Lopka vítězem Air DH

27.7.2006 - Whistler - Kanada

Jedna lajna, jedno kolo, zadny trening, zadne opravy. To byl netradicne pojaty závod s nazvem Jim Beam Air Downhill, který se jel tuto stredu v ramci akce Crankworx v kanadskem Whistleru. Jako místo konani organizatori zvolili pravdepodobne nejpopularnejsi bajkovou trat na svete s kultovnim nazvem A-line. Pokud vam toto jmeno nic nerika, vykaslete se na lednicky, pracky, LCD televize a auta na splatky, nasetrete prachy a lette do Whistleru. A-line je něco jako orgasmus, jenze na kole. Nikde jinde na svete se zatím nikomu jinemu nepodarilo poskladat na usek peti kilometru tolik klopenek, lavic a dvojaku jako whistlerske parte v cele s manazerem Cechokanadanem Tomasem Prochazkou, který by vam mimochodem ve svých dvaapadesati letech na bajku natrhnul prdel. Vzhledem k tomu, ze A-line je něco jako fourcrosska v lese s nekolika DH pasazemi, nebylo zaprve jasno, jake kolo se na závod hodi nejlip a za druhé, koho ze startujicich profiku jsme si měli tipnout za favorita. Fourcrossare Lopese? Sjezdare Kovarika? Obojetneho Graciu, Marosiho nebo Atkinsona?

Na Airdownhill bychom zkratka nevsadili ani dolar. Zavodu se mohl zucastnit prakticky kdokoli, jedinou podminkou k zapisu na startovni listinu bylo slozeni sedesati dolaru, takze zavodnici pribyvali a vysledkem nafoukleho pole bylo vic jak hodinove spozdeni oproti harmonogramu. Po umorne armade amateru nastoupili první profici. A ne jen tak ledajaci. Kdybyste videli, jak oddechuji, místy dokonce klejou, makaj jak psi a mezi skoky rukama popohaneji sve ctyrkole strojeຯ Rozumite spravne, skutecne jsme rekli ctyrkole. Whistler je totiž pravdepodobne jedinym mistem na svete, kde se na svých specialnich celoodpruizenych mountinebikovych karach prohaneji frajeri se zranenimi, která je upoutala na invalidni vozik. Videt tyhle typky, jak v nekolika metrovych vyskak preskakuji jeden dvojak za druhym, mozna bychom se nejeden z nas propadli do země hanbou. Po nich se na trat vydali holky. Kupodivu nevyhrala nase favoritka, redbullacka Jill Kinter, ale mistni bajkerka Jen Ashton, která vam mozna A-line dopodrobne popise, i když ji probudite o pulnoci.

V muzske elite mela Ceska republika hned dve zeliska v ohni, a to sice v osobe Michala Marosiho a Richarda Gasperottiho, který se prihlasil na poslední chvili. Zatimco Gaspi nasadil sve nazeleno prestrikane Demo, Michal ještě hodinu před startem laboroval, jestli si ma vzit sjezdaka, nebo lehkeho freerida, ktereho od Giantu dostal kratce před odletem do Kanady. Rozhodl se pro lehci variantu a jak se pozdeji ukazalo, pravdepodobne prebiral, az prebral. Zavodnici startovali s 45 vterinovymi odstupy, takze to byl poradny hukot. Zatimco obycejni navstevnici bajkparku se na kazdem dvojaku vznaseji jak vzducholodi, pro ucastniky Air Downhillu bylo prvoradym ukolem vsechny skoky dukladne utlumit a ziskat tim cenne vteriny. Jedinou vyjimkou byl Gaspi, který si každou lavici vychutnal do dna, a kde mohl, najel si na kikr, který ho hodil co mozna nejvys a sem tam i s nejakym whipem. Vzhledem k tomu, ze Gaspi zdaleka neskoncil poslední, patri mu velke uznani. Mezera před Marosanou byla podezrele dlouha. Probehnul pad? Technicky problem? Michal nam vsechno rekl v cili: „V pulce jsem vyhasnul, uz jsem proste nemohl.“ Vlastne ani nic nemusel vysvetlovat: Deset dni ostreho jezdeni bez odpocinku se podepise i na vykonu vrcholoveho sportovce. Jet leg, ctyri dny jezdeni na North Shore, helibiking ve Whistleru s prevysenim 1200 metru na jeden zatah a další dni stravene v bajkaprku a na tajnych trailech s Richiem Schleyem Marosanu odnesly az na 36. místo. První místo si se slusnym naskokem před druhym Cedricem Graciou a Brynem Atkinsonem odnesl Brian Lopes.

Další program Cranjkworx:
Ctvrtek: cely den kvalifikace na slopestyle
Patek: Mountain Cross
Sobota: Finale Slopestyle

Text a Foto : Adam Maršál