Cannondale Super V 1000 retro

Píše se rok 1994. Mnozí ho pamatujete, mnozí možná nikoliv, ale to nevadí. My vám ho dnes tak trochu připomeneme díky dalšímu příspěvku v naší rubrice Retro pro pamětníky. Po legendární Esce, kterou jsme vám představili, resp. zavzpomínali na ní v prvním článku této série (Skládací Eska - etalón dávných dob), se dnes vrátíme do minulosti abychom se podívali na legendární Cannondale Super V.

Zapátráme-li poněkud hlouběji v historii, zjistíme, že Cannondale představil první celoodpružený model s názvem Delta V již v roce 1991. Koncepce vysoko položeného tlumiče i čepu zadní stavby však vydržela pouze dva roky. V roce 1993 byla nahrazena prvním modelem Super V s na tehdejší dobu neuvěřitelně tlustou spodní rámovou trubkou, do které byla ve tvaru písmene "V" vsazena šikmá sedlová trubka. Tato koncepce vynesla Cannondale na špičku v oboru a jsa si toho vědom, Cannondale pracoval na dalším vylepšování, aby pro rok 1995 představil druhou generaci Super V, kterou osadil na tu dobu dalším revolučním prvkem, kterým byla karbonová zadní stavba označovaná HCV-440. Použitím karbonu ušetřil Cannondale 400 gramů hmotnosti oproti stávajícímu provedení s duralovou zadní stavbou, a proto se v následujících letech rozhodl duralovou stavbu komplet nahradit karbonovou a to i u levnějších provedení. A tady se zastavíme, protože právě model Super V 1000 modelového roku 1995 zakotvil v našem dnešním retro okénku.

Bohužel původní sériová specifikace obsahující mix Shimana LX a XT úplně přesně neodpovídá té na tomto kole, protože jeho majitel se postaral o mírný upgrade směrem k tehdejší sadě Shimano XTR, nicméně většina komponentů a doplňků je původních. V té době například ještě nebyly používány ani V-brzdy ale jejich předchůdkyně označované cantilever, které Cannondale na svých kolech vybavoval speciálním modulátorem, kterýžto lépe rozděloval brzdný účinek.

Dalším, na tehdejší dobu ojedinělým řešením, byly CNC kliky vyrobené ze dvou dílů. Jeden díl obsahoval trojpřevodník, druhý pak prostřednictvím čtyř šroubů doplňoval kliku. Dural sice narážel na omezenou životnost zejména prostředního převodníku, po jehož "ojetí" se v podstatě musely vyměnit celé kliky, ale nízká hmotnost a image tuto nectnost dostatečně vyvážily. Společně s topmodelem dutých klik označeným jako Coda Magic, které Cannondale osazoval na své třítisícovky, tak diktoval trendy nejenom v oblasti rámů, ale také komponentů.

Po prvních ne zcela úspěšných pokusech s firmou Marzocchi, která dodávala odpruženou část jak pro headshocky, tak zadní tlumiče prvních supervíček, přešel Cannondale ke spolehlivějšímu Foxu. Vzduchový model Fox Alps 4, použitý na tomto modelu, nešlo sice nijak uživatelsky nastavovat, kromě tlaku v hlavní komoře, ale díky optimálnímu továrnímu nastavení tlumení to nevadilo. Padesát milimetrů zdvihu přední vidlice a celoodpružená koncepce byla na tehdejší dobu výsadou zejména sjezdařů, nicméně asi každý opravdový fanda horských kol po supervíčku toužil s to nejenom proto, že ho sedlali tehdejší hvězdy týmu Volvo Cannondale, Missy Giove, Frank Roman, nebo Myles Rockwell.

Bike se vyráběl ve třech velikostech (M,L a XL) a jeho hmotnost se udávala 11,56 Kg. Po několika letech bylo supervíčko modernizováno, zvýšil se zdvih, snížilo uložení hlavního čepu a zmizel karbon ze zadní stavby, která byla nahrazena trojůhelníkovou, později jednoramennou. Jak čas běžel, model Super V postupně klesal v katalogu pod novinky v podobě celokarbonových Ravenů, až v roce 2002 zakončil svou bezmála desetiletou pouť v portfóliu modelové nabídky svou derniérou.

Tak tohle byl kus bikové historie, který nikdy nebude zapomenut. Pravda, nejnovější trendy jsou již o poznání dál, ale Supervíčko Carbon bude prostě vždycky patřit k těm největším stálicím na bikovém nebi, které kdy svět spatřil. Budiž mu země lehká.