Cape Epic 2015 - etapy den po dni

Dvanáctý ročník Cape Epic klepe na dveře. Z českého pohledu bude zásadní událostí, tak se pojďme detailně podívat na letošní trať....

Autor: Tomáš Přibyl
Cape Epic 2015 - etapy den po dni

Tři týdny zbývají do zahájení dvanáctého ročníku velké bikové události. Skoro bych se ji nebál nazvat „předčasným vrcholem sezony“. O čem je řeč? No samozřejmě o dvanáctém ročníku Cape Epic, největšího full servis etapového MTB závodu planety. I letos má tato akce vysoký náboj vzhledem k designu trati, kvalitnímu startovnímu poli a pro nás též díky zřetelně viditelné české stopě, která se poprvé neocitla jen ve startovním poli, ale rovněž ve skupině významných partnerů závodu. O vstupu společnosti Rubena/Mitas jsme již informovali v našich předchozím článku Mitas se stal významným partnerem Cape Epic 2015.

Nyní se budeme krátce věnovat trati, která doznala viditelných změn a láme některá zažitá pravidla z předchozích ročníků. Co se nemění, je celková délka, která v posledních ročnících osciluje někde mezi 720 – 750 kilometry s převýšením cca 16 tisíc metrů.  Rozhodně se nejedná o nic jednoduchého, byť pro neznalého, který v Africe nikdy nejezdil, může být výškový profil malou výzvou. Ovšem podklad, na kterém se jede, dokáže udělat i z tabulkově jednoduché záležitosti utrpení prvního stupně. Neustálé střídání kamenitých pasáží, skalních vložek a písečných řek, okořeněné všudypřítomnou erozí terénu dělá z jízdy obtížnou práci. Do toho často vysoké teploty, vítr zpravidla zepředu a prach, proti kterému není obrana. Déšť pak znamená hotové peklo a pohřeb techniky.



Organizátoři tentokrát otočili celý závod a vrátili start přímo do Kapského Města. Prolog, který se jede první závodní den, se po šesti letech vrátí na úpatí Stolové hory a to je sám o sobě velký zážitek. Na druhou stranu je to pohodlné pro organizaci – infrastruktura je na rozdíl od dalších dní na dosah ruky, závodníci si také nebudou stěžovat, ve městě se pohodlně vyspí a na start dojedou za pár minut na kole. To je asi tak vše, co je jednoduché, protože dvacetikilometrový okruh  to rozhodně není.

Den 1.

Prolog má svůj start a cíl v areálu University of Cape Town takřka v centru města. Nad závodníky se bude zdvihat majestátní Stolová hora známá z obrázků snad každému trošku protřelému cestovateli. Zatímco startovní brána se nachází přibližně ve výšce 200 metrů nad mořem, vrchol hory je o osm set metrů výše. Je to impozantní pohled a sama atmosféra je odměnou.  Po trošku jednodušším začátku se závodníci dostávají k prvnímu těžkému stoupání na osmém kilometru, pak rychle dolů a na dvanáctém km přichází asi nejobtížnější výjezd k místu zvaném Dead Man´s Tree, kde posledních padesát metrů je opravdu brutálních. Tam se závodníci dostávají na asfaltovou komunikaci zvanou Tafelberk road, aspoň malinko si odpočinou, a pak už přicházejí více méně sjezdy do cíle. Ani ty však nejsou úplně zadarmo. Jde o velmi kluzký povrch na nesoudržném písku s kamínky a každá chyba se draze platí. Celkem 20 kilometrů s převýšením 600 metrů zvládnou ti nejlepší jistě v čase pod jednu hodinu.  

Den 2.

Odpoledne po prologu budou na všechny, kdo projevili zájem, čekat klimatizované autobusy a odvezou je do relativně vzdálené lokality Oak Valley Wine Estate, kde se odstartuje první etapa. Protřelí veteráni Cape Epic by ale mohli mít pocit, že jde o etapu poslední. V minulých letech se totiž z Oak Valley jelo do cíle. Letos se jede závod tak trochu v opačném směru. Nicméně Oak Valley  bylo několikrát zvoleno jako nejhezčí etapové místo. Celý tábor je situován na útulném travnatém ragbyovém hřišti a v jeho okolí, které je bezprostředně lemováno vinicemi a také mnoha single traily. 

První etapa není nikdy lehká už jen proto, než se člověk dostane do závodního vytrvaleckého rytmu. Často si pak večer říká, jestli bude druhý den schopen podobné peklo opakovat. Jistě, že bude. V první etapě čeká na všechny 113 kilometrů a 2800 metrů převýšení. Hned na začátku se stavitelé trati se závodníky nemažou. Po krátkém rozjezdu následuje dvacetikilometrové stoupání, je to pro účastníky notoricky známý a možná legendární výjezd na Groenlandberg. Průměrné stoupání činí 7 %, ovšem je opepřeno pasážemi s více než 20ti %  na kamenitém a nestabilním podkladu, který vyžaduje excelentní techniku. To vše pokračuje dalších 85 kilometrů, kdy se střídají výjezdy a sjezdy, vše v dost obtížném terénu. Závodníci se toho dne vrací zpět do Oak Valley,  aby zde strávili první noc ve stanovém městečku.

Den 3.

Vstává se tradičně v pět hodin ráno. Druhá etapa opět startuje a má svůj cíl v Oak Valley, má 92 kilometrů a převýšení 2300 metrů. V Road Book je nazvaná jako „Trailová horečka“.  Celý průběh je možno shrnout do následující  charakteristiky; mix těžkých stoupání, rychlých rovinatých pasáží a krásných single trailů. Nejtěžší kopec v etapě je třetí, ten má pět kilometrů a místy až 25% sklon. Vrchol přichází až těsně před koncem. V Paul Cluver Amphitheatre jsou vytvořeny naprosto špičkové traily, plné lávek a visutých chodníčků na lanech, stavitelé parku si opravdu vyhráli, o diváky fandící všem tu není nouze. I přes obtížnost etapy přijíždějí do cíle všichni s úsměvem na tváři, ten závěr je neopakovatelný!

Den 4.

A je tu první stěhování cirkusu! Start v Oak Valley, cíl ve 128 kilometrů vzdáleném Worcesteru. Zbývá dodat jen, že na cestě je třeba překonat 2300 výškových metrů.  Etapa nabízí úplně jiný charakter, než předešlého dne. Ty tam jsou singly, je to tvrdá práce. Hned na sedmém km čeká nejtěžší stoupání dne, zvané Tierkop, po neméně obtížném sjezdu pak další výzva, cik-cak výjezd s příhodným názvem The Serpent. Je to úzká kozí cestička, která má sklon místy až 26 procent, takže pokud někdo zastaví, není možné se už pořádně rozjet. Až posledních 40 kilometrů dává vydechnout; je to naopak rychlá záležitost až do cíle, bez větších kopců.

Den 5.

A jsme v půlce. Opět zůstáváme na stejném místě, vyjíždíme z Worcesteru a vracíme se do svého zabydleného stanu. V Road Book je etapa pojmenována jako Rock n´Roll. Trasa dlouhá 111 km s převýšením 2000 metrů nabízí prvních deset kilometrů na rozjetí a pak začíná tradičně barvitá směska stoupání a technických sjezdů. Tentokrát je ale vylepšena průjezdem Fairy Glen Private Game Reserve, přírodní rezervací, kde je možno spatřit lvy, leopardy, nosorožce a slony. Kdo bude mít náladu? Na devadesátém kilometru čeká velmi zajímavý útvar, nazvaný „mrakodrapy“. Je to skupina vrcholů, kde trať míří do nebes, prudce padá dolů a  bez jakéhokoliv varování se opět láme do prudkého výjezdu, to vše si zopakují cyklisti třikrát. Do cíle pak už pouhých pět kilometrů, ale další kopec  tam nechybí. 

Den 6.

A znovu je tady stěhování a tím pádem balení bagáže. Je to tak trochu ranní stress, když se musí člověk připravit do etapy, ale zároveň vše ostatní zabalit a odnést ke kamionům. S pokorou vzpomínám na ročníky, kdy se takto dělo každý den… Z Worcesteru se jede do Wellingtonu a bude to 117 km s 2500 metry převýšení.  Zhruba do půlky etapy se střídají dlouhá stoupání a sjezdy. Ten nejtěžší se nachází hned na začátku a má jméno The Powerlines. Po rovnějších úsecích v polovině trasy kolem Breede River přichází extra dlouhý výjezd na známý národní monument Bain´s Kloof Pass, náročná kamenitá cesta nemá konce a když už se zdá, že přichází sjezd, je to jen taková krátká vějička; následuje prudká tříkilometrová sekce se třemi stovkami metrů stoupání, Full Monty Climb Looms. Stavitel trati se pak ustrnul a připravil pro znavené borce asi dva vůbec nejkrásnější traily v lokalitě, jejich jména jsou Cool Runnings a Cool Runnings Too.   

Den 7.

Předposlední etapa ponechá znavené startovní pole na stejném místě, takže večer bude klidný, bez zabydlování v novém prostředí.  Trasu dlouhou 71 km s převýšením 2000 metrů nazvali pořadatelé „Jekyll and Hyde“, zkrátka etapa dvou tváří. Nejprve se totiž střídají krátké a rychlé výjezdy s podobně vyhlížejícími sjezdy. To je však jen příprava na dva opravdu těžké výjezdy, Pig´s Peak a Moonwalker. Nezapomínejme, že síly už valem ubývají a slovo „utrpení“ je na pořadu dne.  Následuje třicetikilometrová sestava famózních trailů Roller Coaster, Point Break a Heaven´s Gate. Všichni si to užívají, ale je potřeba zachovat pozornost až do závěru. Tam cynicky čeká skutečné kladivo; na šedesátém kilometru nejtěžší  stoupání dne s příhodným názvem Forever.

Den 8.

Atmosféra osmého dne je vždy velmi speciální. Ráno při snídani je vidět, že všichni melou z posledního. Na druhou stranu jsou to všechno bikeři tělem a duší, takže únava se mísí i s jakýmsi melancholickým motivem závěru něčeho, co všichni mají rádi a po čem tolik touží. Etapa nazvaná „Twin Peaks“ má 87 kilometrů a 1500 metrů stoupání.  Po dvaceti pěti kilometrech rovin přivede cesta startovní pole pod stoupání, které tvoří folklor a historii Cape Epic, slavný Paarderberg. Hora se zvedá přímo z roviny, bez varování a bez přípravy. Je to čistých šest kilometrů se šesti sty výškovými metry. Kdyby to bylo možné v adrenalinovém opojení a zastavili bychom na vrcholu, naskytl by se skutečně spektakulární výhled . Stolová hora nad Cape Town, západní pobřeží omývané mořskými vlnami, skutečný vrchol závodu. Sjezd je stejně perný jako výjezd, pořád na nestabilním podkladu, pozornost nesmí  ochabnout ani na vteřinu.  V nížině následuje dalších 45 km farmářských cest a pak? Pak finální vjezd na Dorstberg. Vůně „domova“ je nablízku. Dolů z kopce legendární traily v Meerendal Wine Estate a úplný konec nastává v cílové bráně postavené v bezprostřední blízkosti Manor House – centru zdejšího vinařství. To bude večer oslava! 

Foto: Michal Červený, Nick Muzik / ABSA Cape Epic

Přečteno - 4459x Tagy: cape epic
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyCape Epic 2017 - střípky a poslední ohlédnutí
    Cape Epic 2017 - střípky a poslední ohlédnutí
  2. PreviewCo sedlali nejlepší bikeři na Cape Epic?
    Co sedlali nejlepší bikeři na Cape Epic?
  3. Ostatní závodyAlbana neúspěch trápí víc než mě, říká Kristián Hynek
    Albana neúspěch trápí víc než mě, říká Kristián Hynek
  4. Ostatní závodyNa závěr Cape Epic se blýskl Adel s Višňovským, titul slaví Scott
    Na závěr Cape Epic se blýskl Adel s Višňovským, titul slaví Scott
  5. Ostatní závodyCape Epic 2017 je asi rozhodnutý, opět úřadoval Scott Sram
    Cape Epic 2017 je asi rozhodnutý, opět úřadoval Scott Sram
  6. Ostatní závodySouboj rivalů, to bude královská etapa Cape Epic 2017
    Souboj rivalů, to bude královská etapa Cape Epic 2017

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744