Mariborski svetovni pokal v spustu

Zbývající částí světového "tripplu" byl sjezd naplánovaný tradičně na neděli. Stejně jako předešlý den cross country nebo fourcross, i sjezd byl v rámci letošního Nissan UCI Světového poháru posledním závodem a daly se získat poslední bodíky do konečného žebříčku.
Jasno měl sjezdový polobůh Sam Hill (Iron Horse Monster Energy). Čerstvý obhájce dresu nejlepšího sjezdaře na světě dva z předchozích čtyř sjezdů vyhrál a před ostatními měl solidní náskok, v posledním závodě nepřekonatelný. Naopak o druhé příčce rozhodnuto nebylo. Prozatím byl druhý Steve Peat (Santa Cruz Syndicate), ale třetí Fin na Hondě Matti Lehikoinen měl o 64 bodů méně, což není nestáhnutelný rozdíl.



Jezdilo se na 2570 metrů dlouhé trati s převýšením 460 metrů. Start byl ve výšce 785 metrů a cíl pak 325 metrů nad mořskou hladinou. Ve zkratce: Startovací budka na sjezdovce lyžařského areálu Pohorje. Po vjezdu do lesa sjezdaři absolvovali první technickou točivou pasáž pojmenovanou mip-mip a lesem se dostali k části pojmenované Full speed. Jak už název napovídá, tady se dávaly prsty pryč. Po sjezdovce s výhledem na Maribor se přes tři velké a rychlé klopenky závodníci dostali do lesní části protkané kořeny. Tam přišlo to nejlepší a nejtěžší. Nejlepší pro diváky, nejtěžší pro většinu sjezdařů. Rockn Roll! Asi 150 metrů dlouhé pole plné velkých a ostrých kamenů zakončené menším skokem. Následoval přesun po cestě do druhé poloviny trati. Ta už nebyla tak zajímavá a ani technicky náročná jako ta první. Les, kořeny a prach. Za zmínku stojí snad jen vyhloubené koryto s klopenkami nebo menší skok s dopadem do kořenů. Větší polet na závodníky čekal ještě pár desítek metrů před cílovou branou.

Postavení závodů v Mariboru a ve Špindlerově Mlýně proti sobě se už probíralo několikrát. Prostě bylo to tak a rozhodnutí bylo na sjezdařích samotných, kde stráví víkend. Třináct z nich se rozhodlo pro porovnání sil s těmi nejlepšími. A dobře to nedopadlo. Do odpolední finálové jízdy postoupil jediný český zástupce a tím byl Patrik Kotrla (Specialized 69), který zajel v semi šestačtyřicátý čas. Ostatní se do osmdesátky nevešli. Nejblíže postupu byl Martin Mikulenka (Remerx Grafobal GT), který byl 94. a na postup by musel zajet čas o více než dvě a půl vteřiny lepší. Do stovky se ještě vešel Ondřej Bárta (97.; Cyklo Klub Havlíčkův Brod). Stodruhé místo patřilo Pavlu Čepovi (BRT Olomouc), hned za američanem Kylem Straitem.
Ostatní skončili hluboko v poli poražených. Vlasta Hynčica (Remerx Manitou) semifinálovou jízdu kvůli zranění zápěstí nedokončil a Kamil Tatarkovič (Kona Les Gets) nestartoval.
Semifinále vyhrál většinou tipovaný Samuel Hill o vteřinu a půl před Francouzem Florentem Payetem (Ssangyong Fusion Pro  Team). Třetí čas zajel Marc Beaumont (MBuk Santa Cruz).

Nedobře dopadl Tatarkův týmový kolega z týmu Kona Les Gets, Francouz Fabien Barel. Po těžkém pádu byl v bezvědomí transportován do nemocnice.

V ženách byla nejrychlejší Rachel Atherton (Animal Commencal) o více jak šest vteřin před druhou Tracey Hannah. Favoritka Sabrina Jonnier (Iron Horse Monster Energy) zajela až jedenáctý čas. Odůvodnila to nachalzením z Fort Williamu. Ostatně dost lidí ze všech tří disciplín skotské počasí a svůj aktuální zdravotní stav vzpomínalo. Sabriny celkové vítězství ve SP ještě nebylo definitivní a teoreticky o něj mohla přijít, pokud by finálovou jízdu vyloženě pokazila.
To se odpoledne ale nestalo. I odpolední jízdu sice vyhrála sestra bratří Athertonů Rachel, druhá skončila Tracy Moseley (Kona Les Gets) a třetí Tracey Hannah, ale mistryně světa Sabrina dojela šestá a největší křišťálová trofej s logem UCI byla její.


Po ženách se dolů spustili finálovými jízdami i muži. V obráceném pořadí než zajeli kvalifikační časy.
Rockn Roll bylo jedno z míst, kde se rozhodovalo. Diváci se tam tísnili nalepeni na ochranné sítě a projíždějící závodníky hlasitě hnali dolu. Když se objevil někdo ve slovinském dresu, kotel burácel. Pády v této sekci byly hodně nebezpečné. Závod se jednu dobu musel zastavit a dva závodníci se vrátili k novému startu, protože jejich soupeř musel být zpod této sekce odnesen na nosítkách do sanitky. Další borec to poslal přes ochranné sítě rovnou mezi diváky. Ti naštěstí stačili utéct. Poté se zase seběhli a pomáhali onomu riderovi dostat se zpátky na trať (to vzhledem k tomu, že byl stále zacvaklý v pedálech a i s kolem namotaný v síti nebylo úplně jednoduché...). Jiný sjezdař zase neustál skok do kamenů a při pádu sebou vzal i řádku fotografů (z vlastní zkušenosti mohu říci, že tento fotospot byl opravdu velkou adrenalinovou záležitostí).
Steve Peat si pořídil v horní pasáži defekt a s jeho druhým místem v celkovém hodnocení to vypadalo bledě. Když Lehikoinen zajel sedmý čas, bylo rozhodnuto. Povedenou jízdu předvedl Francouz Julien Camellini a v hot seatu chvíli poseděl. Pak ale přišli na řadu poslední dva. Gee Atherton zajel o vteřinu a půl rychlejší čas než Hill v dopolední jízdě. Čekalo se, co Hill na to. Když Sam prolétl cílem, rozsvítil se na výsledkové tabuli čas 2:53:78. Tedy první místo o 1:33 vteřiny... Duhový trikot má prostě ta správná osoba. K němu teď ještě přibyl dres pro nejlepšího sjezdaře světového poháru 2007.

Patrik Kotrla zajel finálovou jízdu o téměř dvě a půl vteřiny rychleji než svou dopolední a posunul se na konečné 44. místo se ztrátou více než třinácti vteřin na vítěze. Patrik jezdí svěťáky druhým rokem a jeho nejlepším dosavadním výsledkem bylo 45. místo ze Champéry. Posun vpřed tedy malinkatý, ale je.
„Trať mi tu docela seděla, byla hodně rychlá a celkem prašná, fakt bomba. Nečekal jsem, že se jako jediný dostanu do osmdesátky, to bylo pro mě překvapení.“ okomentoval svůj závod jediný český finalista.

Dařilo Filipu Polcovi (Gravity Group). Slovenský závodník v obou jízdách zajel dvanáctý čas.

Nastal čas zúčtování. Největší trofeje skončily v rukou jezdců na Iron Horsech - Sabriny Jonnier a Samuela Hilla. Druhou ženou celkově byla Tracy Moseley a třetí Tracey Hannah. Jedinou Češkou, která letos v SP bodovala je Katarina Tóthová (FAST Morewood). 32 bodů z Champéry jí vyneslo 44. příčku ze 46. Důležité je, že se nebála a okusila atmosféru a náročnost tratí světového poháru.
Hilla na bedně doplnili druhý Matti Lehikoinen (G-Cross Honda), třetí Steve Peat (Santa Cruz Syndicate), čtvrtý Gee Atherton (Animal Commencal) a pátý Marc Beaumont (MBuk Santa Cruz).



Nejlepším Čechem je v konečném hodnocení Adam Vágner. Body ze dvou závodů ho vynesly na 37. příčku. Další naši skončili takto: Kamil Tatarkovič 61., Patrik Kotrla 90. a Matěj Charvát je s jedním bodem posledním v žebříčku.
Tolik tedy z Mariboru a letošního kolotoče SP. Naviděnou v příštím roce kdesi za českými hranicemi!


Foto: Jan Němec & Michal Červený