Baňkování - aneb zimní vzorek na zádech

Historie baňkování je velice bohatá, dalo by se říci přímo baňatá. S menšími či většími odlišnostmi v provedení, velikosti i tvaru baněk (mosazné, skleněné, dřevěné, kostěné, z rohoviny, keramiky atd.) se „masírování“ pomocí malých baňatých nádob praktikovalo v různých obdobích v mnoha koutech světa. Baňkování má pravděpodobně původ ve starověké Číně, jiné prameny uvádí, že v Mezopotámii.

První obsáhlejší písemné záznamy o používání této metody na našem území najdeme v knize s názvem „O krvi, púštění žilami i baňkami“ od J.B.Choceňského, která vyšla dokonce třikrát, a to v letech 1532, 1538 a 1597. Několik dalších spisů s přesnými indikacemi, postupy i zkušenostmi bylo pak vydáno i v dalších stoletích. Baňkami se léčilo mnoho chorob a obtíží; některé s většími, jiné s menšími úspěchy. Přikládání baněk však nemusí mít jen léčebné opodstatnění, jejich působení lze využít i v regeneraci po sportovní zátěži či v rekonvalescenci po některých úrazech. A možná i jako první pomoc např. u bederního ústřelu, uvidíme…

Princip metody
Při baňkování je vyvíjen velmi silný tlak na malé, ohraničené oblasti těla. Vymezení místa tlaku, přesně řečeno podtlaku v baňce nasávajícího pokožku do vnitř, je dáno velikostí kruhového otvoru nádobky. Ta svým tvarem a koneckonců i materiálem připomíná uříznutou žárovku. Dříve se podtlak vytvářel pomocí plamínku vatového tampónku, ten byl na okamžik vložen do baňky, aniž by se jí dotkl. Vše se dělo těsně nad místem aplikace. Dnes se tento postup používá spíše ojediněle a podtlak se v nádobkách vytváří pomocí pumpy, která odsaje vzduch. Moderní baňky mohou být jak skleněné, tak gumové či silikonové.

Baňka, ve které vznikl podtlak, je pak přitlačena na 5 - 20 minut na pokožku, tu silně prokrví a následně způsobí malou podlitinu. Nicméně aplikace rozhodně nebolí! V současnosti se též baňky s oblibou využívají ke stimulaci tzv. reflexních bodů, což však nemusí být pravidlem. Zaleží výhradně na masérovi, ale také na vás, zda těmto léčebným směrům fandíte.

Pro výstižný popis principu baňkování si půjčím citaci z knihy „Věčně zelené naděje“ od pánů Janči a Zentricha, kde se dozvíme, jak na organismus působí podtlak v přikládaných baňkách: „Působí fyzikálně, reflexně, ale také metabolicky tím, že ovlivňuje pochody látkové výměny v přilehlém okolí, a v neposlední řadě i stimuluje imunitu organismu.“ Účinek terapie je dle dostupné literatury i zkušeností trojí: mechanický (prokrvení a uvolnění podobně jako u masáže), metabolický (povzbudí tok lymfy s následným odplavením škodlivin), reflexní (prostřednictvím reflexních zón ovlivňuje tělesné orgány).

Kdy se baňky používají
Baňkování dnes patří mezi lehce archaické léčebné postupy, a masérů, kteří s baňkami umí obratně a s dobrými výsledky pracovat, zas tolik není. I přesto je baňkování metodou, jež umí pomoci, je nenáročná, bezpečná a nemusí být nákladná. Dříve se u nás i jinde po světě běžně baňkovalo i doma, a např. v bývalém Sovětském svazu šly baňky běžně koupit v lékárně.

Kdy tedy baňky pomáhají? Zajímavé výsledky mohou přinést při bolestech zad a kloubů (blokády), svalových bolestech (ztuhlost), revmatických bolestech, migrénách a při stavech nervového napětí. V baňkování zběhlí a zkušení fyzioterapeuté mohou prostřednictvím baněk ovlivňovat prý i stavy dušnosti při astmatu, dále také běžná nachlazení, ale i zánět plic a pohrudnice, záněty lymfatického původu a některé gynekologické potíže.

Kontraindikace  a bezpečnost
Baňkování je bezpečné, a to i v případě manipuluje-li baňkami nezkušený masér; baňky v tomto případě možná nepomohou, ale ani neublíží. Jediné, co vám po nich zbude, budou dokonalé „cucfleky“, které se však na kůži vyskytují i po velmi odborné aplikaci. Nicméně i baňkování má své kontraindikace.

Ošetření baňkami není vhodné tehdy, trpíte-li:
- akutní trombózou
- gangrénou
- hlubokým zánětem žil a rozsáhlými varixy
- hnisavými infekcemi pokožky
- otevřenými ránami

Pozor, aplikace baněk dle některých pramenů zesiluje účinky alkoholu na organismus.

Kuriozita navíc: první pomoc při bederním ústřelu
V knize „Věčně zelené naděje“ od pánů Janči a Zentricha jsem našla vcelku jednoduchý postup užívaný našimi předky jako první pomoc při bederním ústřelu: „ Ze střídky chleba si udělala hospodyně podložku, kterou přilepila na záda postiženého nešťastníka. Na ni postavila malou svíčku, kterou zapálila a rychle přiklopila baňkou. Jak vzduch vyhořel, vytvořil se uvnitř baňky velký podtlak a tato se důkladně přisála. Ráno prý mohl sedlák opět na pole.“ Metoda je sice velmi jednoduchá, avšak použití otevřeného ohně nezkušeným „léčitelem“ může být poměrně rizikové.

A jelikož bolestmi bederní páteře už dávno netrpím, neměla jsem příležitost popisovaný postup vyzkoušet, ač v rámci možností (někdy i lehce nad rámec) s podobnými lidovými léčebnými postupy experimentuji vcelku nadšeně.

(Pro zvídavé: Nejobsáhlejší kniha, které u nás o baňkování vyšla je ,,Baňkování - léčba baňkami" od MUDr. Doris Danielové)

Foto: iStockphoto.com