KHS Posázavím

Byl pozdní večer, první máj ... a nejedno srdce bikerovo plesalo a nohy bolely. Prvního května se totiž konal již 4. ročník závodu MTB Posázavím. Podle mého názoru však žádný ze závodníků a závodnic při příjezdu a prezentaci před startem nevěřil v krásný jarní a prosluněný den!

Je 8:00 - dvě hodiny před startem. Začíná ruch při stavbě stánků sponzorů, prodejců kol, cyklistického oblečení, doplňků a sportovní výživy. Pořadatelé v čele jsou velmi dobře organizovaní, každý ví co má dělat, jaká je jeho role a plní ji velmi dobře. Vše je připraveno pro prezentaci, za chvilku je vymezen prostor pro start první a druhé vlny a postaven cílový oblouk. První závodníci se pomalu trousí, připevňují svá čísla a pohybují se v prostoru startu. Ti, kteří vystupují z aut, neopomenou řádně a peprně okomentovat teplotu 3°C ( naštěstí nad  nulou) a nízkou mlhu rozlitou po celém okolí Mnichovic.

Na 50 kilometrů Posázavím se přihlásilo 706 závodníků a závodnic! Většina z nich byla již před desátou hodinou seřazena na startu a jistojistě přivítala první sluneční paprsky, které se začaly pomalu mlhou prodírat a opírat se o zdi nedalekého kostelíčka na náměstí. I ti největší pesimisté už začínali věřit v teplý slunečný ale hlavně krásný závodní den! Oproti loňskému roku došlo ke změně trati jen při výjezdu na Ondřejov. Závodníkům zde totiž bohužel přes zimu vyrostly v místě trati novostavby.

Domlouvám se s pořadatelem a nasedám do připraveného jeepu, který mě proveze po celé trati, a díky kterému mám celý závod jako na dlani. Můj nový průvodce zná velmi dobře okolí, je skvělý řidič a dokonale plní svou roli!

Start! Byl odstřelen v deset hodin a cyklisté se proměnili v pohybující se pestrý peloton. Náš jeep se dává také do pohybu, foťák a spoušť jsou připravení na dvouhodinovou zátěž! Nájezd do terénu přichází záhy, přibližně po 500 metrech silničního úseku. Následuje výjezd, nejdříve asfaltovo-štěrkový, který pomalu přechází v lesní a nakonec polní cestu. Již na vrcholku je pole velmi natažené. Je jasné, že se jede naplno od začátku. Mezi projíždějícími muži zahlédnu i tři ženy. Ilonu Bublovou a jí na záda dýchající Káju Polívkovou. Po chvilce z lesíka vyjíždí i třetí závodnice Šárka Vejvodová.

Přemisťujeme se místní zkratkou se o kousek dál a to do kvetoucí aleje nedaleko Senohrab. Blíží se jeden závodník za druhým, je to úchvatná podívaná. Slunce svítí a stromy jsou v plném květu, rtuť teploměru už se dávno přehoupla přes 15°C. Je slyšet jen svištění řetězů a oddechování závodníků, no možná sem tam nevyhnutelná poznámka uštědřená soupeři a sporadicky také bezcitná snaha o změnu převodu. Nezdržujeme se příliš dlouho, jen vyfotit pár obrázků a honem dálຯ

Na první brod, přibližně ve třetině trasy, přijíždí s náskokem asi tak půl minuty Martin Horák. Neohroženě a bez zaváhání či zpomalení se vrhá do vody. Bohužel pro něj za polovinou říčky Mnichovky na něj čeká zrada v podobě ukrytého kamene, většího než by si on přál a jeho přední kolo bylo schopno překonat. Přímo ukázkově letí přes řidítka a nedobrovolně zkouší chladnou vodu. Za tento prvek si vysloužil opravdu velký potlesk od hrstky přihlížejících. Rychle vstává, ohlíží se a naskakuje na kolo. Mezitím se přibližuje skupinka několika jezdců. V ní jedou i závodníci, kteří se nakonec postaví na stupně vítězů v čele s Ivanem Rybaříkem a Tomášem Vokrouhlíkem! Lačné publikum očekává další vodní show. Někteří ukazují, jak zkušenými jezdci jsou. Jiní nepřeceňují své síly a brod přebíhají. Najde se i hrstka závodníků, kteří průjezd poctivě trénovali, je to na jejich výkonu vidět, jedou bez zaváhání. Všichni jsou odměněni potleskem, následují slova chvály doprovázená tradičním skandováním. Hop, hop! První ženou v průběžném pořadí je stále Ilona Bublová, s přehledem a rozmyslem zdolává brod. Její náskok už se blíží k minutě. S úsměvem a jiskrou v očích se vrhá  vstříc ledové vodě také druhá  Kája Polívková a po chvilce stále třetí Šárka Vejvodová!

Nyní na cyklisty čeká pravý bikový úsek lesem s bahnitými úseky a pak pomalu začíná výjezd na hvězdárnu Ondřejov. Namotivován byl snad každý, protože nahoře po několika bolavých kilometrech čekal na závodníky bohatý bufet a pak odpočinkový a rychlý úsek lesní cestou a sjezd do Černých Voděrad. Závodníci jedou lesem v okolí Jevanského a Vyžlovského rybníku. Přední skupina mužů už nám bohužel ujela, pořadí žen na předních příčkách se stále nemění.

Před cílem na závodníky čeká už jen poslední výjezd. Je poměrně výživný (obtížný), unavení cyklisté musí zvládnout technicky náročný lesní terén s kořeny, vyjetými kolejemi a všudy přítomným bahnem. Muži jsou již pravděpodobně v cíli. Potlesk diváků a jejich povzbuzení dělá divy. Unavení cyklisté šahají pro poslední zásoby sil, zdolávají vrchol a nahoře jejich nálada výrazně stoupá. cedule oznamuje, že je čekají pouze poslední tři kilometry krásného a odpočinkového sjezdu do Mnichovic!

Ruch v cíli, u občerstvení a cisterny s vodou je v plném proudu. Přesně tak to na maratonech bývá. Nejlepší jezdci jsou již oblečeni v civilu, manželky čekají své unavené muže v cíli a pořadatelé neúnavně informují o dojezdech v cíli. Stačím zaznamenat, že Šárka Vejvodová do cíle dobíhá, pravděpodobně ji před cílem zradila technika.

Na prvním místě nakonec dojel Ivan Rybařík o 4 vteřiny před Tomášem Trunschkou. Následování Tomášem Vokrouhlíkem a Janem Škarnitzlem. První místo stylem start-cíl si zajistila Ilona Bublová před Kájou Polívkovou a třetí Ivanou Loubkovou. Pořadatel však připravil několik věkových kategorií, do kterých byly závodníci rozřazeni. Ještě si dovolím jednu zajímavost na závěr. Závodu se účastnil také přední český lyžař a skikrosař Stanley Hayer!

Vyhlašováni výsledků bylo doplněno o přehlídku cyklistického oblečení a zakončeno bohatou tombolou.

Máj je měsícem lásky a podle mého názoru každý, kdo první květnové pondělí v Mnichovicích stál na náměstí, ukázal, že cyklistika jeho láskou bezesporu je!

Pár slov pořadatele Petra Šimery na závěr:
„Ciao cyklisti a všichni, kdo jste byli na závodech v Mnichovicích, nebudu zde psát děkovná slova  všem sponzorům, bez kterých by se celá akce nedala uskutečnit. Chci poděkovat především Vám všem, kdo jste přišli a byli spokojeni, a ti z vás, které akce neuspokojila, tak ať jsou kritičtí především nejdříve k sobě. Celé závody organizuji sám za podpory dobrovolníků na trati od města. Při nákladech přes  sto padesát tisíc je hrubý zisk sedmnáct tisíc a ty, co závidíš, tak to je v eurech. Bylo Vás na trati 706 cyklistů.

Co mne ale nejvíce mrzí je, když někdo opravdu špatně spadne na dvacátém místě a válí se v křečích uprostřed cesty a deset lidí ho o centimetry objíždí a já na třicátém místě stavím a poskytuji mu pomoc, tak těm deseti přeji, aby byli do třetího místa. K tombole mám sebekritickou připomínku, že ji snad příště nebudu dělat. Bylo v Ferdus boxu mnoho lístků, ale půlka odjela před losováním. Ti, co jste je tam vhodili, proč jste tam pak nebyli? Na trati už nikdo nebyl, když se začalo losovat.

Jestli se někoho můj komentář dotkl, tak tomu se omlouvám. Kladu si otázku, jestli to má vůbec význam dělat. Možná bych měl skončit v nejlepším. Nechci vyvolávat  debatu jestli ANO či NE, jen jestli máte někdo opravdu zájem uspořádat další ročník, tak mne kontaktuj na emailu:  mtb@cenytisku.cz

Přeji všem jen to nej a aby měli radost z každého dne nejen na kole.“

S pozdravem Petr Šimera

PS: o příštím ročníku 1. 5. 2007 Vás budu včas informovat