Rohloff – návšteva u havranů

Nestává se příliš často, abyste měli tu možnost navštívit výrobní závod některého ze světově proslulých výrobců kol nebo jejich součástek. My jsme to štěstí měli a díky Petru Kubovi z Pedálsportu jsme navštívili německý Rohloff, výrobce unikátních nábojů s planetovou převodovkou uvnitř Rohloff SpeedHub 500/14  a neméně vyhlášených řetězů Rohloff  S-L-T 99.

Celé se to na začátku seběhlo takto: Na konci října nám do redakce Mtbs dorazil od Petra e-mail s pozvánkou, jestli bychom se nechtěli podívat do výroby Rohloffu, že tam má naplánovanou cestu. S jejím přijetím jsme neváhali. Byla by věčná škoda této možnosti nevyužít. Jedno jediné volné místečko v autě připadlo z redakce právě na mě.
Odjezd směr Rohloff byl naplánován na brzkou ranní hodinu tak, aby se do Fuldatalu (malé městečko na severním předměstí Kasselu) dorazilo rozumně dopoledne. Z Prahy to dělá více jak 500 km a pět hodin jízdy. Spolu se mnou a Petrem Kubou ještě pojede Karel Oliva, Aleš Zemánek a Zdeňek Dokoupil. Všichni jsou to lidi z cyklistické branže, pro které je Rohloff modlou. Osádku už znáte, můžeme vyrazit.

Cesta nezačíná nijak příjemně. Řízení Petrovi ztěžuje kromě tmy ještě dosti silná mlha, takže viditelnost není vůbec dobrá. Ještě že je v autě navigace… K ránu se stav zlepšuje. S vylézajícím sluncem se mlha vytrácí. „No sláva, nakonec z toho bude hezký den“, říkám si. Do Fuldatalu dorážíme okolo deváté. Ani moc nebloudíme, kluci už cestu znají, byli zde několikrát.

Budovu Rohloffu nelze ze silnice přehlédnout. Je nová, moderní a se zajímavou architekturou. Dominantním prvkem jinak nízkopodlažní podlouhlé stavby je v její první třetině patrová část se zajímavým napojením prosklené střechy na zbytek budovy. Na čelní straně vystouplé zdi je velký černý znak Rohloffu – havran. Kousek od šikmé střechy se do nebe tyčí další typický prvek a to jehlanovitá, jak jinak než opět prosklená věžička. Sídlo Rohloffu tak dobře zapadá mezi okolní novostavby.

Ješte na parkovišti nás za Rohloff vítají z technického a marketingového oddělení pánové Marco Rauch a Stewart Stabik. Po zdvořilostních frázích se chystáme na obhlídku výroby. Sám za sebe jsem zvědav a plný očekávání. O výjimečné německé kvalitě, preciznosti a pracovitosti se toho už namluvilo hodně. Bude tomu tak i v tomto případě?
Vstupujeme dovnitř. Klasická vrátnice s píchačkami a vrátnou, jak ji známe z našich podniků, se zde nekoná. Spíše máte pocit, že jste ocitli v nějakém showroomu prestižní automobilky.

První dojem je ryze příznivý a takový by se řeklo hodně domácí. Například u zdi po levé straně je piáno… Vedle něj je stůl s katalogy a prospekty. V cestě trošku překážejí žluté přepravky naplněné velkými obálkami s technickou dokumentací a ceníky. Marco nám podává vysvětlení, že právě v těchto dnech mají velkou marketingovou akci, kdy rozesílají všem svým prodejcům po Německu a Rakousku informace o novinkách. Celkem těch adresných obálek je až neuvěřitelné číslo 5800. Aby celou akci rychle zvládli, přizvali si na pomoc i mladé brigádníky z řad školáku.

Proti nám je za velkou skleněnou stěnou vidět samotná výroba. Jdeme tam. Stejně jako v přijímací části i zde vás na první pohled ohromí čistota, pořádek a relativní ticho. Slovo relativní jsem použil záměrně neboť klasická výroba se vším všudy, jak bychom si mohli myslet, se zde nekoná. Neuvidíte a neuslyšíte zde žádné hlučné obráběcí stroje, nic takového. Jednotlivé součástky sem přicházejí od řady subdodavatelů a tady se odehrává „pouze“ finální montáž, odzkoušení a expedice.
Navíc v horním patru budovy jsou kanceláře vývoje a vedení firmy.

Kdo už viděl někde na obrázku řez nábojem Rohloff, musel si asi říci, jak je možné tohle všechno do sebe poskládat, aby to mohlo fungovat.  Marco se Stuartem nám to názorně ukazují od první montážní operace až po finální přezkoušení. Na první pohled se může zdát, že k sesazení rychlostního náboje musíte mít „vyšší dívčí“ a ruce se zručností hodináře. Na vlastní oči se přesvědčujeme, že nakonec je to zvládnutelné i běžnými smrtelníky. Ale aby náboj byl ve finále 100% pinktlich, musí se 100% dodržet technologický postup. I pro sebemenší odchylky není v Rohloffu místo. Zkrátka preciznost je zde na prvním místě.

Celý proces výroby je rozdělen na desítky montážních míst, kde každý pracovník dělá jen to svoje a dál předává rozpracovaný výrobek. U sebe má popsané přepravky s díly. Ruční práce je zde základem. K vysoké přesnosti pomáhají speciální přípravky. Každá takto složená podsestava podléhá rozměrové kontrole a funkčnosti přímo na pracovišti. Ta se provádí pomocí číselníkových úchylkoměrů. Vůle se vymezují speciálními tolerančními podložkami. Neexistuje, aby dál do výroby odešel neodzkoušený díl.
Každý zkompletovaný náboj se na závěr upne do zkušebního stroje, kde se prověří jeho funkčnost při zatížení. Simuluje se zde řazení (i dost necitlivé) a při tom se posuzuje jeho přesnost a hluk odvalování.

Než se hotový výrobek vloží do krabice, pracovník v rukavicích a s hadrem v ruce vyleští ručně tělo náboje do maximálního lesku.  Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem sledoval, jak si chlapík při leštění dával záležet. 

Dále je nutné se zmínit o tom, že Rohloff nevyrábí výrobky na sklad. Všechny náboje jsou dělány na objednávku obchodníků s vygravírovaným výrobním číslem na těle.
Tento je vidět na výrobě v hale, kde je dokonalý pořádek s minimálním počtem krabic jak při vstupu od subdodavatelů, tak při expedici hotových výrobků. Celou logistiku výroby má Rohloff zvládnutou na jedničku. 

Zdá se, že té chvály je zatím až příliš, ale co jsme mohli vidět, tak není nic, co by šlo Němcům vytknout.

Z velké montážní haly se přesouváme do menší místnosti, kde se vyrábějí řetězy. I tady nevycházím z údivu, když vidím kde a na čem se ty stříbrné a pozlacené skvosty dělají. Podržte se, ale celou produkci má na starosti jedna, na první pohled, obstarožní „mašina“, kterou si sám navrhl a složil zakladatel firmy Bernhard Rohloff. Jednotlivé díly řetězu se nasypou do samostatných zásobníků, stroj začne díly do sebe „chroupat“ a na konci z toho vyleze hotový řetěz. Chod tohoto skvostu jsme bohužel neviděli, pouze nám jej Marco popsal slovy a pro lepší představivost nám přehrál výrobu na videu z jeho IPhonu. Hezké, ale… Marco nám zároveň prozradil, že nad výrobou řetězů v Rohloffu se stahují mračna…  Škoda, vzpomínám si, jaké skvělé pověsti se jejich řetězy těšily v době 8 a 9 koleček. Mít pozlacený Rohloff řetěz na kole, bylo něco…

Z novinek nám u Rohloffu ukázali novou otočnou rukojeť a nahrazení klasického řetězu pohonem pomocí řemenu amerického Gates Carbon Drivu na náboj  SpeedHub 500/14. Tuto sestavu jsme si mohli vyzkoušet i venku na testovacím kole od Nicolaie, který na tomto projektu s Rohloffem úzce spolupracuje. Při zkoušce jsem si prohlédl i „kolový“ park zaměstnanců, s kterým se dopravují do zaměstnání. Kola nebyla v bůhvíjakém skvělém technickém stavu, ba naopak, ale až na jednu výjimku měly všechny náboj Rohloff. Tomu se říká loajalita.

Zeptali jsme se Marca i na nový, odlehčený typ náboje, který Rohloff už nějaký čas slibuje. Ten by měl nahradit současný letitý model SpeedHub 500/14…. Bylo nám řečeno, že na vývoji se intenzivně pracuje, ale uvedení na trh nechtějí uspěchat.  Přijdou s ním, až si budou stoprocentně jisti jeho kvalitou, která je pro Rohloff typická.
Další otázky už jsme neměli. Naše mise tímto v Rohloffu skončila. Stálo to rozhodně za to! Marcovi i Stewartovi jsme poděkovali za výklad a rozloučili se s nimi. Cestou domů jsme se ještě zastavili na návštěvě u nedaleko sídlícího výrobce kol Nicolai. Ale o tom někdy příště.

Na závěr uveďme ještě pár statistických čísel:

• vývoj náboje začal v roce 1997
• s výrobou se začlo o dva roky později
• do dnešních dnů se vyrobilo 120 tisíc kusů
• za rok se zvládne udělat 20 tisíc, denně 120 kusů
• výroba jednoho náboje trvá 20 minut
• Rohloff zaměstnává celkem 45 zaměstnanců ve výrobě a ve vývoji

Více informací o výrobcích naleznete na: www.Rohloff.cz

Foto: Miloš Lubas