TEST: Yeti SB 5.5

Přelom roku jsem mimo jiné strávil testováním tohoto biku a přiznám se, že výsledek naprosto splnil má očekávání a odpověděl na všechny otázky, které jsem si koncem prosince při vyzvedávání kola kladl...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš & Tereza Nusková
TEST: Yeti SB 5.5

Jízdní vlastnosti

Jelikož jsem dalo by se říct pravidelným testriderem Yeti (každý rok mám k dispozici minimálně jeden bike a většinou jde o ten nejaktuálnější) vybral jsem si na letošní vánočky karbonový allmountain SB5.5. Moc výrobců podobné kombinace nedělá, myšleno kombinace zdvihové. Yeti ale naopak u většiny svých kol kombinuje menší zadní s vyšším předním zdvihem. Není třeba si z toho dělat hlavu ani se stresovat s nějakým specifickým nastavováním. Vzduchové Kashima odpružení jsem měl napumpované a vyladěné během chvilky a hurá do terénu.

Systém zadního odpružení Switch Infinity, který má Yeti patentovaný a který využívá dnes u většiny svých celoodpružených modelů, se vyznačuje tím, že dokáže opravdu aktivně pracovat v celém svém zdvihu. Už první zkušební prohoupnutí na cestě za barákem mi potvrdilo, že tomu tak je i v tomto případě, a pokud bych to nevěděl z tabulek, možná bych asi ani nevěřil tomu, že je rozdíl mezi předním a zadním zdvihem 20 mm.

Aktivní nastavení odpružení jde však ruku v ruce s překvapivě dobrou trakcí a netečností zadního odpružení vůči šlapání. Pravdou je, že tlumič nelze zcela zablokovat, a i když byste se o to pokusili kombinací vyššího tlaku se třetí polohou ovládácí páčky na ikskovém tlumiči, nedočkáte se kýženého lockoutu, jaký umí například Scott Genius. U Yeti mají totiž nastaveny priority malinko jinak a důležitější je pro ně kvalitní funkce citlivého odpružení před naprostým uzavřením.

Citlivost především

To, že pod vámi tlumič malinko pracuje i ve šlapavých výjezdech, je vidět na pístnici tlumiče, kterou když budete ve výjezdu sledovat, zjistíte, že pracuje a bere nonstop veškeré nerovnosti. Pocitově však biku nijak neubírá z výjezdových kvalit. Tradiční úvodní testovací výjezd zvládl bike překvapivě snadno, a to i přesto, že výška kokpitu není díky vysokému zdvihu vidlice nijak malá a použitý představec je hodně krátký. Přední kolo mělo tendenci se zvedat jen velice málo a to jen v nejprudším úseku, kde jsou na hraně i některé trailbiky s výrazně nižším zdvihem.

Díky specifické konstrukci kola a zadní stavby vám přijde opticky zadní stavba delší, než ve skutečnosti je. Avizovaných 437 mm sice netrhá žádné rekordy v superkrátkosti, ale patří dnes takovému zlatému středu, kdy se hodně výrobců pohybuje kolem 435 mm. Celkový rozvor naopak v této zdvihové kategorii patří spíše k těm kratším. Yeti si totiž hodně zakládá na co nejlepší ovladatelnosti kola.

Po prvním najetí do trailu jsem si dokonce musel chvilku zvykat na jistou neposednost kola, která se sice dala snadno ovládnout, ale se stošedesátkovou vidlicí jsem jezdil většinou už výrazně vlakoidnější biky s rozvorem přes 1200 mm, položenější hlavou a stabilnějším/sjezdovějším projevem.

U Yeti je to ale prostě jinak. Tihle Amíci si prostě potrpí na zábavnost, hravost a super zatáčivost. Skoro jako by chtěli dokázat, že se i devětadvacítka dá postavit jako mrštný bike, který nic nepřekvapí. V duchu si říkám, že letos musím určitě dobudovat na dávno vybraném místě alespoň 4 po sobě následující klopenky, abych si mohl tohle a další podobná tvrzení jednoznačně dokázat na domácích testovacích místech, kam pravidelně beru většinu testbiků.

Díky kraťunkému představci si tohle Yeti celkem schopně poradí i s prudšími a techničtějšími sjezdy. Díky teleskopické sedlovce je změna posedu a posun těžiště nad zadní kolo otázkou několika desetin sekundy. Pro kolena máte tolik prostoru, že je až s podivem, jak nízko může být horní rámovka u velikosti L. Ano, dokázal bych si zde asi představit alespoň o stupínek položenější vidlici, ale to už by asi trochu utrpěla ona již zmiňovaná hravost kola, takže se jen podržím konstatování, že tenhle způsob nastavení geometrie a celkové koncepce kola mě fakt hodně bavil. Zvyknete si na něj hodně rychle, stejně tak jako si hodně rychle zvyknete na sametový chod přední vidlice, která po jemném doladěni odskoku a tlumení při mrazivých dnech odváděla opravdu špičkovou službu a poskytovala maximální jistotu i komfort při souboji v kořenových pasážích.

Pár slov ke komponentům

Yeti si můžete koupit buď jako "sériovku" v některém z nabízených sramáckých nebo šimaňáckých kitů, nebo si ho můžete tunit jak je libo k obrazu svému. Testovaný bike patří majiteli nového Yeti bikeshopu v pražském Karlíně, takže ačkoliv je postavený na základech XT kitu s Factory odpružením, najdeme to i pár libůstek, které byste od Yeti v krabici nedostali.

Tou první a opravdu vyvoněnou libůstkou jsou karbonová zapletená kola. Na to, že jde o devětadvacítky, jsou hodně tuhá a díky širokým ráfkům budete mít rozhodně pocit, že vás ve sjezdu jen tak něco nepřekvapí. Pravda, svůj díl na bezpečnosti mají 38 mm široké a 26 mm vysoké karbonové ráfky Praxis Works, ale také měkká směs a robustní vzorek použitých Maxxis plášťů.

Druhou libůstkou je šišatý převodník. Tuhle věc jsem měl možnost v minulosti jezdit už několikrát a pokaždé ale ve větších průměrech s výrazně více zuby, kde se ovalita ozubení projevovala výrazně víc než v tomto případě. Přiznám se, že nejsem odpůrcem těchto převodníků, ale tady mi přišlo, že jeho přínos není nijak zásadní. Asymetrický tvar jsem sice zpočátku mírně vnímal, ale za nohy mě tahal jen opravdu málo. Domnívat se, že montáž tohoto komponentu ušetří desítky watů při šlapání oproti klasické kulaté placce by ale bylo navní. Pouze o placebo efekt ale také nejde :-).

Malé rozčarování ve mně budila teleskopická sedlovka, jejíž vůle dosahovala na špičce sedla necelý půlcentimetr a to mi přijde u komponentu za desítku docela dost. Jinak ale pracovala lehce, spolehlivě a tiše s ideálním dotlumením v celém průběhu zdvihu.

Jelikož jsem měl kolo k dispozici po několik týdnů a jezdil na něm jak na sněhu, tak na blátě, ale také i na téměř suchém povrchu, musel jsem ho několikrát podrobit poměrně důkladné očistě. Zatímco většina hladkých trubek nedělala při mytí žádný problém, tak dostat nečistoty ze středové klece ukrývající dvojici pístků nebyla vůbec sranda. Vapkou jsem tam střílet na plný tlak nechtěl, ačkoliv to by bylo zřejmě nejrychlejší, takže jsem zkombinoval nízký tlak vody z obyčejné hadice s následným vyfoukáním celého místa kompresorem. Čistit tohle místo kýblem a košťátkem jsem zkoušel také, když mrzlo a hadici jsem použít nemohl a řeknu vám, nebyla to snadná práce.

Přečteno - 8604x Tagy: testy yeti
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: Rock Machine Blizz CRB 70-29
    Fotogalerie: Rock Machine Blizz CRB 70-29
  2. TechnikaVideo/fotogalerie: Garmin Edge 1030
    Video/fotogalerie: Garmin Edge 1030
  3. Testy - RecenzeTEST: Rock Machine Blizz CRB 70-29
    TEST: Rock Machine Blizz CRB 70-29
  4. Testy - RecenzeGarmin Edge 1030 - TEST
    Garmin Edge 1030 - TEST
  5. TechnikaFotogalerie: Pells Razzer Race 7 Plus
    Fotogalerie: Pells Razzer Race 7 Plus
  6. Testy - RecenzeTEST: Pells Razzer Race 7 Plus
    TEST: Pells Razzer Race 7 Plus

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744