Zimní pneu, Zn.: Udělej si sám

Biking sice v počátcích stál na kutilství, Země se ale párkrát od těch časů pootočila a časy Garyho Fishera v džínsech a Toma Ritcheyho se svářečkou v ruce již zakoušíme jen skrze památeční fotografie. Spektrum nabídky všeho druhu je v oblasti vybavení dnes tak široké a servisní kroky naopak tak specializované, že Kutil Tim v nás hluboce dřímá a jediná naše montérská aktivita tak poprávu spočívá ve výměně pneumatiky či mazání řetězu. Avšak důvod se najde.

Letošní zima sice s příchodem otálela, nakonec ale zaskočila nejen bikery. Dvouměsíční sněhová peřina na pražském staroměstském rynku, to tu již dlouho nebylo. A tak i když čepice z věží starých kostelů již odtávají a rarach si občas i hodí dolů rampouchem, současná obleva přeřadila na pomalejší rychlost, a noci jsou stále chadné — kde odpoledne čvachtáte v břečce, ráno se bota sklouzne po ledu. A že to nevypadá na radikální změnu.

Jenže, copak je možno tělu i duši navyklým na pravidelné exkurze na pěšiny (či fajnovkám na singletracks), servírovat donekonečna Kranked 10 a Collective — The Seasons? Bikera to táhne ven. Sesedlá sněhová duchna je už — zvláště u měst — prošlapána, do ledu se však neopře ani superměkčená pneu. Inspiraci tak přinesl test hřebíkové Kendy. Již několikátou zimní sezónu jsem přitom měl v hlavě výrobu vlastního ježatého obutí. Americké magazíny hovoří slovy jezdců z východního pobřeží USA jasně: bez pneumatik s hřeby není zima v New Yorku či Vermontu myslitelná. A pochopitelně, že těmi home-made. Otištěn byl přitom nejeden zaručený návod a na webu najde i moje neteř rázem několik receptů. Takže stačilo jen zalézt si na jeden večer do dílny s párem vyřazených pneumatik a sáčkem čerstvých vrutů. Anebo...?

S láskou a péčí
Narozdíl od nesmělého, sotva milimetrového naježení testovaných plášťů Kenda jsem v modřanském železářství pana Štolby sáhl po 12mm zlatavých vrutech — když už ostny, tak řádné. Pro svou na dnešní XC poměry anorektickou šíři pak byl ze zásoby odložených gum vybrán takřka nepoužívaný Hutchinson On The Rocks 2,1“ a stařičká Onza Porcupine.

Podle četných doporučení volím předvrtání otvorů pro vruty tenkým vrtákem. Přehrávač láduji prvním albem a jde se na věc. Nikdy bych neřekl, kolik že má takový plášť špuntů vzorku — a to se pochopitelně vybere jen třeba čtvrtina. Z živáku Alice In Chains jsem toho sice moc neměl, ale vše je připraveno k aplikaci vrutů.

Po večeři — to již hrabou do strun Soničtí Mládežníci — k nemalému rozhořčení nenalézám optimální nástavec na elektrický šroubovák. Čeká mě nějakých 70, 80 šroubů a ručo kroucení, vrut za vrutem. Tvrdost obyčejné, standardní směsi vzorku rázem vyvrací obavy, že by se vruty mohly vyšroubovat samovolně. Ne vždy sice šroubuji rovně, kolem třicátého šroubu ale již mám slušnou praxi. Sonic Youth střídají Rage Against tha Machine.

Nějak se nám to protahuje, a tak když podotahovávám šrouby a začínám  podlepování páskou, nemám již co hrát. Zapínám radio a lepím a lepím. Tematický večer, spojující na Beatu hard rock se symfonickými orchestry je vskutku neskutečně archivální a tak jsem rád, když po cca třech hodinách výroby tomuhle finálnímu dinosaurnictví unikám. Je jedenáct v noci a hotový mám jeden plášť. Na statný boční vzorek by se možná sešly ještě delší vruty, ale Hutchinson se zlatými zuby vypadá monstrózně. Guma je v cuku letu nasazena vpředu na Peťanově papundeklovém SC Bluru, ještě stříknu řetěz a s doufáním, že tlak v pneumatice vydrží aspoň pod první kopec, jdu do hajan.

Rock ´n roll!!!!!!!!!
Do soboty sice již nepřipadlo, ale nad rysku nuly rtuť teploměru nevylezla už přes týden. Na asfaltu cestou k lesu si vruty pobrukují, vržou asi jako desatery botky na promrzlém chodníku. Ledový základ pěšin s předvčerejšími pár centimetry sněhu nemá na tuhle mou zbraň odpověď, po krasobruslení z minulého týdne je příjemné moci se zase opřít do zatáčky. Hned první sjezd pak ukazuje, jak moc brzdění odvádí přední kolo a že včerejší kutilský maratónek rozhodně nebyl zbytečný.

O pár kilometrů dál pak příkrý sráz donutí jezdce jít za sedlo až nad pneumatiku — to si říkám, že ještě, že se vruty cení jen z předního kola. Asi by to chtělo jinak blatník. A když se jeden sjezdík ukázal nad možnosti pilota i stroje a zoufalé smýkání se zastavilo až o padý strom, rafly mě dva vruty zlehka do holeně. Inu, každá mince má rub a líc. Lehce trnu, kdy se ozve sykot chřestýše a já budu muset nasazovat v tom samci alternativní pneu, kterou si jako kdysi moto-pionýr Vondřich vezu na batohu. Ale kde nic, tu nic, zostřený Hutchinson slouží k maximální spokojenosti celou vyjížďku. A dokonce ani zpáteční opruzná cyklostezka s částečně odkrytým asfaltem hroty viditelně neztupí ani nevtlačí na duši.

Suma sumárum, když doma rozmrzám ve vaně, hřeje nejen vroucí voda, ale i pocit z dobré vyjížďky a trošku i zahřáté ego — ještě nejsem uplný ajeťák. (Vyplývá snad ale z toho, že bych měl konečně pověsit v bytě ty poličky a obrazy? Knížky to na zemi nejspíš ještě vydrží, asi spíš příští týden přidělám další ostnatou pneu....)

Cenné odkazy: http://www.singlespeedoutlaw.com/main/articles/homemadestuddedtires.shtml
http://www.wikihow.com/Convert-Bicycle-Tires-Into-Studded-Snow-Tires

Foto: Michal Janata, Vladek Lacina, TT