Solnou komoru zasypal sníh

V uplynulých letech vládlo oblasti Inneres Salzkammergut, v jehož srdci hostitelský Bad Goisern leží, zpravidla příznivé počasí. Vyloženě škaredě tu bylo naposledy v roce 2004, když se zde rozhodovalo o titulech mistrů světa, byť také v loňském roce si účastníci prožili  trochu deště. Předpovědi počasí na sobotu 18. července však asi věřil málokdo, protože tento den vypadal v meteorologickém výhledu jako nejapný žert nebo šotek; tropické třicítky totiž měly na jediný den vystřídat teploty do deseti stupňů a déšť. Nebývá 100% pravidlem, že předpověď vyjde, ale tato krutá vyhlídka vyšla do puntíku. Ráno se totiž bikeři budili do pochmurné atmosféry zataženého nebe, větrných poryvů, silného a vytrvalého deště s blesky a hromy. Teplota postupně během dne klesla až na pět stupňů nad nulou a na vrcholu Hütteneckalm (cca 23. km trasy B) dokonce spadla až na pouhý jeden stupeň nad bodem mrazu.

Na nejdelší trase s převýšením přes 7000 metrů byl mezi největší favority po boku Němce Danowského nebo Rakušana Hödlmosera řazen právem i vloni druhý Ondřej Fojtík (Volvo Auto Hase). Ten byl ale již předem rozhodnutý, že celých 206 kilometrů nepojede: „Už před čtrnácti dny jsme se v týmu dohodli, že letos to nepojedu. Daří se mi letos i v padesátkách, tak jsem chtěl zkusit tu kratší trasu, ale pořadatelé to nechtěli změnit. V neděli nám začíná týmové soustředění a jet deset hodin v tomto počasí, tak se až do Sudet budu vzpamatovávat,“ vysvětlil „Foja“. Vítěz Crocodile Trophy sice jel v první čtyřčlenné skupině, ale závod ukončil po dvou hodinách.

Radek Šíbl z Bikezone.cz/MRX třetí příčku udržel, ve své kategorii nakonec skončil stříbrný. „Jelo se mi sice dobře a užíval jsem si to, ale na druhou stranu jsem pořád přemýšlel, jestli to vůbec můžu přežít. Půjčil jsem si na startu od Bohuše Bábora pláštěnku a snad jen díky ní jsem byl schopen jet. Prsty ale necítím ještě teď v pondělí,“ popisoval. Sám ale z dobře rozjetého závodu odstupoval nerad: „Pořadatele, který mě posílal od toho nádražíčka před Halstattem zpátky do Bad Goisernu jsem se třikrát zeptal, jestli to myslí vážně. A když mi i potřetí odkýval, že je závod zrušený, tak jsem teprve pochopil, že je to tak,“ líčil podivnou situaci Radek.

Podobným způsobem jako u nejdelší trasy pak byly výsledky určeny i u trasy B: mezičas ve Weissenbachu na 34. km protnul jako první Ivan Rybařík (Volvo Auto Hase), který tak mohl být vyhlášen jako vítěz tohoto závodu. Druhé místo připadlo s odstupem 37 vteřin Thomasi Zahndovi (Stöckli-Craft), třetí byl již s více než čtyřmi minutami ztráty Matthias Leisling (SV Wacker Burghaus). Do elitní desítky se ještě mezi muži vešel sedmý Oldřich Hakl, který na svého vítězného kolegu z týmu ztratil sedm minut, a s ženami mezinárodní konkurence si poradila třetí Petra Kottová (rovněž Volvo Auto Hase). Ostatní české naděje byly na trase maratónu pohřbeny nejčastěji vinou deště a zimy.

Kompletní výsledkové listiny naleznete na stránkách Salzkamergut Trophy, tedy trophy.at.

Na dvanáctý ročník Salzkammergut Trophy budou jeho účastníci i pořadatelé vzpomínat jako v mnoha ohledech výjimečný; kdo by očekával, že se projede v červenci ve sněhu? Alpy zkrátka ukázaly, co všechno lze od nich očekávat, a daly najevo, že k přírodě je třeba stále přistupovat s pokorou. Přesto ale Salzkammergut Trophy neztratila nic ze svého lesku a jistě se na jejím startu potkáme v hojném počtu i příště. A když ne na ní, tak na finále MarathonMan-Europe v německém Seiffenu za 14 dní určitě!

Foto: Erwin Haiden, nyx.at