Evropský pelmel

Evropský šampionát za sebou již zabouchnul dveře. My se k němu však ještě vrátíme, protože jsou zkrátka věci, které si nemůžeme nechat jen tak pro sebe.

Začněme tou více oficiální. Výsledky, které letos předvedlo Švýcarsko nemá obdoby, získalo celkem 11 medailí a z toho 5 zlatých. Z celkových 32 národů si domů medaile odvezli zástupci z jedenácti z nich - viz tabulka. Česko se díky stříbrné medaili Terezy Huříkové zařadilo mezi ně a spolu s Finskem a Holandskem okupují pomyslnou 8.-10. příčku v hodnocení národů. Švýcaři nevybojovali medaili pouze ve dvou kategoriích - v juniorkách a v ženách!

Nejúspěšnějším bikerem celého šampionátu se stal Švýcar, jak jinak, Ralph Näf. Co start to medaile, 2 zlaté a jeden bronz není úplně špatná bilance, že? Dvě zlaté má i jeho krajan Nino Schurter, Norka Gunn Rita Dahle tentokrát zůstala ve stínu pouze s jedním zlatem a jedním stříbrem.

Nejmladší závodnicí byla opět zástupkyně Švýcarska Kathrin Stirnemann, která 22.10. oslaví svoje sedmnáctiny. O 22 let starší byl reprezentant Černé Hory a Srbska Zoran Živkovič, ten na konci srpna sfoukne 39 svíček!

Tereza Huříková při tréninku na trati zkraje minulého týdne rozčílila několik vos, které měly svoje hnízdo na terásku v těsné blízkosti okruhu. Naštěstí schytala jen jedno "pigáro" do stehna, po té několikrát žádala organizátory o likvidaci hnízda. I když Terezina angličtina doznala jistého progresu, na slovo vosa si vzpomenout nedokázala. Vosu popsala jako "bee but no honey" čili včelu, která nedává med. Několik týpků na ní koukalo, co to ta Češka chce, ale po druhé urgenci byly vosy fuč.

Ve městečku Lamosano, ve které byl umístěn start a cíl závodu cross country, vyzdobil místní umělec Pietro-Luigi Canavale vybetonované stěny potoka italskými medailisty z Olympijských her, zdi tam říkají Muralles. Nechyběla samozřejmě ani Paola Pezzo, pod jejímž vyobrazením dostali prostor všichni vítězové kategorií na ME. Vždy po vyhlášení vítězů dovedli organizátoři modře oděného a zlatem ověnčeného bikera či bikerku ke zdi, kde se zvěčnil do příslušné kolonky. Canavale potom domaloval i vlajku a dílo bylo dokonáno. Jestli někdo do Lamosana pojedete, nezapomeňte se na zeď podívat!

Vždy mě překvapí, když vidím Němku Sabinu Spitz na stupních vítězů. Ne, že bych nějakým způsobem chtěl zpochybňovat její výkonnost. Její somatotyp mi zkrátka a jednoduše nesedí na cyklistku. Respektive ne na vytrvalostní cyklistku, spíše bych jí viděl jako sprinterku na dráze. Mohutné svaly na nohou hrudníku a rukou mi nedaly, abych se nezeptal německých novinářů co se za tím skrývá. A výsledek? Sabine dříve hrávala hokej. Na tom není dnes nic divného. Jenže ona ho hrála s mužskejma!

Česko se mohlo postarat i dopingový skandál! Bohužel na něm nesu trochu vinu i já. Po dojezdu juniorek jsem byl požádán, abych přečetl Jiřímu Lutovskému čísla vylosovaná na doping. Jelikož jsem nemohl jedno číslo rozluštit, požádal jsem rozhodčího, aby mi číslo sdělil. Odvětil, že 51. "Tak to je v klidu, žádná z našich na doping nemusí," řekl Lutovský a pro mě to v tu chvíli skončilo. Ne však pro reprezentačního trenéra, kterého začali vyvolávat rozhlasem o 45 minut později, že má sehnat bikerku se startovním číslem 54 k dopingu. Posledních 15min a nebo 2 roky dištanc a pokuta jak dělo. Aha, takže to fakt nešlo přečíst. Lenku Bulisovou, sic zmáčen potem, ale sehnal. Oteklé oko prozrazovalo, že reakce na včerejší štípnutí včelou nebyla úplně normální. "Brala jsi na to nějaké prášky?" A už to bylo. Claritin. Cože? Co to je? Jaké látky to obsahuje? Rychle sehnat informace na internetu. Sakra, kde to vytisknout. Informace se složením k doktorovi - na 99% tam nebylo nic zakázaného. Naštěstí.

Smolařkou číslo jedna se stala Lenka Ochmannová, kterou po pádu v těžkém sjezdu musela odvést sanita na vyštření do Belluna. Podezření na vnitřní krvácení naštěstí italští lékaři vyvrátili a Lenka se tak mohla v klidu navečeřet s ostatními v jejich hotelu. Její zranění ale způsobilo starosti i několika ostatním lidem. O Lenčino kolo se chtěla postarat jedna slečna, konkrétně má přítelkyně Zuzana. To již hovořím o smolařce číslo dvě. Kolo měla dopravit do depa České republiky a předat mechanikovi, cestu si chtěla zkrátit tím, že na něm popojede. To by přece udělal každý z nás, samozřejmě. Co čert nechtěl, Zuzka si nevšimla pomalého defektu na předním kole a po několika metrech jízdy z kopce po asfaltu si ustlala. Jó, kdyby do peřin. Na to, že neměla helmu, to dopadlo docela dobře. Sedřený loket, dlaň a kyčel plus natržené svaly v rameni. Od dneška má naordinovanou elektroléčbu v pražské Vojenské nemocnici.

Zapomeňte na fankluby známé z fotbalových utkání. I tak se hloučky těch nejvěrnějších do Itálie přijely podívat. Mezi ty nejpočetnější se vždy řadí ti patřící Julienu Absolonovi nebo Gunn Ritě Dahle. V Lamosanu byli rozhodně nejhlučnější oranžoví fanoušci povzbuzující třiadvacítkáře Rudiho Houtse. Vikingové měli ale rozhodně nejvtipnější ceduli, ta měla za úkol povzbudit Gunn Ritu a zasadit demotivující ránu soupeřkám. Ostatně posuďte sami.

Ještě jednou zpět k dopingu. Lepší místo na doping už si pořadatelé vybrat nemohli. Těžko říct, co je k tomuto rozhodnutí vedlo. Možná teorie bude, že dopingoví komisaři nechtěli čekat dlouhé minuty na to než se závodníkům podaří vymáčknout ze svého vyždímaného těla ještě kapku, často to totiž trvá i více jak hodinu či dvě. Nedůstojným a zapáchajícím prostředím si zřejmě slibovali snahu závodníků o co nejrychleší únik z této místnosti. Jen by mě zajímalo co se stalo se těma slepicema?

Foto: Erhard Göller, MUDr. Michal Říha, Jan Němec