Dozvuky Drásala 2017

Dvacátý čtvrtý ročník je minulostí. Znovu a znovu můžeme poslouchat chválu na tenhle jeden z posledních klasických maratonů, které v naší vlasti máme...

Autor: Tomáš Přibyl
Foto: Miloš Lubas
Dozvuky Drásala 2017

 

Úspěch je dílem zásluhou infrastruktury seriálu Kolo pro život, dílem atmosférou moravského podniku, který už takřka čtvrtstoletí přitahuje pozornost všech, kdo milují cyklistiku.

Letošní ročník přinesl řadu změn a novinek, klasická trasa 117 km byla zařazena poprvé v dějinách do kategorie UCI C3, současně nejdelší Obr Drásal byl prvním oficiálním mistrovstvím ČR v ultramaratonu. Přinášíme vám ohlasy dvou mužských vítězů na nejdelších tratích a z jejich slov je cítit velký respekt z náročné trati a zároveň radost z prestižních titulů.


Marek Rauchfuss

Nejdřív se nám podařilo odchytit Marka Rauchfusse, který o vítězství svedl tuhý boj s Jirkou Hudečkem a Pavlem Boudným. O tom, co závodu předcházelo a o jeho průběhu nám řekl borec, který letos ukazuje skvělou formu, následující.

„Po mistrovství světa v Singenu jsem byl úplně mrtvej, bolelo mě v krku a něco na mě lezlo. Do toho zablokovaný záda a vůbec jsem se necítil dobře, takže jsem ten čas mezi závody pojal spíš odpočinkově. Nakonec jsem se ale rozhodl na Drásala jet, protože je to pro mě prestižní záležitost, byla to má třetí účast v řadě. Od startu se naštěstí nejely žádný bomby, což mi vyhovovalo, protože čísla na budíku byla až příliš vysoká, takže jsem měl obavy, jak se to bude vyvíjet a jestli třeba nebudu muset vzdát. Nakonec se to nějak rozjelo, chvílemi to bylo hratelné, chvílemi jsem měl pocit, že je hotovo. Myslel jsem, že závod je už rozhodnutej, protože Jirka Hudeček jel ve všech kopcích strojově brutální tempo. Zhruba na devadesátým kiláku nám nastoupil a rovnoměrným tempem se vzdálil až na nějaký minutový náskok, už jsme ho ani neviděli a já tak nějak očekával, že s Boudou rozhodne spurt, což se mi zrovna moc nechtělo. V posledním výjezdu nám ale Rádes (Radim Kořínek, pozn. red.) hlásil, že se ztráta snižuje a že Huďa nevypadá úplně dobře. To mě namotivovalo, zkusil jsem kopec trochu jet, Bouda se nechytnul, sjezd do Žopů jsem jel úplnou hranu a dole jsem Huďu v podstatě plynule minul. Pokračoval jsem naplno, nechtěl jsem si ho přivézt do cíle v háku, ale najel jsem nakonec docela slušnej náskok. Nakonec jsem byl hodně spokojenej, hlavně z druhý půlky závodu. Změny na trati byly k lepšímu, vítězství si moc vážím, bojovat s Boudou a Huďou byla velká konkurence a moc si toho cením i z toho důvodu, že jsem v týdnu nebyl úplně v pohodě.“

První oficiální mistrovství republiky na ultra maratonské trati mělo mezi muži asi celkem očekávaného vítěze. I když jak sám v rozhovoru říkal, na tak dlouhé trati nikdy nevíš. Ano, vítězem se stal s víc než komfortním náskokem hodně přesahujícím deset minut Honza Fojtík, závodník a současně člen užšího organizačního týmu Drásala. Z obsáhlého rozhovoru s ním vybíráme to nejdůležitější:

Jan Fojtík

„Na Obr Drásala jsem se snažil připravit zodpovědně, hlavně poslední měsíc. Je to moje srdeční záležitost a taky jsem členem organizačního týmu. Ale po závodech v Maroku, kde jsem byl s bráchou, jsem se cítil unavený a dobře se mi začalo jezdit až tak tři týdny před Drásalem. Tréninky jsem přizpůsobil té ultra distanci, střídal jsem silnici i bika, třeba před týdnem jsem jel šestihodinový trénink. Zapracoval jsem na silové vytrvalosti a snažil se ještě trochu zhubnout, což se celkem podařilo. V půl šesté jsem ale na tréninky nevstával. Tady na té trati tě vždycky může něco překvapit, přestože ji celkem znám. Jednak jsme museli udělat nějaké změny kvůli požadavkům vlastníků pozemků a taky jsme se rozhodli pár úseků udělat plynulejších na základě ohlasů z minulého ročníku. Něco jsem si projel jednou, něco vůbec. Jel jsem doposud všechny ročníky, ale jeden jsem nedojel do cíle. Mojí taktikou bylo zůstat ve skupině, která se postupně vyselektuje. Ale letos to proběhlo poněkud jinak. Na prémii na Kelčském Javorníku za to Karel Hartl vzal a odjeli jsme v ten moment z pětičlenné skupiny, prémii jsem nakonec vyhrál, protože Karel tam udělal malou chybku. No a pod sjezdem v Rajnochovicích už jsem měl půlminutu náskok. Tam jsem jel takové pro mě příjemné tempo a čekal, jestli mě Karel dojede. No a nedojel… Rozhodl jsem se jet půl hodiny rychleji, aby mě už neviděli a pak ustálit tempo na snesitelnou úroveň. Ale pak jsem si to vyčítal, protože jsem chytnul krizi, která se táhla až na čtvrtou hodinu a necítil jsem se vůbec dobře. Ale nějaké velké obavy jsem neměl, protože díky tomu, co mám odjeto vím, že bez krizí se takový závod v podstatě nedá absolvovat. Je hlavně důležité se v takovém momentě pořádně najíst, nacpat do sebe co jde a ono se to rozjede. Vždycky si vzpomenu na Jardu Jágra, jak říkal - hlavně nepřestat bruslit! Takže nepřestat šlapat a věřit, že se to chytne; a ono se to chytlo. Těch krizí přijde za těch osm hodin hodně, ale pořád musíš jet a věřit. Ke konci už jsem tušil, že to vyjde, ale pořád musíš dávat pozor, hlavně na defekty. Oni tady na ty cesty sypou zbytky cihel, místy se to leskne jako střepy. Ale tak jsem tam to kolo nadnášel, jak říká Bouda. Jak už jsem byl ale tady dole, tak jsem si to vychutnával, ale v parku už na mě šla zase krize, úplně jsem se motal. Teď mě bolí úplně všechno, po těch osmi hodinách. Ruce, nohy, záda, ruce, jsem úplně naklepanej. Jel jsem na pevným kole Force, některá místa by byla na fullu lepší, ale na téhle distanci záleží na každým kile, hrozně se to proveze. Letos jsem poprvé v prvních třech kopcích ani nevezl bidon, vždycky jsem se jen napil na občerstvení, které mi tady dělá už tradičně bráchův švára, protože je místní, zná trať a můžu se spolehnout, že bude tam, kde je potřeba. Ale kdo chce tady jet nějakej top výsledek, musí mít někoho na trati, aby nemusel zastavovat. Cíl jsem si dost užíval, protože je tady vždycky perfektní divácká kulisa, je to můj domácí závod a dojezd v zámeckém parku je v celém seriálu speciální. Navíc na mě v cíli čekala přítelkyně, která měla být v práci, takže super překvapení! Když tak přemýšlím, asi nejhůř se mi jely kopce před Semetínem, kterými se dostaneš nad traily a pak kopec za Semetínem na Chléviska. Pak už to bylo dobrý, poslední dva výjezdy už byly super a tušil jsem, že na výkonnost mě nikdo nedojede.“

Tak to byly pocity mužských vítězů, dodejme, že mezi ženami klasiku vyhrála s náskokem Johana Kolašínová, které to letos opravdu pěkně jezdí, na Obrovi deklasovala soupeřky Milena Cesnaková, která druhou Irenu Berkovou nechala za sebou o více než hodinu. Hrdiny byli ovšem všichni, kdo v Holešově dorazili do cíle dalšího vyvedeného ročníku Drásala. Jak už jsme naťukli v úvodu, za rok oslaví nejstarší český maraton čtvrtstoletí své existence. S novou krví v nejužším organizačním týmu, podpořenou zkušenostmi zakladatelů se můžeme těšit na extra zážitky a jistě mnohá překvapení, která by takovému výročí slušela!


Johana Kolašínová

 


Milena Cesnaková a Irena Berková na stupních vítězů

 

Výsledky ZDE

 

Přečteno - 3583x Tagy: jan fojtík marek rauchfuss drásal
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. ZávodyOBR Fotogalerie: Drásal 2017
    OBR Fotogalerie: Drásal 2017
  2. Kolo pro životZbystřete pozornost! Drásal vyhlíží své hrdiny!
    Zbystřete pozornost! Drásal vyhlíží své hrdiny!
  3. Mistrovství světaKolašínovou a Rauchfusse čeká světová premiéra v národním dresu
    Kolašínovou a Rauchfusse čeká světová premiéra v národním dresu
  4. ZávodyFotogalerie: Malevil Cup 2017
    Fotogalerie: Malevil Cup 2017
  5. Ostatní závodyRekordní Malevil Cup 2017 vyhráli Kolašínová a Cattaneo
    Rekordní Malevil Cup 2017 vyhráli Kolašínová a Cattaneo
  6. ZávodyFotogalerie: O pohár Štamberského krále 2017
    Fotogalerie: O pohár Štamberského krále 2017

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744