Štybar vybojoval stříbro!

59. světový šampionát v cyklokrosu, který se o posledním lednovém víkendu konal na kraji italského města Treviso, vyvrcholil v neděli odpoledne závodem elitní kategorie mužů.
Už od ranních hodin se okolí jezera Le Bandie začalo zaplňovat diváky. Po závodě žen, ve kterém triumfovala Němka Hanka Kupfernagel vzali útokem stánky s občerstvením a začali se připravovat na odpolední řežbu o titul mistra světa. Nejlépe to šlo belgickým fanouškům. Fanclubů jednotlivých belgických reprezentantů dorazilo hned několik autobusů a nad karavanovými městečky vlály také především černo-žluto-červené vlajky. Cyklokros je tam holt národním sportem a tak celé rodiny na víkend vyrazily do Trevisa. Našly se i početné hloučky českých příznivců cyklokrosu. Nejvíce byl slyšet fanklub Zdeňka Štybara.



Právě Štybar s Radkem Šimůnkem měli být černými koňmi z české reprezentační stáje, za kterou startovali ještě Zdeněk Mlynář a Kamil Ausbuher. O případu Dlask jsme vás již informovali v pátek. Zkrátka pro nemoc svou účast na MS odvolal.
Zatím co Štybarovi při rozjíždění proudila do uší hudba, Radomír Šimůnek poslouchal rady svého otce, čtyřnásobného mistra světa a zatím posledního českého majitele zlaté medaile, jenž má z těch největších světových závodů zkušeností opravdu mnoho.

Mezi kandidáty na zlato patřil zejména Holanďan Lars Boom a pak Belgičané Sven Nijs, Bart Wellens a Erwin Vervecken.

Před půl druhou, kdy se závodníci začali řadit na start, nebylo už mezi diváky téměř k hnutí. Stále ještě čerstvý mistr republiky Štybar působil vcelku klidným dojmem. Nezvykem pro pravidelné cyklokrosové diváky mohla být jeho nová stříbrná přilba.

Nejrychleji ze startovní čáry vypálil holandský závodník Lars Boom se Štybarem v patách. V úvodu se v terénu bojovalo o každou pozici. Ve vláčku se nejezdilo, každý se snažil probojovat byť i o místečko vpřed.
Vynikající španělský biker z týmu Multivan Merida, Jose Antonio Hermida, nedokázal v zatáčce pod sjezdem ukočírovat svůj stroj a radějí ho zahodil. Stálo ho to několik míst.

Ve druhém kole se na čelo dostal Radomír Šimůnek a zkoušel, co mu jeho soupeři dovolí. Byl to jen náskok několika metrů. Nicméně Šimůnek jako jeden z mála prudký kopec absolvoval v sedle svého kola. O moc rychlejší než běh to ale nebylo. Pronásledovatelé mu byli stále v patách.

Ve třetině závodu, který rozhodčí vyměřili na devět kol, se na čelo dostal další z adeptů na trikot světového šampiona, Belgičan Sven Nijs. Češi tou dobou ze špice vymizeli. Naopak aktivně si počínal domáci Enrico Franzoi. Když se dostal do čela, italští fanoušci šíleli.
Jestliže se do poloviny závodu závodilo aktivně, pak se po pátém kole strhlo peklo, které se dle mého názoru muselo líbit každému. Teda snad až na závodníky. Atmosféra na okruhu gradovala, nástup střídal nástup, ale ve všech případech se vždy všichni zase rychle sjeli.

Lars Boom za to vzal v "motanici" v první části okruhu a po výběhu měl náskok okolo třiceti metrů před Francouzem Francisme Moureyem, Italem Marcem Aurelio Fontanou a exmistrem světa Erwinem Verveckenem. Zdeněk Štybar velmi těsně hákoval Svena Nijse na šesté pozici a v druhé polovině okruhu to zkusil i on. Stejně bezúspěšně.



V nájezdu do technické sekce na druhém konci jezera, mohlo dojít k velmi nepříjemné a nebezpečné situaci. Ve sjezdu upadli Bart Wellens a Francis Mourey. Ostatní závodníci včetně Štybara a Šimůnka se jim naštěstí stačili včas vyhnout, ale před ostrou zatáčkou vyjeli z ideální stopy a tím ztratili i rychlost na výjezdu. Toho se snažil využít jeden z belgických závodníků, ale jeho malý náskok byl záhy zlikvidován.
Wellens se rychle oklepal a pokračoval v závodě, ale s Francouzem to v jednu chvíli nevypadalo dobře. Dobře rozjetý závod pro něj sice skončil, ale odešel po svých.

V osmém kole se o nástup pokusil čtyřiadvacetiletý Šimůnek a podařilo se mu najet na své soupeře několik metrů než si ho skupina za ním zase sjela.
Do boje se tak mohl vrátit i Sven Nijs, který v dnešním závodě, stejně jako v druhé polovině této sezony nepůsobí tak suverénním dojmem jako dříve. Tradičně dobře naladil formu Erwin Vervecken narozdíl od jeho týmového kolegy Barta Wellense. Ostatně jezdci z Fidey před závodem dávali najevo, že úspěch pro ně bude pouze zlatá medaile.



Se zvoněním najížděla do posledního kola pohromadě zhruba desetičlenná skupina závodníků. Vyhrát mohl téměř každý. Stejně jako v prvním kole, i v posledním to na stejném místě zkusil Lars Boom. Šimůnek jedoucí na druhé pozici nestačil kontrovat a dvaadvacetiletý Holanďan se začal vzdalovat. Až později se za ním vydala tříčlenná skupinka Vervecken, Nijs a Štybar. A ačkoliv se jela totální podlaha, Boom se jim nepřibližoval a když vyjel sám z technické sekce, bylo jasné, že po osmi letech nevyhraje Belgičan.
Souboj o stříbro se rozhodoval v posledním terénním esíčku. Tam to měl z podzimu dobře najeté Štybar a dostal se před Nijse. Vervecken ze souboje dá se říci odpadl. Štybar dal do koncovky všechno a vyšlo to. Byl druhý o pět vteřin za slavícím Boomem.



Radomír Šimůnek v závěru ještě zabojoval a vyspurtoval páté místo. V cíli se vedle svého otce dlouho vzpamatovával. "Byl to nejrychlejší a nejtěžší závod jakej jsem jel. Pořád za to někdo bral. Jsem rád za umístění do pětky a že máme medaili..."

Sven Nijs na tiskové konferenci popřel, že by šlo o výměnu generací. "Necítím se být starý. Myslím, že v příštích pěti letech můžu klidně vyhrát. Lars byl dnes hodně silný. Když zaútočil, nebyl jsem vepředu a nemohl jsem reagovat. Vyhovovala by mi spíše techničtější trať. Jsem lepší technik než Lars, ale tady jsem toho nemohl využít. Jediná techničtější sekce byla tam vzadu za jezerem, ale ani to nebylo ono. Na Zdeňka už jsem nestihl reagovat a tak to je pro dnešek bronzová medaile. Jsem s ní spokojený..."
Kamil Ausbuher absolvoval celý závod ve třetí desítce závodníků. Závodník týmu Easypay, který nedávno dostal smlouvu na příští rok, na 32. místě se ztrátou 2:07 na vítěze.
Zdeněk Mlynář dojel až jako šedesátý se ztrátou jednoho kola.
Jose Antonio Hermida získával hlavně v technických sekcích a v cíli to dalo 25. místo. Čtvrté kolo zajel jako vůbec nejrychlejší se všech.

Na Štybara, rodáka ze Stříbra, čekal v cíli jeho fanklub a za skandování "Zdeňku, děkujem!" byl český cyklokrosař dekorován stříbrnou medailí od prezidenta UCI Pata McQuaida a poté už vystoupil na druhý stupínek. Na rozdíl od Booma, který působil dojmem, že se vlastně asi nic nestalo, nebo Nijse, který koukal, jak kdyby mu ulétly včely, se Štybar usmíval a ochotně pózoval fotografům.

Jak se ale po vyhlášení svěřil, trocha zklamání v něm byla.
"Asi mi to teprve dojde, ale teď mě to trochu mrzí, když vidím, že to bílý tričko bylo takovej kousek... Když Lars zaútočil, byl jsem se Svenem vzádu a nestihli jsme nic udělat. Poslední kolo bylo ale už hodně těžký. Byl jsem v křečích a doufal jsem, že budeme co nejrychlejš v cíli. Kdyby to bylo ještě o kolo víc, tak myslím, že bych nebyl ani v prvních pěti." V plovině závodu prý zkoušel nohy. "Chvíli tam nikdo nejel, tak jsem to zkusil... Měl jsem dneska nejlepší nohy z celýho roku, za to jsem hrozně rád, že se nám s Vojtou Červínkem podařilo vyladit formu." Proti Verveckenovi a Nijsovi si prý věřil a hlavně nechtěl být čtvrtý. Domluva se Šimůnkem během závodu žádná neproběhla. Jelo se tak rychle, že jeden druhému nestihl ani odpovědět.
Ze šampionátu letí Zdeněk soukromým letadlem s týmem na večeři a párty se sponzory. Pak ho ještě čekají závody v Belgii a Nizozemsku. Do Stříbra se vrátí až po sezoně, tedy 16. února.

Štybar tak udělal za světovým šampionátem krásnou stříbrnou tečku, kterou doplnil rovněž velice pěkným a ceněným pátým místem Šimůnek. Nejúspěšnější zemí se nakonec stala Francie se třemi medailemi. Česká republika se stříbrem a bronzem skončila v žebříčku čtvrtá.
Kompletní výsledky z celého šampionátu najdete ZDE

Foto: Jan Němec & Michal Červený