4 Islands podruhé: #5 Pumpařský trénink

V závěrečné etapě rozjížděcího závodu pro sezonu 2019 jsme dokonale potrénovali. Alespoň tedy výměnu duší. Překvapivě na to stačilo mé zadní kolo.

Autor: Jakub Jirků
Foto: © 4islands.hr
4 Islands podruhé: #5 Pumpařský trénink

 

Statistiky závodu: délka – 40 kilometrů (V sedle asi 33), převýšení - 900 metrů, umístění – raději neidentifikováno, počet použitých bombiček: 1, počet použitých pumpiček: 2, počet použitých knotů: 1, počet použitých duší: 4, počet použitých plášťů: 2, počet použitých pásek 2. Impresivní.

Jak k tomu došlo: Ubytování na Lošinji jsme si vybrali na jedničku, velice prostorný apartmán poskytuje velké pohodlí. Trochu nás mrzí, že musíme necelé 4 kilometry zajet pro kola. Jakmile se Petr v 8 hodin probouzí, cepuju ho, aby tam se mnou zajel. Nasnídáme se až potom. Fyzicky jsem docela v pořádku, svoji naraženinu jsem jednak jaksi zatejpoval, jednak si nechávám u mediků dát ledový obstřik, a tak příliš velkou bolest necítím.


Hotovo. Letos ale zejména psychicky strašně náročné....

Kola v depu nalézáme, mé dokonce s GPS a přilbou. Skládáme je to auta, nějak mě nevyrušuje, že přilba se válí na trávníku… V plánu mám ještě vyndat ze svého zadního kola duši a pomocí ventilku a tmelu se vrátit k bezdušovému provedení. Všechno hezky šlape až do té doby, než začnu nafukovat. Životodárná směs plynů utíká kolem ventilku, přichází na řadu výměna s podobným výsledkem. Nevěřili byste, jak vás dovede rozehřát 10 minut usilovného pumpování. Nejlepší ranní rozcvička. Obavy z prokřehnutí jsou ty tam, najednou mi je teplíčko. Už chci vracet duši, ale Petr mi nabízí svoji vysoce kvalitní rezervu. Takový materiál nemohu odmítnout, stačí přehodit kazetu, trochu poštelovat řazení a hodinku před startem jsme připravení.

Ne zase tak perfektně, zjišťuji, že nemám přilbu. Jako silničářský frajírek jedu v čepičce ostrým tempem k depu. Přilbu skutečně nalézám, a tak mohu přes několik schodišť rovnou na start, kde se právě setkávám s Petrem. Všechno tedy klaplo.

Zdejší start je mnohem slavnostnější než v Meragu na Cresu. Nažhavený balík je na startovním roštu naskládám už půl hodiny před výstřelem. Jede se trochu jinak, měli bychom začínat první tři kilometry téměř po dokonalé rovině. Balík jede dost ostře. S Petrem se nezávisle na sobě pohybujeme ve své blízkosti. V prvním trochu terénnějším sjezdu přesně po 3,65 kilometrech hlásím: „Defekt.“ Horší místo pro něj přijít nemohlo, protože se přes nás přežene celý balík a v trailech se vytvoří zácpy. Knot sice tentokrát slušně funguje, ale vzduch z bombičky Petr zase neslavně posílá do atmosféry. Vezu pumpičku a jsem klidný, protože mám i duši, kterou jsem si vyndal ze své praktické silničářské taštičky. Už jsme okusili, jak dlouho trvá doplňování vzduchu mojí lehoučkou pumpičkou, jejíž díly jsou už na hranici životnosti. Dofukujeme jen na spodní hranici sjízdnosti a doufáme, že se co nevidět objeví někdo s velkou pumpou.

Týmy Texpa Simplon a Vitalo Future Cycling v kamenitých trailech 

V lese však opravdu někoho takového nenalézáme, třebaže křičím i na uklízečku. Musíme tlak doplnit ručně. I tak cítím, že by to chtělo ještě víc, ale Petra už mohu následovat v plné rychlosti. Opět se dostáváme do závodního tempa a horentně předjíždíme. Petr jede opravdu dobře. V nejdelším asfaltovém kopci přesně tak akorát stačím jeho tempu v háku, což značí maximální možnou rychlost posunu naší dvojice. Holt mi tato etapa asi nesedí. Na vrcholu Svatého Ivana, kde je občerstvovačka se servisem, absolvujeme ještě krátké zastavení, abych doplnil vzduch na bezpečnou hladinu.

Z vrcholu pak sjíždíme celkem rozumně, sice v následující technické pasáži jsme trochu bržděni, protože kvůli defektu ztrácím na svůj ideální čas určitě 5 minut. Přichází slavná stojka, kterou tvoří dvě strmé vybetonované koleje v nichž člověk lecky bojuje, aby neslezl z kola. Petr ale rozhodně nebojuje, stoupá jako dým, já na něj poprvé ztrácím, ale ne nějak výrazně, nahoře zvolní, což stačí, abych si ho docvakl. Šup do delšího sjezdu.

Hned na jeho úvodu ale objevuji další defekt. Teď už nad ničím nespekuluju a vytahuju vyleštěnou duši, kterou jsem si šetřil přesně na tento moment. Ukazuje se, že je „šestadvacítkou“. Možná bychom ji tam zvládli namáčknout, ale jeden z projíždějících nám podává duši dnes již regulérních rozměrů. Při pumpování se mi rozpadá pumpička, od dalšího, teď se dá už říci výletníka, bereme pumpičku. Pumpujeme, pumpujeme. Vzduch uniká. Příčinu už opravdu nechceme zjišťovat, prohlašujeme plášť za nepoužitelný. Kolem nás projíždí po podobným peripetiích tým Tomáše Hromádka, na vrcholu navíc zjišťuje, že mu vypověděla poslušnost zadní brzda. Podobné problémy potkaly dnes spoustu českých závodníků, takže v tom aspoň nejsme sami.

Občerstovačka by měla být ve vesnici pod námi, alespoň si to tak pamatuju. Petr jede napřed, já tlačím a uhýbám stovkám cyklistů. Dost frustrující zážitek. Po pěti kilometrech docházím do vesnice, abych se na značce dozvěděl, že občerstovačka je za dalších 5 kilometrů. Ze svých treter jsem už učinil docela pohodlnou trekovou obuv. Dostávám se k moři, kde je tak vyhlazený povrch, že si troufám opatrně jet na prázdném kole. Petr mi přijíždí naproti s duší a pláštěm od Mitasu. Bojujeme s jeho nasazením. Znova uniká vzduch. Prý si obejdu ještě dvě zátoky. Mezitím znovu projíždí Tomáš Hromádko lamentující, že kolo už shodí z útesu do moře.

Povrch je naštěstí už pro mě sjízdný, a tak se nenechávám inspirovat, neboť by mi to pěšky trvala ještě déle. Na občerstvovačce panuje ve slunečném jarním dni učiněná pohoda. Začínám chápat, proč někdo jede závod, třebaže mu vůbec nezáleží na umístění. Má z toho velice fajn vyjížďku po zajímavé trase se slušným občerstvením. Servisák po drobnějších problémech dává plášť Mitas s duší do provozu, a tak si alespoň můžeme vychutnat posledních 10 kilometrů trailů. Těžké výjezdy plné schodů docela cvičí naši techniku, ve sjezdech pak Petr trochu posouvá limit mých schopností. Říkáme si, jak je ta trasa parádní, v závodním nasazení bychom na ni spíše nedávali. Většina lidí nám navíc poslušně uhýbá, tady vzadu panuje mezi účastníky opravdu příjemná atmosféra a všichni si to vyloženě užívají.

Do cíle dojíždíme vítězoslavně, protože máme dokonale vyladěné outfity včetně volných kraťasů. Dostáváme pamětní medaile a trika a já mohu přemýšlet, jak moc dobré to letos bylo. Oba dva se cítíme docela dobře, naše tělesné schránky prošli závodem bez velké újmy. Kola jsou také ještě funkční. Nevadí, že to dnes nevyšlo a nezazávodili jsme si, vždyť si zanedlouho budeme moci spravit někde chuť. I u nás se závodí krásně!

Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyCarpathian Epic ladí na třetí ročník. Jede se v srpnu
    Carpathian Epic ladí na třetí ročník. Jede se v srpnu
  2. Ostatní závodyMTB Trilogy 2019 opět slibuje silné zážitky. Startuje za měsíc
    MTB Trilogy 2019 opět slibuje silné zážitky. Startuje za měsíc
  3. Ostatní závodyJubilejní Malevil Cup bude velká šou o 1200 lidech ze 14 zemí!
    Jubilejní Malevil Cup bude velká šou o 1200 lidech ze 14 zemí!
  4. Ostatní závodyZítra startuje 21. ročník Alpentour Trophy, jede i 12 Čechů
    Zítra startuje 21. ročník Alpentour Trophy, jede i 12 Čechů
  5. Český pohárDo USA a Mexika putují elitní vítězství ČP na Zadově
    Do USA a Mexika putují elitní vítězství ČP na Zadově
  6. Ostatní závodyEtapový závod Migdal Epic Israel zveřejnil trasu 2019
    Etapový závod Migdal Epic Israel zveřejnil trasu 2019

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744