Seriál: Design a cyklistika - pohled do nedávné historie

Neutěšená první polovina 20. století měla na oblibu kol značně negativní dopad. Nedostatek surovin po válkách a všeobecně vyšší chudoba nebyly zrovna ideálními impulsy pro jejich zásadnější vývoj.

Přeskočme několik nepříliš cyklisticky zajímavých desetiletí přímo do 70. let v USA, odkud vzešel impuls, který odstartoval zcela novou éru. V té době se v okolí San Francisca rodí první horská kola. San Francisco bylo v té době největším centrem hnutí Hippies a právě z jejich řad vzešlo množství nadšenců, kteří se nechtěli svazovat nalinkovaným jezděním po silnicích a tak začali používat staré cruisery se širokými pneumatikami pro jízdu v terénu. Celou tuto historii popisuje množství dokumentů, pro nás je však podstatné, že horská cyklistika odstartovala v designu a konstrukci kol opravdovou revoluci. Zatímco silniční cyklistika byla svou konzervativností po desetiletí téměř neměnná, volnomyšlenkářská horská kola přinesla množství nových řešení.

V MTB je vývoj natolik rozsáhlý, že bychom pro něj potřebovali spíše celou knihu, zůstaňme proto teď u rámů a jejich zpracování. Zpočátku u horských kol vládla ocel. První stroje byly organicky tvarované, rychle se však prosazuje "diamantový" tvar z rovných trubek. Časem se však prosazuje především dural. Ten díky svým vlastnostem rámům propůjčuje jiné proporce, především je však díky masivním průměrům trubek znatelně tužší. Později se navíc objevuje technologie Hydroforming, která může trubky tvarovat do rozličných tvarů. Objevuje se už v padesátých letech a původně sloužil pro výrobu hrnců, kolům to trvá trochu déle, výrazněji se prosadí až v počátcích 21. století. Konečně však tvůrci kol nejsou závislí na prostých trubkách, rámům je možné dát mnohem originálnější výraz, navíc je možné trubky tvarovat lépe s ohledem na jejich zatížení, které není rovnoměrné. V současné době je také trendem začišťování svarů, takto opracovaný rám si tak lze docela snadno splést s karbonovým.

Ještě větší svobodu však poskytuje karbon. První rám se objevuje už v roce 1975 (byť na silničním kole), dlouho u něj však vládne trend lepení jednoduchých trubek do kovových spojek, rámy tak jsou sice lehké, ale tvarově nepříliš zajímavé. Postupně se však zdokonalují technologie laminování a objevují se první rámy vyrobené formováním – zde už je možné udělat téměř libovolný tvar. Dobře to dokumentují například slova Scotta Nicola, zakladatele značky Ibis, který o vlajkovém modelu Mojo řekl, že je to jejich první kolo, kde "prvně vyvíjeli estetiku a poté až funkci."

Karbonem se dostáváme do současnosti, jaká by však mola být budoucnost materiálů? Karbon se v současnosti probíjí do stále nižších pater cyklistiky. Samotná cena materiálu je již relativně nízká, hlavním problémem zůstává stále velký podíl ruční práce, který je nutný při výrobě. Určitým řešením může být technologie vstřikování karbonových vláken do forem, podobně jako u běžných plastů. Tento postup už využívá několik výrobců, jako třeba Magura u brzdových páček nebo někteří výrobci treter u podrážek, zatím se však jedná pouze o drobné výrobky a je otázkou, jestli by bylo možné takto vyrábět větší věci jako jsou právě rámy. Pokud by to však bylo možné, mohlo by se jednat o další velký krok, který by snad jednou mohl zcela vytlačit kovové rámy.

Velká očekávání se také vkládají do Grafenu. Ten má být v určitých ohledech až 200x pevnější než ocel (pro srovnání karbon je "jen" asi 10x pevnější než ocel). Materiál s takovou pevností by nejspíš zcela postavil na hlavu zažité tvarování, při téměř nulové hmotnosti by bylo možné opustit jakékoliv konstrukčně-pevnostní požadavky a například rámy by tak mohly mít prakticky libovolný tvar. To vše je však běh na dlouhou trať a než si koupíme kolo z grafenu, ještě to asi pár let potrvá.

Více se o grafenu můžete dočíst například zde: Physicsworld.com

Foto: Michal Červený, Breezer, Old Clunker, Vojtěch Sojka