Deštivé, přesto krásné. Takové bylo šumavské kolo KPŽ

Vrchol letošní koloproživotní sezóny hostil uplynulou sobotu šumavský Zadov. Ne, nejednalo se o poslední ani nijak rozhodující závod (i když podle nabité konkurence to tak vypadalo), nadmořskou výškou se však jedná o nejvýše položenou trať z celého seriálu. V našich podmínkách se sice nejedná o kóty hrozící výškovou nemocí, ale i churáňovských 1100 metrů nad mořem spolu s lesními tratěmi slibovaly lahodný oddych od tropů, které sužovaly Česko v posledních dnech. A to se vskutku vyplnilo, na vedro si na Šumavě stěžovali snad pouze vlekaři.

Šumavská filiálka matky přírody se k závodníkům zachovala tak trochu jako matka nevlastní, tedy přímo macešsky. Zatímco jen o kousek dál v podhůří nespadla ani kapka, zázemí na lyžařském stadionu na Churáňově skrápěl déšť již od rána. Řada závodníků tak místo rozjetí v dešti volila neméně náročnou psychologickou přípravu v teple svého automobilu.

V pořadí druzí v závodním programu přišli na řadu nejambicióznější bikeři. Když chvíli před startem hlavní trasy v 11 hodin přestalo pršet, pouhé vzduchové chlazení jen tak tak uchladilo vroucí startovní koridory nabité konkurencí. Trasa B s délkou 54 km a převýšením 1579 metrů má poněkud netradiční profil. Hned po startu u lyžařského areálu Kobyla v 950 metrech nad mořem se odpálil ostrý start a bikeři se hnali naplno vzhůru dvoukilometrovým asfaltovým stoupáním. V průběhu 150metrového převýšení si postupně rozdělili hned čtyři finanční prémie a vytvořili si co nejlepší pozici před nájezdem do terénu. K maximálnímu výkonu v kopci závodníky vyburcoval zástup fanoušků, rekrutovaný zejména z jejich doprovodů a také účastníků kratší trasy C, kterým bohužel takto famózní start dopřán nebyl a startovali o hodinu později rovnou ze zázemí startu a cíle na Churáňově, zatímco béčkaři zde měli již první kontrolní mezičas.

Po krátkém oddychu přišlo další prudké stoupání na nejvyšší bod trati pod vrchem Přílba, aby se pak trať sklonila v prudké a rychlé klesání po mokré trávě na sjezdovce v Nových Hutích, zakončený letos pěkně šťavnatým brodem - kdo zvolil pravou stopu, mohl si užít zhruba půlmetrové hloubky. Zřejmě pomsta za téměř suchý brod v Karlových Varech. Trať vedoucí převážně lesem nebyla přes déšť, který se zanedlouho znovu spustil, nijak rozbahněná ani záludná, ba naopak, mokro ji udělalo zábavnější. Mimo zpestření v podobě několika ostrých a jedovatých brdků se dále pozvolna klesalo až na nejnižší bod trati ve Vimperku, cca 700 m. n. m. Atraktivní průjezd historickým centrem a hradem byl na mokré dlažbě dobrým testem kvality gumových směsí na pláštích závodníků.

Po prakticky nezbytném doplnění sil na občerstvovačce následoval klíčový úsek trati. Do cílové kóty chybělo již jen cca 18 kilometrů, k nim ale také 400 výškových metrů, takže kdo trestuhodně zahodil letáček s profilem trati (nebo ho snad nedejbože vhodil do papíru místo do plastů), mohl šeredně litovat ztracených pozic. Zjevně nejlépe letáček nastudovali a něco snad i natrénovali Klára Pavelková a Kristián Hynek, kteří s přehledem zvítězili. Vavříny na zkrácené trase C s délkou 29 km a 694 metry převýšení pak skončily v těch pravých rukou, u mladých závodníků Nely Viktorové a Antonína Honsy.

Vždy se mi zde na Zadově dařilo, ať už se jednalo o pohárové závody v cross-country nebo v maratonech KPŽ. Dnešek nebyl výjimkou. I když, dnes to vítěství nebylo vůbec jednoduché, jak by se podle výsledku mohlo zdát. Sezóna je pro mě dlouhá, začínal jsem se závody hned na začátku února a vrchol roku, mistrovství světa, mám až skoro na konci září. Takže jsem sezonu rozdělil a nějaký čas odpočíval. Vynechal jsem i moje domácí, milované Brdy. Prvním závodem po pauze byl právě Šumavák. Vůbec jsem nevěděl, jak na tom výkonnostně budu. Sám jsem byl až překvapený, jak se mi dnes dobře jelo," řekl po závodě Kristián Hynek.

Zázemí nabídlo osvědčený vysoký standard, na kterém si KPŽ zakládá. Tentokrát byly největší odměnou především teplé sprchy v Depu Kooperativy, které se rozkládaly přímo na parkovišti pod areálem. Po očistě těl i strojů přišlo vhod teplé jídlo, vítanou novinkou byla oblíbená rajská omáčka s knedlíkem. Pro dezert stačilo zajít kousek vedle do stánku s lákavými domácími buchtami, případně sejít kousek dolů do vyhlášené cukrárny Ella. Závěr odpoledne patřil vyhlášení vítězů, slosování bohaté tomboly a měsíční Tipovací soutěže KPŽ. Šumavák dokázal, že i v dešti má Šumava své kouzlo a že perfektně strávená závodní sobota není závislá na počasí.