Bike Brno 2010 – suma sumárum

Vcelku záhy po celosvětových veletrzích ve Friedrichshafenu a v Las Vegas, Bike Brno mělo a má ambice být důstojným podnikem velkého formátu pro ČR a střední Evropu.

Ambice jsou ale jedna věc, realita je často o něčem jiném. Kdo zažil na vlastní kůži vysoko nastavenou laťku z Brna dva, tři roky nazpátek, byl již loni překvapen úbytkem vystavujících. Šuškalo se o zvýšení pronájmeních cen, letos se skloňovala mezi důvody v různých pádech také ekonomická krize a stavy prodejů obecně. Tím ale nebudiž řečeno, že vyjet do Brna bylo ztraceným časem – i když uznávám, bylo třeba dobře vážit, neboť meteorology předpokládaný druhý dech babího léta lákal spíš k přímému užití bicyklu, než laskání se s novinkami. Zkrátka Brno i letos mělo svůj význam a pokud jste, jako autor těchto řádků, minuli německý Eurobike, mělo dvojnásobnou cenu.

Ano, velcí jako Author, Trek nebo GT absentovali, jiní měli jen velice skrovnou expozici. Další zase narostli. Plejáda skvělých kol a všeho, co se kolem nich točí, ale k vidění byla. Rozsahem navíc výstava v poklidné moravské metropoli nezahlitla a návštěvník je ještě jakž takž schopen ji nejen absolvovat, ale něco si také v hlavě odnést. Což právě o vzpomínaném monstr sabatu ve Friedrichshafenu, navíc silně orientovaném na německý trh, v posledních letech není uplně možno tvrdit. Připočtěte relativní klid na pozdravení a dokonce i výměnu více, než pár slov s lidmi, které třeba i rok nevidíte, a máte obrázek letošního veletrhu.
Protože sebevíce slov ale nenahradí něco kilobitů fotomateriálu, bude naše následná přehlídka především fotografická. Předtím ale ještě pár trendů, tak jak na nás z expozic křičely a volaly.

120, 130 mm pro XC jako (současné) optimum

Skutečně se zdá, že tato hodnota mezi dnešními závodními 100mm a 150 mm tzv. Endur je místem, kam napřeli výrobci svůj důraz. Není jistě třeba souhlasit s tvrzením, že 150, 160 mm zdvihu byly přede třemi, čtyřmi lety přestřelením a že se vývoj vrací k zlaté hodnotě – hravě vám nejen my vyjmenujeme několik biků, kteří tezi popírají. Nicméně sledovatelný trend pro nezávodní XC toto je na 120 procent.

29“ pro XC i více

Kdo nemá dvacetdevítku, jakoby snad ani nebyl. Ačkoliv tyto stroje zdaleka nejsou standardem, veřejnost je již přechází jako něco pomalu tuctového. Od sporťáků po vysokozdvihé (čti 120, 140 mm) fully, velké obruče už nejsou bílé vrány. Přitom je ale zajímavé, že jak jedny působí přirozeně, jiné se prostě ne a ne zbavit dojmu velkého kola.

Karbon famozní, karbon tuctový

Karbon je stále exkluzivní materiál, špička špičkové produkce. Nicméně i v Brně stály v expozicích doslova šperky pro tvrdý provoz v lesích a současně i zcela tuctové a o to větší obavy zdvíhající kompozitové rámy s celkovou sumou za kompletní bike rovnou ani ne ceně rámu zavedené světové značky.

Komofrt, komfort...

Alespoň k něčemu byla ona enduro horečka dobrá i závodní speciály dnes mají běžně pohodlnější posed s vlaštovkami, délka natažení jezdce nad rámem se obecně zkrátila a posed je pohodlnější, včetně sedla, výšky rukou. Inu, skřipcovité natažení evidentně závoďáka nedělá.

Pestrost a sytost

Málokdo dnes ukazuje dokonce i karbon nahý a trubky jsou cudně haleny do hutného nátěru pestrých a pestřejších barev s výraznými logy. Leštěný kov je chápán jako príma retro, fčí emaily jak ze starých bugate a aerovek.

Kam zmizel Herr Hamršmíd?

Řemeny, převodovky, planety v nábojích, opět další rok a znovu nikoliv byť jen zaznamenatelný postup v popularitě vpřed. A to venku ještě NuVinci ladí variátor! Ne snad ale, že by takovéto pohony neměly opodstatění! Hammerschmid od Truvativu fungoval slibně a Rohloff je konec konců stálicí již řadu let. Když si ale Shimano se SRAMem zamanou, pojede se v režii 2x10 či Dyna Sys – a znovu ne špatně! V konkurenčním boji prostě převážil pohled na pohon jako sestavu jednoduchých a záměných komponent, namísto jako na sice bezúdržbový, ale vcelku nákladný a složitý mechanizmus. A že kol s jen dvěma převodníky bylo v Brně něco k vidění! Uvidíme, jak se osvědčí v terénu.

Foto: Petr Bureš