum jeho potenciálu.

Komponenty a jejich chování

Řazení, které zde bylo osazeno, sice nebylo součástí standardní specifikace výrobce, ale se zájmem jsem si jeho plusy i mínusy po čase zase oživil. Musím říct, že je přesné a spolehlivé. V tahu se řetěz krásně přesně pozicuje, ačkoli je celek malinko víc hlučnější – pravděpodobně i kvůli použité kazetě Garbaruk. Bzukot přehazovačky je slyšitelný, ale funkčně nemám systému co vytknout.

Velmi příjemné a ergonomické je ovládací dvojtlačítko, které má výrazně delší chod než u Sramu, a díky tomu připomíná tak trochu mechanické řazení, které je lépe čitelné pod prstem. Řadicí páčku si lze samozřejmě v aplikaci nastavit tak, aby umožňovala rychlé přeřazení o více stupňů, což se hodí hlavně při prudkých změnách tempa. Její ergonomické možnosti nastavení vůči gripu jsou také dostatečně široké na to, abyste na ni nejen dosáhli, ale měli ji přesně v takovém místě, o kterém nemusíte přemýšlet a na první dobrou ho nahmátnete s tím, že okamžitě víte, jak řadit nahoru i dolů.

Zapletená kola rovněž nejsou součástí sériové specifikace výrobce, ale nutno podotknout, že jsem na ně byl hodně zvědavý. Působí sice lehce „gumovějším“ dojmem – jejich výplet jemně pruží, ale tím zároveň přidávají kolu další vrstvu komfortu. Není to přitom nic, co by ubíralo přesnost nebo akceleraci. Detailněji se jim věnuji v samostatném testu, který najdete ZDE.

Brzdy Formula se zajely poměrně rychle a jejich chod je dobře čitelný, předvídatelný a výkonově naprosto dostatečný pro zaměření tohoto biku. Vysloveně utavit v dlouhém sjezdu jsem se je nesnažil, pro větší blbnutí bych možná zvážil spíše větší kotouče, ale pro downcountry styl jsou podle mě úplně dostačující.

Celkové dojmy

UNNO Horn je bike, který vás nutí jezdit rychle. Ne stylem „musíš“, ale tím, jak přirozeně vám to dělá rohlík na obličeji. Kombinace nízkého těžiště, citlivého řízení, lehkosti a efektivního odpružení vytváří extrémně návykový celek, který když doplníte o celkově hodně nízkou hmotnost, tak už vám vychází jen jediná další potřeba – začít studovat kalendář prvních jarních závodů. Právě tam totiž teprve dokonale doceníte, co máte a co soupeřům – minimálně některým – bude chybět.

Jediné věci, respektive dvě věci, které bych osobně zvažoval změnit, jsou jednak výška kokpitu, kde bych ocenil přece jen o něco vyšší hlavovou trubku, potažmo pozici řídítek vzhledem k největší velikosti rámu. To je ale čistě má osobní preference, protože takto s podložkami pod řídítky trpí designová čistota jinak precizně navrženého biku.

Druhou připomínku bych měl k hlavovému složení s integrovaným Blocklock blokátorem protočení řídítek. Ano, rozumím tomu, že to pro někoho může být přidanou hodnotou, ale v rámci takto koncipovaného špičkového závodního modelu mě to párkrát docela obtěžovalo a dokázal bych si představit, že si udělám čas a tuhle věc integrovanou do hlavového složení bych prostě odmontoval.