Sudety jsou nejvíc...

Slovo "Sudety" má v bajkerském slovníku hodně významů. Kultovka, respekt, peklo, nejkrásnější nebo nejtěžší. Stejné odpovědi se vám dostane, když se na tento závod zeptáte někoho, kdo se ho už někdy zúčastnil. Na tom, že je to nejtěžší závod v České republice se schodnou téměř všichni. Letos Tomáš Čada se svým týmem připravil ročník s pořadovým číslem třináct. Novinkou letos byla patronace Specializedu, který v názvu výstřídal "Kanóna" - letos tedy 13. ročník Specialized Rallye Sudety 2007.

Do východočeských Teplic nad Metují se sjeli bikeři z celé republiky a nejen z ní. Hodně lidí využilo místní ubytovací kapacity a noc strávilo poblíž centra závodu, a někdo si holt musel trochu přivstat, jelikož Sudety startují o osmé hodině ranní.



Velkým strašákem bylo počasí. Hodně lidí mělo v paměti legendární rok 2001, kdy déšť přeměnil závod v opravdové peklo. Ze 768 účastníků tenkrát cílem projelo jen 211.
Tomáš Čada sliboval, že letos se to nebude opakovat. Před osmou hodinou, kdy se začala plnit teplická pěší zóna, obloha nevypadala moc dobře, ale voda zatím nepadala. Teplota vzduchu se pohybovala okolo dvanácti stupňů. Na start se nakonec postavilo 850 bikerů. Další novinkou letos byly tratě. K té klasické dlouhé (123 km) přibyla krátká (64 km) a nejkratší žákovská (36 km).

Sudety letos opět nechyběly ve Znovín Znojmo Českém poháru MTB maratonu a měly rozhodnout o jeho celkovém vítězi. Nejlepší domácí maratonec měl vzejít ze trojce Oldřich Hakl (Merida Biking), Tomáš Trunschka (Lannutti Most) a Jan Jobánek (Merida Biking). V novém dresu se představil Tomáš Vokrouhlík. Ten nečekaně odešel z týmu Michelin Specialized, kam se uchýlil letos na jaře po odchodu z České spořitelny MTB. Novým Vokrouhlíkovým působištěm je, poměrně nečekaně, tým Top Ten Factor Teplice, v jehož barvách jezdí Standa Hejduk. Důvodem odchodu má být dlouhodobá smlouva, kterou Tomáš z teplického týmu dostal.



Mohutný výstřel z muškety poslal závodníky vstříc trati. Prvních pět kilometrů tvořilo stoupání po silnici do sedla Váha. Tam byla první z devíti prémii. Pro první tisícovku si dojel Marek Nebesář (KC Kooperativa SG Jablonec).
Říká se, že ty pravé Sudety začínají až po průjezdu Teplic na 36. kilometru. Potvrdilo se to i letos. Do té doby jela na špici zhruba dvacetičlenná skupina ve které nechyběl žádný z favoritů. Nejelo se rychle, každý věděl, jaké jsou Sudety ke konci, že rozhodovat se bude až tam a plýtvat silami ze začátku se může zle vymstít.

Sudety jsou známé tím, že si závodník neodpočine ani ve sjezdech. Naopak. Pro některé jsou sjezdy větším utrpením než výjezdy. Povrch v okolí Adršpašsko - Teplických skal je tvořen hlavně pískovcem a sjezdy jsou tak převážně kamenité.

První z náročných sjezdů byl okolo padesátého kilometru sjezd k Václavovi. Jako první sem přijela dvojce Meriďáků - Lukáš Vlach a Olda Hakl. Pár vteřin za nimi se s technickým sjezdem potýkal Tomáš Vokrouhlík. Čtvrtý byl Tomáš Trunschka a pátý Tomáš Doležal (Apollo Doldy Náchod). Všichni v rozestupech několika málo vteřin. Začínající déšť udělal z kamenitého sjezdu klouzačku a proto většina hobíků sjezd raději snesla. Našli se ale i zdatní technici, kteří zůstali v sedlech.
Obě potencionální kandidátky na putovní cenu pro nejlepší ženu, Barbora Radová (Profil KTM) a Lucia Čuříková (Eleven X-iont), jely prozatím spolu.

Další změna na čele přišla v polovně závodu. Do prvního výraznějšího vedení se dostal Hakl. Stíhal ho Vokrouhlík, ale v tu chvíli měl 40ti vteřinovou ztrátu. Další padesátivteřinovou sekeru pak měl třetí Tomáš Trunschka. Čtvrtý jel Lukáš Vlach a na pátém respektive šestém místě měli už značnou ztrátu Mário Nebesář a Aleš Kestler (Yogi Racing Ostrava). Tomáše Doležala potkal defekt. V průběhu závodu měl ještě další technické problémy a závod nedokončil. Vokrouhlík po občerstvovací stanici v Machově zabral a během stoupání na kopec Bor se mu podařilo Hakla sjet. Do cíle ale stále zbývalo více než pětatřicet kilometrů a několik velmi vydatných stoupání.

Kapitolou sama pro sebe je Hvězda. Kopec s prémií na stém kilometru a následný sjezd, který je znakem Sudet. Těžší úsek byste nejspíš na českých maratonech hledali marně. Stop, jak se dostat o těch několik metrů níže je více. Žádná však není o moc rychlejší a dalo by se říci, že ani bezpečnější. Stromy, velké balvany, mokré kořeny a do toho pozůstatky kamenných schodů. To všechno ve svahu s úctyhodným sklonem. Samozřejmě divácky nejatraktivnější místo. Skály okolo sjezdu jsou jimi v obležení.

Prémii na Hvězdě sebral Vokrouhlík. Haklovi začaly docházet síly a Tomáše se neudržel. Tomáš volil jistotu a Hvězdu raději seběhl. Riskovat pád (v tomto místě určitě ne bezpečný) nebo zničení kola je kvůli pár vtěřinkám zbytečné. Druhý biker, který se objevil nad sjezdem byl překvapením. Nebyl to Hakl, ale Tomáš Trunschka. Epica nechal v klidu a raději se dostal dolu po svých. Naopak opravdu bouřlivých ovací se dostalo třetímu Oldovi Haklovi. Ten neváhal a poslal svojí karbonovou Meridu po levé straně s jistotou a rychlostí dolů. Tam ustál i chvilkovou jízdu po předním kole a pokračoval v už ne tak náročném sjezdu směrem do cíle. Olda zná. Čtvrtý Vlach, pátý Nebesář, šestý Kestler i sedmý Jobánek, ti všichni neudělali divákům tu radost. Mário jim sice, s ochotou jemu vlastní, nabízel svůj bike k "předváděcí jízdě", ale nikdo se neodhodlal :-)



Několika hobíkům se sjet tento obávaný sjezd povedlo a byli za to od obecenstva řádně odměněni. Velké peklo předvedla žena či slečna s plyšovým tygrem na velbloudovi. Zcela na férovku to poslala snad po přímce od nejvyššího bodu k nejnižšímu. Balvan nebalvan, kořen nekořen. Zřejmě nejrychlejší a rozhodně nejdivočejší průjezd. Jak tohle ustála jsem dosud nepochopil... Smekám!
Do cíle zbývalo posledních 23 kilometrů. Ve dvou posledních kopcích na Ostaš a Váhu se na špici nic neudálo a tak se v cíli jako první očekával Tomáš Vokrouhlík.

Opravdu se tak stalo a Tomášovi se konečně povedlo vyhrát Sudety. Jeho čas? 5:31:03 hod. O to bylo pro něj cennější, že v roce 1996 zde jel svůj první bikový závod. Od té doby už hodně beden uplynulo...

"Sem hodně rád, tohle to je hodně prestižní závod. Dlouho sem ho chtěl vyhrát, konečně se mi to dneska povedlo. Mám tady x druhejch míst, ale ještě nikdy jsem tu nevyhrál, takže sem moc rád, že se mi to povedlo dneska." To byla první slova vítěze v cíli. Průběh závodu viděl takto: "Začátek nebyl moc těžkej. Závodit se začalo až po průjezdu Teplicema. Snažil sem se bejt do tý doby vepředu, protože tam dojíždělo hodně lidí z krátký, tak jsem si dával bacha aby to nespadlo... Oldu sem dojel a pak sem na nic nečekal a jel dál. o Tomášovi Trunschkovi sem nevěděl od čtyřicátýho kilometru..."

Jako druhý cílem projel Tomáš Trunschka (Lannutii Most). Na Vokrouhlíka ztratil dvě a tři čtvrtě minuty. Hakla (Merida Biking) sice porazil, ale na celkové prvenství v poháru to nestačilo. Ten totiž dojel třetí a tak měl v konečném součtu o třicet bodů víc než Trunschka.

"Nejhorší část závodu? Od Machova až do cíle. Věděl jsem jak můžu jet a jaký mám v konečném hodnocení poháru náskok, takže sem si to hlídal" řekl v cíli čerstvý vítěz Znovín Znojmo Českého poháru MTB maratonu.
Čtvrtý dojel Lukáš Vlach (Merida Biking), pátý Marek Nebesář (KC Kooperativa SG Jablonec), šestý Jan Jobánek (Merida Biking) a sedmý Aleš Kestler (Yogi Racing Ostrava).

Barbora Radová (Profil KTM) letos neprohrála na žádném pohárovém závodě a nejinak tomu bylo i na Sudetech. Na trati strávila bez tří minut sedm hodin a dojela si pro šestou třístovku bodů do konečného pořadí poháru. Ten tak v ženské kategorii naprosto suverénně vyhrála. V cili přiznala, že jí dnes druhá Lucia Čuříková (Eleven X-iont) dávala zabrat. Třetí dojela Pavla Nováková (Merida Biking). Čtvrtá dojela Lída Damková (Kastar), dřívější pětinásobná vítězka.

Třiašedesátikilometrovou trať vyhrál Michal Vlček (KC Kooperativa SG Jablonec) o půl minuty před juniorem Markem Rauchfussem (CK Maraton Hlinsko). Rauchfuss, který překvapil třetím místem na posledním závodě ČP Cross Country v Jablonci, dojel do cíle se zlomeným zápěstím. Třetí dojel další junior - Pavel Stőhr (Hervis Duratec).
Na nejkratší trati zvítězil Matěj Hejnyš (SK Cykloteam Broumov).



Do cíle se dojíždělo ještě dlouho. Někteří se s tratí prali více než deset hodin, ale svůj cíl dojet si splnili.
Nedobře dopadl Jiří Kříž z mosteckého Lannutti. Ten se potkal se srnkou a že to musela být rána pořádná prozrazoval napůl zlomený karbonový rám. Jezdec si ze střetu odnesl utržené vazy v koleni.

Po vyhlášení výsledků následovala tombola s cenami v hodnotě 70 tisíc korun. Velmi příjemnou tečkou bylo, že hlavní cenu - bike Specialized - vyhrál člověk, který v závodě nestartoval a to proto, že mu v pátek zloději jeho kolo ukradli. 

Sudety právem patří mezi elitní bikemaratony u nás, nejsou-li úplně tím nej. Krásná a velmi náročná trať v nádherném prostředí, skvělé zajištění ze strany pořadatelů a velmi příjemá atmosféra. Jak řekl jeden z účastníků, který v cíli celý zablácený lapal po dechu a dostával z těla křeče, "Tohle je prostě nejvíc..."



Kompletní výsledky závodu