Author Bikechallenge část 4.

4. etapa — 28.7.2006, Karpacz — Teplice nad Metují

Ahoj, tak Karpacz znamenala zásadní změnu v prostředí závodu, město připravené na návštěvníky, všude hospůdky, kavárny. V devět večer dáváme každý ? kila špízu „šašlik“, k tomu opékané brambory, křen. Nemá se to, ale většina účastníků se odměňuje za ten svůj výkon. Večer se narazila bečka s polským pivem, k tomu polskej hip hop, judisti z Prahy dostali z domova 60 řízků a slivovici,do půl jedenácté je hodně veselo. Už druhou noc spíme pod širákem, školní třídy jsou většinou na jih a ve třídách je hrozný vedro. Navíc každej z nás má rozhašený břicho, napřed se cpeš tyčinkama, banánama, gelama, ionťákama a pak to zapiješ pivem a sežereš, co vidíš, jenže pak to přijde — ve třídě leží dalších dvacet lidí a každej trávíຯ

Ale zpátky k etapě, startuje se napřed jenom jako, projíždíme městem, do protisměru uhýbají auta, lidi, nic moc, hlavně pro mě, kterej se v balíku necítí a neumí to. Na konci města se rozjedem do terénu a za chvíli se motáme v kamenitých serpentinách, trocha špuntu a jde se. Ale nikomu to ani nevadí, proti původním plánům vynecháváme úvodní kopec a stoupáme na hřeben Krkonoš do Horní Malé Úpy, je to výjezd krasavec, většinu jedu na prostředek, motorky vpředu určitě na velkou. ? hodiny jedem nahoru a jsme doma, dolů do údolí jedem po asfaltu, ale nikomu to nevadí a valíme v rozmezí 55-65 km/hod dolů. V Krkonošském národním parku jedem vetšinou po asfaltech a šotolinách, každej jistě ví pročຯ Jsme docela vpředu, ale Svaťa má defekt zadního kola. Zjišťuju, že jsem pěkně kecal, že jedem bez ambic, když už se nadřem, tak chce člověk dojet co nejlíp. Peče jak sviňa ( na komputeru mám 33 ve stínu ), asfalt mně štve, kolem mě jezdí úplně jiné dresy, ty co trénují na silničce. U Horního Maršova s rukama na brzdách jedu 76 km/hod, kluci s Juvacyklo se pochlupili s 92.. Motáme se jak paka v horku a přichází bonus, singletrail no.1, sjezd z Jánského vrchu.

Napřed jedeš 2 kiláky po čáře s Polskem, pěšinka na jedno kolo, nahorů na nejlehčí převody, dolů slalom mezi balvanama, všude prach, kořeny, nádhera, ve sjezdu míjíme pěšáky s cílem dojet co nejníž. Véna Hornych mně varoval, nejde to sjet. Hrnu to dolů, zadek na plášti, na konci se zachraňuju smykem do strany a vystupuju. Posledních 50 m jdu, všichni jdou, až na jednoho frajera na Authoru RH+, dal to celý, viděl jsem to na videu. Polák z týmu Author DHL nezvládá vlásenku, letí 5 m vzduchem do strže, trefuje na kolmo skálu a láme rám, zarval si vidli mezi nohy a sedlovku ustřihnul jak laserem. Místo slov lepší mrknout na fotku, posouváme se tak o místo dopředuຯ Jedem jak magoři, hlásí nám 36. flek, 10 km do cíle, ale já trhám řetěz. Nakonec jsme 42., vpředu nic nového, Pítrs Bikes vedou a asi vyhrajou. V ostatních kategoriích taky všechno stejný. Teplice nad Metují jsou paráda — v cíli bramborovej guláš s kuřecím masem, pokračujem na místním hřišti a hřešíme, klobása, paštika májka, housky, nanuk, sušenky, plzeň, plzeň, ahoj zítra je cíl, už se těšíme, zároveň je mi líto, že to končí. Zážitků je víc, než jsem schopnej napsat, mám fotky ze zázemí, zážitky z ubytování, přesunů i večerů. O tom ale až z domu po návratu. Už předem ale říkám, jestli chceš zažít něco nového, jet každej den 4,5 -ຯ hodin na biku v nádherné přírodě, neváhej a jdi příští rok do toho! Ahoj Aleš a Svaťa, Šeláci.

Text : Aleš Procházka
Foto : Pawel Urbaniak - Bikechallenge